„Běsů, jichž jsem vyvolal, nemohu se zbýti“, mohl by s Macbethem volat ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil,  omlouvající se soudcům, které jeho ministerstvo „omylem“ uvedlo  na zveřejněném  seznamu soudců - předlistopadových členů  KSČ, a vyjadřující překvapení nad tím, že mezi bývalými „zveřejněnými“ členy je  i  profesor Šámal, dnes náš nejlepší znalec trestního práva (polistopadového!).  Svatá prostoto! Jakoby tyto skutečnosti spolu nějak  souvisely… 

 I když jistě část společnosti bude zveřejnění seznamu dnešních soudců, kteří byli do r. 1989 členy tehdejší KSČ, považovat za příspěvek k „očistě“ justice a k „vyrovnání se“ s minulostí, jsem přesvědčen,  že nález jednoho ze senátů Ústavního soudu o tom, že předlistopadové členství v  tehdejší komunistické straně nějak souvisí s dnešním rozhodováním soudců,  je jedním z nejvíce kontroverzních nálezů  ÚS.  A  podle mého názoru dokonce věcně nesprávných. Senát ÚS totiž zcela přehlédl zásadní skutečnost, že totiž v nedemokratické, totalitní společnosti není členství ve vládnoucí politické straně výrazem přesvědčení nebo dokonce souhlasu s politikou oné strany, ale jedině a pouze jakousi „pracovní knížkou“, umožňující  dotyčnému vykonávat práci, kterou dělat chce. Můžeme tedy dnešním mužům a ženám v talárech „vytýkat“, že se v tehdejších dobách rozhodli vykonávat soudcovské povolání i za cenu členství v KSČ, ale rozhodně je zcela vyloučeno domnívat se, že  toto členství nějak souvisí s úrovní nebo kvalitou jejich rozhodování tehdy, a natož pak dnes.

 Ti soudci, kteří  soudili podle pokynů stranického sekretariátu a ti, kteří např. ještě v r. 1989 odsuzovali Václava Havla, již dávno v justici nejsou. Nebo jsme již zapomněli, že v r. 1990 probíhaly prověrky  soudců, a to nikoliv podle jejich „členství“, ale podle toho jak se kdo choval? Já si na  to, jako tehdy kooptovaný poslanec ČNR, dobře pamatuji  a ujišťuji každého, že lidé, kteří se vrátili z komunistických kriminálů nebo lidé, kteří mnoho let trpěli šikanováním tehdejší moci, nebyli nikterak shovívaví k provinivším se soudcům.  Ale byli, se znalostí věci, rozhodně  spravedlivější, než  dnešní „aktivisté“, dnes tvrdě bojující proti  „komunistickému nebezpečí“.

 Nechci problém nijak zlehčovat, ale kladu otázku, zda  náhodou příslušnost k nějaké církvi nemůže mít na rozhodování soudce větší vliv, něž členství v čemkoliv před 20 lety.  Nemůže snad přísný názor církve na rozvody, interrupce, krevní transfuze a na cokoliv jiného ovlivnit rozhodování jejího věrného a aktivního člena? Jaké seznamy budeme ještě zveřejňovat? Jistě nám to Ústavní soud vysvětlí, až se na něj opět některý z „aktivistů“ v roli potrefené husy obrátí.… 

Psáno pro Britské listy 10.1.2011