Suchá fakta jsou neúprosná, ačkoliv se média a vrcholní představitelé klíčových světových hráčů snaží veřejnost všemi možnými způsoby uklidnit, nad hlavami nás všech se svírají přesně stejná mračna jako v předvečer kolapsu roku 2008. FED neboli zjednodušeně americká centrální banka právě zahájila novou vlnu kvantitativního uvolňování, neboli lidsky řečeno zapnula mega výkonný tiskařský stroj na dolary. Spolu s historickým bezprecedentním snížením úrokových sazeb a zcela identickou politikou Evropské centrální banky to znamená jediné: světová finanční soustava je v kritickém stavu a úřady se pokouší udusit plamen nové krize přikládáním stohu papírových peněz. V případě čtvrtečního rozhodnutí FEDu jde o plán tisknutí 40 miliard dolarů (více než 750 miliard korun, tedy více než poloviny českého rozpočtu) měsíčně.
Kritičnost situace je zřejmá také z chování eurobyrokratů, kteří od vypuknutí krize pořádali již více 20 vrcholných summitů zasvěcených záchraně eurozóny a potažmo i celého evropského bankovního socialismu. Problém však tkví v tom, že všemi svými scestnými a někdy až totalitními praktikami zatím dosáhli pouze a jenom prohloubení a prodloužení krize.
Toto absurdní divadlo světové byrokracie a bankovního socialismu nedovede zastřít evidentní a ostrou hrozbu druhého v řadě kolapsu euroamerické finanční soustavy, který by již v příštím roce vedl k neviděné vlně recese, nezaměstnanosti a chudoby.
Lituji toho, že nás historické okolnosti zavedly do situace, kdy v čele světové ekonomiky panuje beznaděj, hospodářským politikám naších nejvýznamnějších obchodních partnerů vévodí neschopnost a alibismus a v našem čele stojí krátkozraká, nekoncepční a nemorální vláda. Místo kriticky nezbytných reforem, zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky a přesměrování jejího exportu na východ k rostoucím ekonomikám jsme dnes spíše svědky prostého a každodenního oportunismu, klientelismu a korupce našich národních a regionálních elit.
V této kritické době, kdy blahobyt celých generací českých občanů,
ne-li osud euroamerické civilizace jak jí dnes známe, visí na vlásku, se
obracím k hluboké myšlence, kterou před časem pronesl Martin Luther
King: „Na světě není nic nebezpečnějšího než upřímná ignorace a vědomá
hloupost.“ a prohlašují, že tento výrok by měl být vytesán do kamene a
to u vchodu do každé vládní instituce naší země.