Tento cíl se díky souhře mnoha faktoru podařilo naplnit a v dosud jediném celostátním referendu v červnu 2003 vstupu naší země do EU odsouhlasilo téměř 3,5 mil. občanů, když 1 mil. vhodilo své „ne“.Dnes po 13 letech od tohoto souhlasu občanů se vstupem do EU se zdá, jako bychom vše, co jsme dokázali za těch více než 25 let svobody, ať to dobré či špatné, ať to byl vyšší hospodářský růst, zaměstnanost, vyšší konkurenceschopnost či přístup na trhy anebo někdy i sporné evropské dotace, že to všechno jsme ochotni hodit za hlavu a vyměnit za zcela nejistou a podle mne i špatnou budoucnost mimo EU.
Představy, že naše země, ležící ve středu Evropy, může být takovým ostrovem jako Švýcarsko s jeho finančním systémem a od středověku pěstovanou „neutralitou“ anebo Norskem, když postrádáme jeho nezměrné zásoby ropy a zemního plynu, či snad londýnským CITY, jež je finančním ostrovem skutečně nezávislým na vnitřních pravidlech Evropy, to vše jsou nesmyslné iluze. Jsme srdcem Evropy, které do ní patří. Tyto iluze prodávají prodavači většinou s daleko jinými zájmy, než jak nám je předestírají. Hraje se především o návrat ruského vlivu na naši zemi. Dokonce možná rusko – čínského vlivu, jakési nové parcelace zájmů těchto velmocí.
Jednotná Evropa vadí především Rusku
Komu jednotná Evropa vadí v první řadě, je Rusko, fašisté a xenofobové různého zaměření a původu. V Evropském parlamentu jsme neustále konfrontováni s neuvěřitelně výkonnou ruskou propagandou, která se neštítí jak sofistikovaných metod ovlivňování, tak zcela průhledných lží. Jednotlivé státy Evropy se dají daleko lépe využít k vlastním zájmům, pokud je nesvazují jejich společné hodnoty a vlastní prostor svobody, práva a bezpečnosti. Jsem přesvědčen, že dnes se pod pláštíkem uprchlické krize rozehrává geopolitická hra, na jejímž konci má být opětovné přimknutí České republiky jakožto vazala mocnosti(em) Východu. Uprchlická krize možná paradoxně jen předčasně ukázala pravé tváře jednotlivých aktérů.
Evropě hrozí rozpad. Je to v zájmu ČR? Rozhodně ne
Představa, že po rozpadu EU či vystoupení naší země z Unie se probudíme do krásného růžového dne, je naprostá lež a nejen to. Tyto snahy poškozují budoucnost naší země, ohrožují její geopolitickou bezpečnost v prostoru „vlády práva a mezinárodní stability“, ohrožují odkaz rozpadu Varšavského paktu a nové ukotvení naší země v euroatlantických vazbách. Společná Evropa má množství nedostatků, denních hloupostí či vyložených nesmyslů, má také nespočet příležitostí a výhod pro naši zemi, ležící v jejím středu. Nic není jednobarevné a ani pohled na EU přes růžové brýle rozhodně správný není. Ale všechny chyby EU jsou nic ve srovnání s tím, jak nepředvídatelná a nebezpečná by budoucnost ČR byla bez mírové a integrující se Evropy.
Jsem proto skutečně hrdý na to, že si naše hnutí Starostů a nezávislých již při svém vzniku vytklo budovat důvěru v Evropu a má od počátku ve svých stanovách závazek (čl. 2 písm. d/), podle kterého hnutí STAN „z hlediska evropské integrace hnutí přispívá k posilování proevropského směřování České republiky a zajištění důstojného a respektovaného místa naší země ve světě.“ Není to dnes nic samozřejmého, ale je ohromně důležité to připomínat právě nyní. Mám pocit, že jsme již zapomněli, jakou hodnotou je mír mezi evropskými státy, tedy na kontinentě, který prošel ve své novodobé historii bezpočtem krvavých konfliktů a válek. Naše hnutí by se proto mělo dívat do budoucnosti obezřetně, ale s optimismem. Ze všech krizí a rozcestí vzešla Evropská unie posílena. Je v našem nejvlastnějším zájmu, aby se i z této krize Evropa poučila a stala se opět bezpečným domovem pro evropské národy.
Stanislav Polčák
místopředseda STAN, europoslanec
