Vážení dva členové vlády, přítomní, kolegyně a kolegové, poslankyně a poslanci,

já jsem si se zájmem přečetl jak závěrečné hodnocení, tak vybraná usnesení komise, která v podstatě nyní citoval předseda vyšetřovací komise pan poslanec Martin Plíšek, i celou závěrečnou zprávu. Byl jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna došla k závěru, že je potřeba s úniky informací z vyšetřovacích spisů již začít něco dělat. Byla to taková ta pomyslná poslední kapka do toho poháru trpělivosti, který s úniky asi už v této době přetekl. Po celou dobu funkčního období této Poslanecké sněmovny jsme se s úniky z vyšetřovacích spisů setkávali a můžeme říct, že mnohé z nich byly velmi závažné kauzy, které ovlivnily nebo mohly ovlivnit dění v České republice, a je oprávněným zájmem nás poslanců, abychom tomuto zabránili a nebo aspoň učinili veškerá možná opatření, aby k tomu nedocházelo.

Když tato vyšetřovací komise vznikla, jednali jsme v rámci poslaneckého klubu, kdo se za nás této komise bude účastnit. A já vzhledem k tomu, že jsem ze čtyř vyšetřovacích komisí, které v tomto funkčním období Poslanecká sněmovna zřídila, byl členem dvou vyšetřovacích komisí, jsem, a to především se znalostí věci, které s úniky informací z vyšetřovacích spisů souvisí, neměl o to zájem. Musím říct, že jsem to považoval v podstatě za ztrátu času, protože jsem předem dokázal predikovat závěry vyšetřovací komise. A to je konstatováno v závěrečném hodnocení v bodu jedna, že "podle současného nastavení kontrolních mechanismů jak z hlediska zákonných a podzákonných obecně závazných norem, tak i z hlediska norem interních nelze spolehlivě vyšetřit nezákonné informační toky mezi stranami trestního řízení a sdělovacími prostředky". Je to všeobecně známá informace a myslím, že už zde u řečnického pultu jsem několikrát řekl, kde ten problém je a že nikdy nejsme za tohoto stavu našeho práva schopni zabezpečit, aby k únikům z vyšetřovacích spisů, ale někdy i utajovaných informací nedocházelo.

Možná byste vy, kteří zde sedíte čtvrté a jiné volební období, mohli zavzpomínat, jak jste s velkou slávou dělali veškeré změny v trestním řádu, které právě chtěly, aby takový stav nastal, protože z mého pohledu si myslím, že vám to - a teď nemyslím vám osobně, fyzicky, jednotlivým poslancům a poslankyním, že vám to jako politickým subjektům vyhovuje. Já si vzpomínám na předchozí vyšetřovací komisi, která byla zřízená k organizační změně dvou útvarů s celorepublikovou působností, když doputovala do Poslanecké sněmovny tzv. Šlachtova zpráva. Všichni mí kolegové se natěšeně s touto zprávou seznamovali, aby věděli, co obsahuje. Napsali jsme se do určitého seznamu, kdy jsme se seznámili, datum a hodinu, kdy jsme ten materiál četli. Já jsem se s tím materiálem seznamoval až den před zahájením vyšetřovací komise, protože mně bylo jasné, že ten, kdo úniky organizuje a kdo má zájem, aby k únikům informací docházelo, potřebuje rozšířit okruh osob, které jsou mezi možnými podezřelými, které takové informace vynáší. A vzhledem k tomu, že naše komise měla sedm členů, rozšířil se tento okruh o sedm poslanců Parlamentu České republiky, tajemnici a další lidi, kteří nám ve vyšetřovací komisi pomáhali, čili plus dalších deset dvanáct lidí.

Já vám řeknu trochu z historie, vám, kdož nejste znalí trestního práva. Když existovala procesní samostatnost vyšetřovatele, kriminální policie dala vyšetřovateli informaci o tom, kdo by mohl být odposloucháván. Policejní vyšetřovatel zpracoval žádost sám, zavedl ji do utajovaného deníku, který také vedl sám, a předal informaci státnímu zástupci buď s krycím jménem, nebo jinak zastřenou pravou totožností té osoby, pokud to bylo potřeba. Státní zástupce tak napsal na základě podnětu návrh na odposlech, předal to soudu a u soudu zas byl soudce popř. jeho zapisovatelka, kteří společně vydali takový příkaz. Informaci o osobě, která je odposlouchávána, znalo pět, možná šest osob. Dnes, když chcete takový úkon udělat, tak ho jenom u Policie České republiky zná nejméně deset, ne-li patnáct až dvacet osob. U státního zastupitelství to je obdobně a u soudu také. Jak chcete potom v české kotlině, kde se vykecá úplně všechno, docílit toho, aby informace o nasazených operativních prostředcích zůstala utajena?

Já jsem vždy říkal, že pokud někdo vykonává nějakou činnost - a je to např. vyšetřovatel Policie České republiky, pokud něco takového bylo, nebo státní zástupce nebo soudce, tak má mít takovou míru důvěry, že mu můžeme důvěřovat, že nezneužije svoji pravomoc jako úřední osoba, a pokud se tak stane, tak že má být co nejpřísněji potrestán. My dnes víme, že k únikům dochází, že jsou zneužívány, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by došlo k nějaké odpovědnosti konkrétní osoby za svoje jednání.

A to je ten základ, proč k únikům dochází, proč mají novináři mezi policisty, obhájci, státními zástupci, ale možná i soudci, nebo minimálně zaměstnanci soudů určitý okruh lidí, kterým je za protislužbu ochoten poskytnout takové informace. Je to problém, který můžeme velice dobře pojmenovat. Ale bez toho abychom zde chtěli přijmout účinné opatření, nemůže být vyřešen.

Jsem tedy rád, že vyšetřovací komise byla ustanovena, že pracovala a že došla k nějakým závěrům, které si, vážené kolegyně a vážení kolegové, můžete v závěrečném hodnocení přečíst. Pro mě je nejpodstatnější to první sdělení, ke kterému komise dospěla, že k únikům dochází a nejsme schopni jim spolehlivě čelit. Bude tedy na nás, abychom se snažili najít takové řešení, nebo na vás, kdo zde budete v příštím volební období, aby k tomu nedocházelo.

Pokud vezmu další informace, které jsou zde uvedeny, hovoří se zde o nevhodném výkladu veřejného zájmu v přípravném řízení a kdy tento veřejný zájem má převyšovat neveřejnost přípravného řízení trestního. Pokud vezmeme trestní řízení jako celek, má určité fáze a fáze přípravného řízení trestního je ze zákona neveřejná. O tom zde Martin Plíšek hovořil. V tu dobu se informace o trestním řízení, o osobě, proti níž se trestní řízení vede, a je jedno, jestli ji nazýváme podezřelou, nebo již obviněnou, nebo obžalovanou, nemají sdělovat a má se ctít ta presumpce neviny včetně ochrany dalších osob, které jsou s trestním řízením spjaty.

Ovšem výkladem judikáty došlo k tomu, že v určitých případech je potřeba toto prolamovat a že existuje takzvaný přece veřejný zájem a že veřejnost, a Martin Plíšek předseda vyšetřovací komise zde o tom hovořil, o rozdílu mezi veřejným a soukromým zájmem. Veřejný zájem někdy říká, že veřejnost má právo být informovaná o tom, že je starosta obce, poslanec, senátor, člen vlády, nebo někdo jiný, veřejně známá osoba, herec trestně stíhám. A já se ptám, proč ten veřejný zájem má být v tomto, a nemá být veřejnost, nebo resp. veřejný zájem je prolamován v tomto, když by měl být prolamován úplně někde jinde.

A když se podívám třeba na interní akt z řízení, kterým je závazný pokyn policejního prezidenta č. 94 z 24. dubna roku 2017, který se jmenuje o poskytování informací veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků, tak se v článku pět dozvíme, což je odepření poskytnutí informací, že pracovníci uvedení v článku dvě, to znamená tiskoví a tak dále, odepřou poskytnutí informace, jestliže by poskytnutí informace mohlo být újmě na právech osoby, o níž se informace poskytují, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, nebo k neoprávněnému zásahu do soukromého a osobního života. No to přeci je ta informace, kterou bychom poskytovat neměli, protože pokud o někom z vás sdělím informaci, že je prověřován například z trestného činu, kdy obětí bylo nezletilé děvče nebo nezletilý chlapec někde na dětském táboře, nebo v době, kdy poslanec ještě nebyl poslancem a působil ve škole daleko před vznikem jeho mandátu, tak ho to určitě poškozuje. (V sále je velký hluk.) A nevím, proč informace tohoto charakteru mají být ve veřejném zájmu sdělovány. Ale na druhou stranu se dozvíme, že při poskytování informací o osobách...

Naopak se z tohoto interního aktu dozvíme, že při poskytování informací o osobách se neuvádí jejich rasová příslušnost nebo jiné skutečnosti způsobilé navodit rasovou nesnášenlivost nebo negativní emoce vůči cizincům, národnostním, etnickým, nebo jiným menšinám. Tyto informace můžeme sdělit pouze tehdy, je-li to důležité, nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, nebo při účelu pátrání. Takže pokud v určitém městě se muž XYZ anebo s dalšími pěti křestními jmény dopustí sexuálního trestného činu, policie nás bude pouze informovat, že se toho dopustil muž ve věku 18 až 30 let, a tím to končí. Možná z nich dostaneme, že se jednalo o cizince. My nemůžeme znát, že to je osoba, která má určitou příslušnost k určitému etniku. Nemůžeme vědět, že se jedná například o osobu, která přišla v rámci migrační vlny do Spolkové republiky Německo, Francie, nebo jiného západního státu, a v rámci jemu přidělených dokladů putuje v rámci schengenského prostoru. My na to nemáme právo, protože to přeci není veřejný zájem a převyšuje soukromý zájem na ochraně osobních údajů této osoby.

Ale veřejný zájem je to - vědět, že pan starosta, že pan poslanec, že herec, že ministr vlády je podezřelý ze spáchání nějakého trestného činu, nebo cokoli jiného, a docílíme toho tak, že když to nejsme schopni říct veřejně, možná přes policii, tak tuto informaci dáme všehoschopným médiím a ta to náležitě umí využít. Musím říct, že kdysi platilo u policie takové pravidlo, a taky jsem se s ním setkal, že když nemůžu dosáhnout účelu trestního řízení formou prověřování a vyšetřování, tak tuto informaci poskytnu médiím a alespoň toho člověka vyválím v blátě a dehonestuji. Je to zvláštní forma, ale bohužel takové formy se dějí.

Z navrhovaných opatření, která vyšetřovací komise předkládá, u některých mám své pochybnosti. Určitě budu souhlasit s návrhem usnesení, které by zpřísnilo skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a dalo kvalifikovanou skutkovou podstatu, pokud se úřední osoba dopustí zneužití pravomoci vyzrazení informace, které se dozvěděla v souvislosti s výkonem svého povolání a vznikne tím škodlivý následek. Určitě to je kvalifikovaná skutková podstata a myslím si, že si zaslouží nejenom naše opovržení, já bych takovou úřední osobu bez milosti propustil, bez nároku na vše, ne že bych ho jenom trestně stíhal a počkal bych, jestli si stihne dát žádost o ukončení služebního, nebo pracovního poměru v případě, že by se jednalo nepříslušníka, nebo státního zástupce, nebo někoho jiného. Prostě bych ho vyhodil bez nároku na všechno. Protože jedině bez tvrdých postihů takovýchto lidí, kteří mají stát na straně práva a spravedlnosti, ale za cokoli, a nebudu zde nikoho obviňovat, za cokoli se postaví na hranu zákona, nebo na jeho druhou stranu, si nemůžeme vážit. A myslím si, že bychom měli takové lidi odsuzovat nejenom morálně, ale i trestně právně se všemi důsledky s tím spjatými.

Pak jsou tady zajímavá usnesení, například v tom, kde se hovoří o tom nezveřejňování informací v průběhu trestního řízení, ale tam narážíme na ten proces, musíme přesně odlišovat jednotlivé fáze, a v tom přípravném řízení trestném, které je už dneska neveřejné, tam na to musíme důsledně dbát. Ale v případě řízení před soudem máme přesně stanovené mantinely, které informace nesdělujeme - například řízení proti, nebo tam, kde bychom způsobili oběti, nebo popřípadě mladistvému vyzrazení. Ale i tam si umím představit prolomení tohoto, protože je-li pachatelem osoba mladší 15 let, pardon, 18 let, ale klidně i 15 let, a dopustí se zvlášť závažného zločinu, anebo i zločinů, tak si myslím, že i veřejný zájem by měl být na tom, aby občané, veřejnost byli informování, jaký člověk ve společnosti je. Takže v tomto případě my ho stále chráníme, ale já bych klidně tu informaci dal, protože si myslím, že veřejný zájem by měl být o tom vědět, kdo je mým sousedem a co hrozí nejen mně, popřípadě mým blízkým daném okruhu.

Je tady zajímavý nápad, kdy komise doporučuje předložení návrhu zákona nebo změny zákona o zřízení speciálu v rámci Nejvyššího státního zastupitelství, aby s vyšší mírou nezávislosti na soustavě státního zastupitelství, v jehož kompetenci bude - a teď musím, a požádal bych předsedu komise, aby to kontroloval, protože tu změnu udělal oproti materiálu - vedení přípravného řízení trestního. Je to tak, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedajícího? Je zde napsáno: V jehož kompetenci bude vyšetřování a stíhání trestných činů spáchaných státními zástupci. Ono to je celkem jedno. Jestli má vzniknout speciál, tak vlastně bychom se dostali do stejného stadia, aby stíhání trestných činů státních zástupců prováděl státní zástupce sám, a jsme ve stejném stadiu, jako je Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy GIBS stíhá vlastní příslušníky GIBSu, a jen se docela divím, že to nedělá, protože já znám minimálně x příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, kteří už by měli být dávno za katrem a nemít plukovníka na rameni, ale bohužel takový je stav v České republice a v bezpečnostních sborech.

Víte, já nevěřím tomu, že státní zastupitelství ani po vytvoření speciálu bude schopna prověřovat, vyšetřovat a stíhat státní zástupce, protože, a to říkám opakovaně, vyšetřování je řemeslo jako každé jiné, a byť si někdo myslí, že vyšetřovat může každý, kdo má vysokoškolské vzdělání, tak já si to nemyslím, protože ta chyba, která nastala po roce devadesát - a teď nevím přesně - pět, kdy z požadavků na funkci vyšetřovatele PČR odpadlo vysokoškolské vzdělání právního, bezpečnostně právního nebo ekonomického směru, a bylo nahrazeno pouhou formulací vysokoškolským vzděláním, je prostě nedostačující. Jestliže někdo vystuduje Janáčkovu univerzitu nebo Akademii múzických umění, tak ať dělá toho umělce; pokud někdo vystuduje teologickou fakultu, tak ať dělá toho duchovního; jestli někdo vystuduje ekonomickou školu, měl by být především ekonom, ale i policie o takové lidi má zájem, protože zejména v ekonomických kauzách je to důležité, ale pokud je někdo vystudovaný například pedagog, nevím, co mu dává to vnitřní přesvědčení, že z něj bude dobrý vyšetřovatel, že on jako vysokoškolák dokáže kvalifikovaně prověřovat, vyšetřovat a trestně stíhat osoby podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu.

Já jsem některé vysoké školy zmínil záměrně, protože to byly vysoké školy, které byly v době mého působení na protikorupční policii, na odboru korupce a ochrany zájmů Evropské unie vzdělání některých mých kolegů. Lidí, kteří měli vysokoškolské vzdělání právního nebo bezpečnostně právního směru, bylo velmi málo a spočítali byste je na prstech jedné ruky. Pak se nemůžeme divit stavu některých kauz, které jsou.

Takže v současné době sklízíme produkty práce našich předchůdců, poslanců před čtyřmi pěti volebními obdobími, kteří dospěli k závěru tomu, že vyšetřovat může kdokoliv. Můžeme říct, že udělali určitě méně paseky, než kdyby řekli, že lékařem může být kdokoliv, kdo má vysokoškolské vzdělání, protože už takhle se někdy bojím jít k lékaři a některé lékaře nazývám spíš jiným titulem se lékařským zaměřením než zrovna MUDr., ale v případě, že by postačilo k výkonu funkce nebo povolání lékaře jakékoliv vysokoškolské vzdělání, bylo by to ještě horší. To samé si myslím, že by bylo na škodu u pedagogů, a nechci zmiňovat další odborné a jiné profese. I právní cech si jasně drží, že být v advokátní komoře, soudcem, státním zástupcem nebo notářem může být pouze ten občan České republiky, a teď tam jsou ty podmínky, který má vystudovánu právnickou fakultu, a dokonce jsou přesně vyjmenovány čtyři právnické fakulty v České republice. Byť už máme i soukromé, tak i přesto se tyto komory dále brání přijímat rychlokvašky nebo rychlostudenty nebo nazvěme je, jak chceme, z jiných v uvozovkách právnických škol.

Takže tolik k tomu, proč si myslím, že státní zástupci, a vede mě k tomu i moje osobní životní zkušenost, když jsem byl přítomen tomu, kdy některé úkony chtěl dělat sám vyšetřovatel, dokonce soudce, a ty chyby, které se u některých úkonů trestního řízení udělají, se už prostě napravit někdy nedají. V mém případě pokud takový úkon státní zástupce nebo soudce dělal, vždy si vzal k ruce zkušeného vyšetřovatele a ten mu říkal, co má dělat. Bohužel dneska jsme se dostali do takového stadia, kdy stále dokola slyšíme, že policejní orgán a policie v podstatě nic neznamená, protože garantem s pánem trestního řízení je státní zástupce, policejní orgán je v podstatě malá služka státního zástupce, ale dojde-li problému, tak státní zástupce o něm neví a říká: za to může policejní orgán, policista, protože a dojde k tisícům odůvodnění proč.

Pokud zde je zmíněno, že sepsat úřední záznam nebo jiný záznam o tom, že dojde ke styku mezi orgánem činným v trestním řízení a novinářem. Nevím, z jakých informací vyšetřovací komise vycházela, ale musím říct, že v době, kdy jsem pracoval na službě kriminální policie a vyšetřování, ať na úseku násilí na krajském ředitelství nebo obecné kriminality, nebo i na protikorupční policii, nikdy bych si nedovolil mít rozhovor nebo kontakt s někým z novinářů, abychom o tom neučinil zápis, služební záznam, který bych založil do pomocných materiálů spisu, už zejména proto, abych chránil sám sebe. Pokud se tak děje, nevím, já jsem se o tom bavil s některými svými bývalými kolegy a ti mi říkali, že na tomto se nic nezměnilo a že oni takový záznam dál do spisu zakládají, a myslím si, že to je dobře. Pokud tak činí, nebo nečiní státní zástupci, to nevím, za ně hovořit nechci a nebudu, a o soudcích se raději ani nezmiňuji.

Takže návrh dobrý, můžeme ho dát klidně i do zákona, ale myslím si, že interní akt řízení by to bez problémů vyřešil, pokud už něco takového v tom interním aktu není, protože za těch pár let, co jsem mimo aktivní službu, se interní akty řízení mění rychle, stejně tak jako jsem byl v podstatě velmi překvapen tím neposkytování informací, kdy se občan nesmí dozvědět, kdo je podezřelý nebo kdo se dopustil trestného činu vůči konkrétní osobě.

A další věci, které zde jsou uvedeny, myslím si, že komise odvedla v tom letním čase a velmi omezeném čase kus dobré práce, a myslím si, že jednotlivým členům určitě za to patří poděkování, tak jak to řekl předseda komise. Já jsem v komisi nebyl, ale z těch výstupů vidím, že jste kus práce odvedli. Teď bude jenom na nových poslancích, kteří vzejdou z podzimních voleb, zda se k tomuto materiálu, který bude nějakou formou schválen, vrátí.

Bude i na ministru spravedlnosti, popřípadě nové vládě, jestli bude chtít tento problém řešit, anebo jestli při každých dalších volbách, to znamená v podstatě každý další rok, budou nám, budou veřejnosti v tom veřejném zájmu poskytovány informace, které možná pochází, a říkám záměrně možná, protože asi se ani nepodařilo komisi zjistit, jestli to byly legální odposlechy, nebo zda to bylo pouze soukromé nahrávání si jednoho či druhého kýmkoliv, anebo zda s tím někdo bude chtít do budoucna něco dělat. Víte, ještě před osmi deseti a možná patnácti lety jsme si neuměl představit, že by starosta obce, v níž bydlím, nebo kterýkoliv jiný, popřípadě politik na jiné úrovni mohl být, nebo vykonávat svoji činnost, svoji funkci a být přitom trestně stíhán. Poté, co jsem vedl vyšetřování prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, který i po sdělení obvinění z několika kauz a vedení několika řízení ve své funkci zůstal a čekalo se až na pravomocný rozsudek, aby ve své funkci musel skončit, a vím, jaké problémy mně to činilo, když jsem konal řízení proti konkrétní osobě a žádal jsem informace a on mně je zároveň poskytoval vůči sám sobě, resp. mně neposkytoval to, co jsem požadoval, tak jsem nabyl přesvědčení, že zájem společnosti o to mít osoby trestně právně čisté, už je někde jinde. A potvrzuje to v podstatě i kauza jednoho z hejtmanů, který byl obviněn před loňskými podzimními volbami několik let před tím právě za kauzy spojené s ROPem anebo činností. V podstatě kandidoval, byl znovu zvolen, znovu se stal hejtmanem a dál vykonává činnost hejtmana. Možná se dočkáme doby, kdy Česká republika bude mít historicky svého prvního trestně stíhaného premiéra, možná i prezidenta republiky, možná se vrátíme do té tzv. předlistopadové historie, že budeme s úsměškem říkat, kdo nebyl trestně stíhán, nebo nebyl v kriminálu, nemůže být dobrým prezidentem, premiérem nebo vykonávat jinou veřejnou funkci. Když jsem vzpomněl, ale ne, nebudu to říkat. Je mrtev, nesluší se to. Takže i taková doba asi nastane.

Bohužel, stav policie, státního zastupitelství je takový, jaký je. Vy, velké politické strany, které zde jste dlouho a máte svůj vliv na bezpečnostní sbory a jiné, víme, máte své lidi uvnitř, ti lidé umí pro vás pracovat, umí odvést ten kus práce a je zase hezké na druhou stranu, že vy se o ně umíte postarat, když oni ukončí svoji aktivní službu, že nemusí skončit na úřadu práce nebo jako poradci nebo - řekněme - něco méně kvalifikovaného, ale že jim dáte dobrá místa na svých kandidátkách v místech, které vedou vaši bývalí kolegové. Je to od vás hezké, že se o ty lidi staráte, ale je to ke škodě bezpečnostních sborů a co si o tom myslí občané České republiky, to se možná zeptejte jich samotných.

Děkuji.