08.03.2010 9:33:00
Soupeření dolaru s eurem a co je za tím
Američtí spekulanti, jinými slovy investoři, zaútočili na stabilitu měny euro.
Začátkem ledna 2010 se za jedno euro platilo 1,4324 USD. Kurs eura k USD ještě mírně stoupl, ale pak začal jeho pokles až na 1,3757 USD. Oslabení eura dosáhlo začátkem února až osmi procent, nejvíce v jeho historii. To už byla v eurozóně vyhlášena záchranná akce s tím, že je nutné pomoci státním financím Řecka, Portugalska, Španělska a snad i Itálie, které na tom nejsou dobře a skončí bankrotem, pokud politici Evropské unie zavřou oči.
Velký státní dluh má tendenci sílit, navíc hospodářská krize pokračuje. Průměr státního dluhu zemí Evropské unie se podle odhadů na rok 2010 rovná 79,3 procenta z HDP. Řecko má zadluženost 124,9 procenta z HDP a premiér Jorgus Papandreu slíbil, že za letošní rok srazí deficit státního rozpočtu z 12,7 procent o čtyři procenta. V Řecku tato skutečnost vede k tvrdým sociálním střetům.
Nepříliš připomínanou skutečností je konkurenční boj mezi Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií o to, komu padne Řecko pod přísný dohled a kontrolu. Jde o tvrdý boj, kdo bude v Řecku vládnout, zda dolar nebo euro. Jde tedy o střet, kdo bude napříště kontrolovat tzv. problémové státy Evropské unie.
Otřást pozicí eura je státní zájem vládnoucích kruhů USA. Je to mocenská záležitost, chce-li Evropská unie napříště udržet vážnost eura jako tzv. perspektivní měny, musí najít vlastní a fungující plán pomoci. Lépe řečeno: rázné snížení státního deficitu Řecka. Tím vyslat i výstrahu pro další státy Evropské unie, kráčející podobnou cestou jako Řekové.
»Ekonomická vláda« EU
Lisabonská smlouva platná od 1. prosince 2009 jednoznačný společný nástroj k pomoci jednotlivým členským státům Evropské unie neobsahuje. V jedné ze svých zásad takovou pomoc přímo zakazuje a vzápětí v dalších ustanoveních svého znění zásadu zákazu popírá. Ministr financí SRN Wolfgang Schäuble tomu říká pružnost evropských zákonů. Skutečná politická linie velkokapitálu eurozóny chybí.
Prezident EU Van Rompuy se 11. února zmohl jen na vyjádření solidarity s Řeckem. V zásadě neřekl nic, protože konkrétní opatření mezi státy EU v té době dohodnuta nebyla. Za Českou republiku se schůzky zúčastnil premiér Fischer a jen potvrdil, že žádné konkrétní závěry, co se týče pomoci, nebyly učiněny. Spekulanti dále prodávali eura a také řecké, španělské a portugalské dluhopisy. Euro kleslo na 1,36 USD. Evropská unie však Řecku pomůže, v zájmu německých bank, protože při státním bankrotu Řecka by utrpěly velké ztráty.
Německo má k euru zvláštní odpovědnost, říká Schäuble. Zní to ušlechtile, ale hlavně platí, že německé banky koupily až příliš velké množství řeckých dluhopisů a státním bankrotem Řecka by utrpěly obrovské ztráty. Francie rovněž přislíbila záruky pomoci. Bude to nejspíš přísný dohled nad státními financemi Řecka, bankami a velkokapitálem. Eurozóna vyžaduje větší koordinaci hospodářské politiky a pro jistotu celé Evropské unie. Chybí tomu však rychlá politická vůle. Prezident EU Van Rompuy i Sarkozy a Merkelová to nazývají ekonomickou vládou.
Jde o životaschopnost eura. Rozkaz určený Řekům z Bruselské exekutivní centrály a Lucemburské bankovní centrály zní: během tří let snížit schodek státního rozpočtu Řecka z 12,7 procenta z HDP za rok 2009 na 3 % v roce 2012. První rok 2010 hned o 4 %. Vida, odkud se opisovalo, když se vláda ČR v konvergenčním programu zavázala k obdobnému kroku v rámci splnění podmínek k přijetí eura v roce 2016.
Dluhy nahrávají pravici
Servou-li se finančníci z USA s finančníky EU, je logické, že to má dopad i na Českou republiku, která je úplnou finanční polokolonií. Nemá jedinou komerční banku s rozhodujícím vlastnickým podílem českého státu. Vina je na předchozích vládách ČR a na jejich úslužném rozprodávání tzv. očištěných bank.
Ministr Janota musel 10. února přerušit prodej českých patnáctiletých státních dluhopisů. Chtěl jich prodat za šest až 13 miliard Kč. Prodal jich ale jen za 3,5 miliardy a zastavil prodej. Investoři totiž kvůli řeckým potížím požadovali úrok ve výši 5,7 procenta místo úroku 5,2 procenta obvyklého ještě na podzim 2009. Řecko platí úrok 6,2 procenta. Tedy úrok příliš drahý pro český stát. Investoři tomu říkají riziková přirážka pro rizikově zadlužené země. Čím větší je rozdíl, tím dražší je financování státního dluhu.
Česká republika má nyní deficit státního rozpočtu 6,6 procenta z HDP. Výše deficitu státního rozpočtu pravicovým agitátorům menšího či většího kalibru v České republice nahrála. Strašáci ve prospěch pravicových stran a zastánci amerických zájmů u Mezinárodního měnového fondu se vyrojili. Státní dluh ČR by mohl být na konci roku 2010 až 1420 miliard Kč (1,42 bilionu Kč a zadlužení ČR by mohlo být až 40 procent z HDP, podle odhadu EU až 40,6 %), a tak se publicisté činí.
Ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie ale na tom Česká republika ještě není tak špatně. Je na 21. místě z 27 členských zemí. Všechny velké členské státy Evropské unie jsou zadluženy poměrně více. Řecko 123,9 %, Itálie 116,7 %, Belgie 101,2 %, Portugalsko 84,6 %, Irsko 82,9 %, Francie 82,59 %, Velká Británie 80,3 %, Maďarsko 89,8 %, Německo 76,7 %, Rakousko 73,9 %, Malta 70,9 %, Španělsko 66,3 %, Nizozemí 65,6 %, Kypr 58,6 % a Polsko 57,0 %. ČR je až na 21. místě se 40,6 procenta. Pakt růstu a stability EU byl v roce 2005 právě na nátlak Francie a Německa rozvolněn, on určoval onu tříprocentní hranici státního deficitu. Dnes má většina členských států EU více jak pětiprocentní a vyšší státní deficit.
Pro koho tu jsou levicoví politici?
V Řecku, Španělsku, Portugalsku vládnou levicoví premiéři, sociálnědemokratičtí nebo socialističtí. Pravicoví komentátoři mají důvod jásat. Jejich země jsou v hospodářské i státně dluhové krizi. O Itálii, Belgii, Irsku - o třech hlavních státech eurozóny se nemluví a nepíše. Přitom Španělsko je ve státní zadluženosti až na dvanáctém místě. Levicoví premiéři teď musí šetřit a uvalit úsporná opatření na masy lidí, mnou si ruce pravicoví publicisté.
Maďarsko podléhá Mezinárodnímu měnovému fondu, tam už byla vláda donucena utáhnout národu opasky vyššími daněmi a délkou zaměstnání téměř až do smrti. Maďarsko čeká v budoucnu nutnost boje za národní a sociální osvobození, říkají maďarští komunisté, hodnotící situaci ve své zemi. Mají pravdu. Nyní se pravicoví publicisté soustředili ve svém útoku na české levicové strany.
Levicové strany v Evropě to v době velké hospodářské krize skutečně nemají lehké. Váhání a opatrná levicová řešení prostě nezabírají u voličů, ani v ekonomice. Rozpory globalizovaného kapitalismu trvají a zintenzivňují se. Čelit tomu lze větším důrazem a odvahou v prosazování komunistické politiky a podstatně větším spojením s odbory hájícími zaměstnance. Všeobecné hospodářské krizi lze čelit jen zásadovou, jasnou a lidem srozumitelnou politikou opřenou o argumenty.
Jorgus Papandreu - levicový premiér Řecka, José Socrates – levicový premiér Portugalska nebo Luis Rodrigues Zapatero - levicový premiér Španělska; tito tři levicoví politici dokážou zmáčknout masu obyvatelstva svých zemí ve prospěch velkokapitálu a bank. V pravicových médiích za to budou pochváleni, ale ještě s větší jistotou skončí v propadlišti dějin. I proto Česká republika a její občané nemají žádný velký důvod spěchat s přijetím eura…
Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
