Rozhodně si tím ale nezískal evropský levicově progresivistický mainstream. Ten se stále utápí ve snech o vojenském vítězství Ukrajiny a pokoření Ruska, i když situace na frontových liniích je důkazem, že jde o přání, které nemá nic společného s realitou.
Orbán s úsměvem ignoroval křik bojovníků z komfortních kanceláří a svítících obrazovek o tom, jak si dovoluje vystupovat jménem unie. Což se podle nich nikdy nemělo stát. K tomu ještě po volbách do Evropského parlamentu spoluzaložil frakci Patrioti pro Evropu s cílem posílit suverenitu členských zemí Evropské unie, bojovat proti ilegální migraci a podstatně revidovat Green Deal.
Konkurenceschopnost a migrace
Jako prioritu maďarského předsednictví vnímá zastavení poklesu evropské konkurenceschopnosti. Poukazuje na to, že již dvě desetiletí je hospodářský růst v Evropě trvale pomalejší, než růst Spojených států nebo Číny, klesá její podíl na světovém obchodu. Firmy z EU přitom musí platit dvakrát až třikrát více za elektřinu, než americké společnosti, a čtyřikrát až pětkrát více za zemní plyn. Žádá snížení administrativní zátěže, odstranění nadměrné regulace a dostupné ceny energií. Ekologická opatření musí být koordinována s evropskou průmyslovou politikou. Chce posílení vnitřního trhu a odstraňování bariér pohybu zboží a služeb.
Silným tématem pro Maďarsko je samozřejmě ochrana vnějších hranic EU. Azylový systém nyní nefunguje, nelegální migrace vedla k posílení antisemitismu v Evropě, ke zvýšení násilí na ženách a k nárůstu homofobie. Maďarský premiér proto navrhuje, aby každý, kdo chce vstoupit na území Unie, se musel zastavit na hraniční čáře, podat žádost o vstup a nesměl vstoupit na území Unie, dokud nebude kladně posouzena. „Jinak nelegální migraci nikdy nezastavíme,“ dodává. Otázkou je, zda ji vládnoucí elity vůbec zastavit chtějí.
Politický obr mezi ukřičenými trpaslíky
Nabubřelým evropským politickým elitám jsou Orbánovy plány naprosto lhostejné. Debata o nich v Evropském parlamentu se točila výhradně kolem Maďarska a fanatického odporu, který politika maďarské vlády v EU vzbuzuje ve stále převažujícím táboře vyznavačů zeleného náboženství a liberální demokracie, která není vůbec liberální a ani trochu demokratická. Na politického obra Orbána, byť fyzicky není nijak vysokého vzrůstu, tam dorážela smečka trpaslíků, o jejichž existenci nemá drtivá většina občanů evropských zemí vůbec tušení. Vrchní evropská úřednice von der Leyenová si zase popletla svou pozici s mandátem voleného politika a celou nechutnou frašku odstartovala.
Orbánovi tak nezbylo nic jiného než zapomenout na smířlivé postoje, s nimiž do Štrasburku dorazil, a výpady odrážet tvrdými údery a přesnou argumentací, podloženou čísly. Zjevně mu ale bylo líto, a také to patřičně okomentoval, že maďarské ekonomické a bezpečnostní návrhy v Evropském parlamentu progresivistickou většinu nezajímají. Španělský poslanec za národně konzervativní stranu VOX Jorge Buxade označil Orbána za závan čerstvého vzduchu v zatuchlém prostředí evropské politiky.
Změna musí přijít
Maďarský premiér možná neuspěje se svými konkrétními návrhy, ale jeho uchopení půlročního předsednického mandátu nezůstane zapomenuto. Ve svých vystoupeních je si zřetelně vědom, že země velikosti Maďarska může těžko v Unii něco změnit, ale s podporou, které se těší doma, se nebojí nastolit otázky, před nimiž mnozí cudně klopí oči. Zejména pokud jsou ze zemí bývalého sovětského bloku, jejichž občané jsou v očích blahosklonných západních elit tak zaostalí, že nejsou schopni pochopit blaho, které přináší zelená transformace, rozmach práv LGBTQ+, multikulturalismus či řízené omezování svobody slova.
Orbán se jim postavil a dal konzervativním silám naději. „Evropská unie se musí změnit,“ říká. Jednoduché poselství, v němž je tolik pravdy.
(Psáno pro časopis TO)
