Vláda na svém jednání v pondělí 27.10. projednala a schválila novelu přestupkového zákona. Nově se vymezují některé formy přestupkového jednání a zvyšují se sankce, které lze za přestupky uložit, a to jak v blokovém řízení, tedy vyřešením na místě, tak i v řízení správním. U recidivy se pak sankce zvyšují až o polovinu sazby. Nově by měl být zřízen rejstřík přestupků.

Po centrálním registru přestupků se volá již dlouho, ale vždy tomu bránily ekonomické důvody. Nyní se to snad změní a potřebná evidence vznikne. Ulehčí to zejména správním orgánům při rozhodování o jednotlivých případech a pachatelé, kteří se dopouští přestupků opakovaně budou sankciováni přísněji.  V obecné rovině lze souhlasit i se zpřísněním sankcí za jednotlivé přestupky, ale zákon je věc jedna a jeho aplikace a vymahatelnost věc druhá. Problém u nás není ve vymezení co je protiprávní jednání, a je jedno, zda v rovině přestupku nebo trestného činu, ale právě ve vymahatelnosti práva.  Důkazem pro toto tvrzení je otázka. Proč naši řidiči v zahraničí (např. Rakousku či Německu) důsledně dodržují dopravní předpisy a u nás jezdí tak jak jezdí? Protože v zahraničí je porušení práva vymahatelné. Pokud řidič, který porušil zákon nemá na pokutu je mu na místě zajištěn majetek. A buď zaplatí nebo je majetek prodán a pokuta uhrazena touto formou. Za porušení zákona je v poměrně krátké době uložen trest a většina přestupců si to zapamatuje. U nás je zákon porušen, ale s uložením sankce je to již obtížnější a stejně tak se splněním uložené sankce. U správního řízení končí mnoho případů odložením. Důvodů proč tomu tak je, je hned několik. Od kvality dokumentace protiprávního jednání policejními orgány, přes schopnosti a znalosti správních orgánů až k systému kontroly plnění výroku z rozhodnutí.

Vláda novelou přestupkového zákona udělala první krok, nyní by měla svoji pozornost zaměřit na vymahatelnost práva. Osobně vymahatelnost práva považuji za tu důležitější stránku fungování právního státu.