Ve středu 10. října vláda schválila návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti. Podstatou tohoto vládního návrhu je zřízení dalšího úřadu, tzv. finančního ústavu pod názvem Národní rozpočtové rady. Ten by měl pro vládu hlídat poměr veřejného a státního dluhu k hrubému domácímu produktu a "včas" šlápnout na dluhovou brzdu. Vláda počítá s tím, že nový úřad si vyžádá náklady ve výši cca 50 milionu Kč. Stoupne-li veřejný dluh na 50 a více procent v poměru k HDP, bude muset vláda požádat Poslaneckou sněmovnu neprodleně o vyslovení důvěry. Již při překročení veřejného dluhu 40 % HDP by vláda měla přijmout první aktivní opatření. Celý návrh tohoto ústavního zákona, tzv. finanční ústavy, budí řadu otázek právního, ekonomického a morálního charakteru. Především jsem si připomněl výrok ministra financí Kalouska z roku 2008 v Topolánkově vládě. Když se v Poslanecké sněmovně na podzim zmiňovaného roku probíraly prvé dopady hospodářské krize a Topolánkův reformní „batoh“, vyjádřil se v tom smyslu, že hospodářskou krizi a veřejný dluh nijak nelze ovlivnit ani zmírnit, musí prostě odeznít a lze pouze nekonečně omezovat státní mandatorní výdaje. Vláda se návrhem finanční ústavy dostává do roviny fatalistického vnímání krize, veřejného a státního dluhu. Je velice smutné, že k překonání stavu fatalistické nečinnosti nepotřebuje reálné ekonomické ukazatele, ale tzv. druhou "finanční" ústavu a příslušnou instituci. Naskýtá se i otázka vztahu vlády a rozpočtové odpovědnosti k nijak neregulovanému tržnímu hospodářství, kde instituce veřejného vlastnictví státu, krajů a obcí i v takových oblastech, jako jsou zdravotnictví, sociální oblast a školství, je neustále snižována.
Je třeba vnímat vazby navrženého ústavního zákona na Ústavu, postavení vlády a parlamentu, jejich vzájemné kompetence a odpovědnost. Vysoce problematický bude vztah vlády, ČNB a Národní rozpočtové rady. Přitom otázka ČNB a způsob obsazování její bankovní rady je i dnes vděčným politickým tématem. Vládní návrh má řadu právních nedostatků a vad. Nabízí se proto pohled, že se lidem má pouze předhodit nutnost finanční ústavy jako "pravá" příčina dluhů a ekonomických problému. Ve skutečnosti se tím výrazně sníží odpovědnost vlády za hospodaření s veřejným majetkem a zrychlí se proces jeho další privatizace. Veřejný dluh dnes činí 1 bilion 688 milionu Kč, poměr k HDP činí již dnes 44 % a vláda nic konkrétního, kromě ořezávání mandatorních výdajů, nečiní a čeká, až krize prostě pomine. Z jiného úhlu pohledu to však také může být výrazně promyšlený tah nadnárodních bank s cílem ještě více si prosadit kontrolu nad rozpočty národních států Evropské unie.
Stanislav Grospič, poslanec a místopředseda Ústavně právního výboru PS PČR
