Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní ministryně, pane senátore, kolegyně, kolegové, v podstatě vystupovat po dvou mých předřečnících je celkem skoro zbytečné, protože na všechny zásadní nedostatky tohoto zákona upozornili. Ale opakování je matka moudrosti a já si dovolím i nějaké zamyšlení ve vztahu k mé předřečnici poté.

Takže ty tři základní věci, proč poslanci klubu KSČM nebudou hlasovat pro tento návrh, byly zmíněny - nemožnost odmítnout provedení úkonu. Každý má právo odmítnout, pokud nechce nebo nemůže z nějakého důvodu úkon provést. Tento zákon to tomu člověku neumožní a v případě, že by tak chtěl učinit, bude někdo od stolu rozhodovat o té sankci, o které hovořil pan kolega Baxa, která je v porovnání se znalci podstatně jiná, došlo k tomu nedostatku a je podle vyjádření mnoha tlumočníků nebo překladatelů v podstatě likvidační, protože ne každý provádí desítky, desítky těchto úkonů týdně nebo měsíčně. A třetím důvodem, proč nemůžeme podpořit tento legislativně nedostatečně projednaný a kvalitní materiál, je již zmíněná archivace. Archivace, která má být na mnoho let - myslím, že tam je deset - a mluvíme o tom, že ne každý materiál, který dostává soudní znalec nebo soudní tlumočník nebo překladatel, nemusí být veřejný - a pokud takový materiál dostane, tak by s ním podle toho stupně neveřejnosti - a nechci mluvit zrovna o stupni utajení - měl také nějakým způsobem nakládat, to znamená budovat si svoji archivaci.

Jsou to nedostatky, které jsou pro nás natolik zásadní, že nechceme přistupovat k tomu, abychom se podíleli na tom, že přijímáme zcela nový zákon, na kterém se zde pracovalo v průběhu několika let - a v současné době už můžeme mluvit o minimálně čtyřech letech, kdy o této věci diskutujeme - protože už v rámci minulého funkčního období jsme o této věci diskutovali na podvýboru pro justici a soudní samosprávu, kterému předsedala paní profesorka, paní kolegyně Válková. Tehdy jsme s Ministerstvem spravedlnosti nedošli k žádnému závěru a na konci volebního období ten materiál v podstatě neprošel. Ale k našemu údivu, přestože jsme na podvýboru - a i díky paní kolegyni Válkové - předložili mnoho a mnoho výhrad k tomu původnímu materiálu, tak po volbách, když jsme se do této Sněmovny dostali, byl předložen nový návrh, který byl ovšem k našemu překvapení nebo k naší lítosti - lidí, kteří jsme v tom podvýboru pracovali - zcela totožný s tím původním materiálem a bohužel vůbec nereflektoval výhrady, připomínky, to, co odpracoval podvýbor pro justici a soudní samosprávu. Kdyby Ministerstvo spravedlnosti tehdy chtělo, mohlo předložit materiál, který jsme my odpracovali pod vedením paní profesorky a mohli jsme být někde dál.

Proč také nechci tento materiál hlasovat, přestože vím, že už dnes několikrát a opakovaně zaznělo: my to přepracujeme, předložíme novelu, máme na to rok a tři měsíce? Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám říct o průběhu jednání tohoto materiálu. Tento materiál jsme začali jednat v červnu loňského roku. Ministrem spravedlnosti tehdy byl pan ministr Pelikán. Mezitím zde sedí paní kolegyně, která už je čtvrtou ministryní spravedlnosti od té doby - čtvrtou, takže ona něco zdědila. Když jsme to v červnu projednávali, tak si vzpomínám, jak jsme zde vystupovali a říkali jsme, že materiál není dobrý. Pan tehdejší ministr spravedlnosti způsobem sobě vlastním a s úsměvem, který on uměl, si ještě nechal zkrátit lhůtu na projednávání na dva měsíce, nebo měsíc, o dvacet dní, nevím, jak to tam přesně bylo - byla tam zkrácena lhůta. Já jsem tehdy, a můžete to dohledat ve stenozáznamu, popřál paní profesorce Válkové krásné prázdniny, že určitě ona bude ten, kdo to bude muset odpracovat, protože pan ministr už měl sbalené kufry a věděl, že na ministerstvu dlouho nebude. V podstatě paní kolegyně Válková za Ministerstvo spravedlnosti a za tři ministry, kteří se mezitím vystřídali, odpracovala kus práce a za to je potřeba určitě říci díky. Udělala jste jako předchozí ministryně před panem Pelikánem, to znamená už dneska pátá v pořadí, ohromný kus práce, kdy ale samozřejmě vzhledem k tomu, že jste za sebou neměla ten tým lidí z Ministerstva spravedlnosti a bohužel jsme ani často nenaslouchali odborné veřejnosti, jste se zde dopustili řady chyb. A to jsou ty chyby, které zde dneska vyčítáme. Vzhledem k tomu, že dneska už je září, to znamená od prvního projednávání, kdy si pan ministr Pelikán nechal zkrátit lhůtu na dva měsíce, uplynulo 16 měsíců, tak mám velkou obavu, abychom do termínu 1. 1. 2021, kdy má dojít k nabytí účinnosti, tento zákon vůbec stihli projednat, protože pak by přešel v platnosti i v účinnost zákon, který zde všichni hodnotíme jako nekvalitní.

Dovolím si ještě malou vsuvku ke své poslední předřečnici, a to paní kolegyni poslankyni Richterové. Ona psala, nebo respektive řekla: dalo se tomu zabránit v rámci legislativního procesu - nedostatkům, které zde jsou. Ano, paní kolegyně, máte absolutní pravdu. Dalo se tomu zabránit. A vaši kolegové, kteří sedí v ústavněprávním výboru, někteří tomu zabránit také chtěli, předkládali se pozměňovací návrhy, které neprošly. Ale ono se tomu dá zabránit i dnes už jenom tím, že na přehlasování by musel být 101 poslanec. Takže počkám, po mně je ještě jeden řečník, těch pár minut, než dojde k hlasování. Počkám si, jak vy, Piráti, budete hlasovat a budu v případě toho, že budete hlasovat pro tento návrh, o kterém sami říkáte, že není dobrý, potichu přemýšlet, za co jste to vyměnili. Děkuji.