Jenom stručná reakce na něco z toho, co tady zaznělo. Nejprve pokud jde o tu přípravu krácení daně. První, co je potřeba říci, je, že jsme tu dvacet let trestnost přípravy krácení daně měli a žádné z těch jevů, před kterými jsme teď varováni, nenastaly za celých těch dvacet let. Takže i z tohoto důvodu se mi jeví, že to je malování čerta na zeď. Je to ovšem malování čerta na zeď i obsahově, protože vyvolává-li se tu jakýsi dojem, že když se přijdu zeptat svého daňového poradce, jak bych mohl zaplatit méně na daních, tak že už tedy se budu dopouštět přípravy tohoto trestného činu, tak je to dojem mylný. Přípravou rozumíme až skutečně připravování zcela konkrétních kroků směřujících ke spáchání trestného činu, tedy vědomého úmyslného porušení daňových povinností. Takže to v žádném případě není nějaká taková rada či porada.
Doplňme k tomu - na to se také zapomíná - že podle § 20 odst. 3 trestního zákoníku pokud někdo sám zanechal té přípravy a odstranil nebezpečí, které vzniklo, tak tím zaniká trestnost té přípravy. Čili když půjdu za tím daňovým poradcem, tam si i řekněme doopravdy domluvíme protiprávní zločinné schéma, a já pak půjdu domů a tam si to rozmyslím a řeknu "Vždyť vlastně když jsem se díval naposledy na Parlament, tak ono je to hezké, jak tam jednají ti poslanci, tak já jim připlatím.", tak v tu chvíli ta trestnost zanikla.
Pokud jde o účelnost, není pravda, že jsme schopni účinně stíhat karusely, ale nejenom karusely, jsou to zejména pak i padělání různých kolků a tak podobně včas, pokud nemůžeme stíhat přípravu. Jde právě o to, že potom samotný moment, kdy se z přípravy přejde k dokonání trestného činu, již ty mafiózní struktury realizují nesmírně rychle, někdy i v řádu hodin, a tím, že orgány činné v trestním řízení nemohou nasadit operativní prostředky pátrání v té předchozí fázi, tak nejsou schopné účinně reagovat. |takže z tohoto důvodu jsme přesvědčeni o tom, že příprava tu trestná být musí, nebo je třeba, aby byla trestná, chceme-li bojovat proti těm trestním činům, a že všechny ta tvrzená nebezpečí jsou lichá.
Pak ještě si dovolím zareagovat na to, co říkal můj ctěný kolega pan poslanec Tejc, pokud jde o účinnou lítost u korupce. My jako ministerstvo tu máme - a je to vzácné a výjimečné - odlišný názor než ústavně právní výbor. My chceme, aby byla zachována účinná lítost i tam, kde nedošlo k předání úplatku. My si totiž naopak myslíme, že právě tam je potřebujeme, protože tam, kde ještě k předání úplatku nedošlo, tak ono by se dalo polemizovat o tom, zda již došlo k dokonání trestného činu ze strany oznamovatele, protože podmínkou účinné lítosti je, že on to nevyprovokoval, ale že naopak byl o to požádán. Čili je to situace, kdy někam přišel, třeba na nějaký úřad, tam mu řekli: No když zaplatíš, tak to půjde. A on řekl: No tak já si půjdu pro peníze. A místo toho jde na policii. Tam po pravdě bychom si asi již dnes dokázali s tím poradit i bez té účinné lítosti, protože bychom řekli, že vlastně on ještě nic špatného neudělal.
My potřebujeme řešit právě ty situace, kdy už je pozdě, kdy on tedy typicky vzhledem k tomu, že ta situace vyžadovala okamžité jednání, chytili ho opilého za volantem nebo něco podobného, tak tedy skutečně spáchal ten trestní čin a skutečně předal ty prostředky. Ani zde se neobávám zneužití, protože zkušenosti nás učí, že naopak lidé, kteří jsou vystaveni těmto situacím, tak i tam, kde odmítnou korupční nabídku, tak neoznamují trestné činy v obavě z následků, protože jsou si dobře vědomi důkazní situace, slabosti té důkazní situace, toho, že se to jenom bude chvilku vyšetřovat, nic se neprokáže většinou, protože policie by tam byla ve velmi obtížném postavení, a nakonec se to celé obrátí proti nim. Konec konců vzpomeňme si na některé mediálně známé případy, které se týkaly Poslanecké sněmovny.
Takže z tohoto důvodu si myslím, že skutečně je třeba, abychom ty oznamovatele, ty whistleblowery maximálně motivovali. A ta možnost, ten slib beztrestnosti - pokud bezprostředně po spáchání trestného činu on jde na tu policii, se mi zdá jako motivace vhodná a nikoliv neetická. Znovu opakuji, znovu zdůrazňuji, je to situace, kdy ten člověk byl pasivní, kdy byl tou druhou stranou vybídnut k poskytnutí úplatku. A on tedy v této situaci úplatek poskytl, ale cestou z toho místa v podstatě, nebo tedy při té opilosti ráno, kdy se z toho vyspí, se obrátil na orgány činné v trestním řízení.
My, upřímně řečeno, bez tohoto institutu, bez této účinné lítosti, nejsme zase schopni reálně bojovat s tímto typem korupce, nebo obecně z větší částí korupce, protože tím, že je tam oboustranná trestnost, že všichni, kdo se toho účastní, tak jim hrozí trestní postih, tak na tu policii prostě nepřijde vůbec nikdo. Policejní statistiky o tom bohužel svědčí.
Takže i v tomto případě prosím o podporu původní verze.
