Co mě ale jako právníka překvapuje, je příliš silná jednostrannost interpretace možného ovlivňování soudců. Pokusím se proto nad celou mediálně probíranou věcí zamyslet i z druhé strany. K ovlivňování kohokoliv musí být vždy alespoň dva, ten, který ovlivňuje, a ten, který se ovlivnit dá.

Prezident republiky je naší ústavou logicky vybaven řadou pravomocí, kterými výrazně zasahuje do jiné státní moci, a to do moci soudní, počínaje jmenováním soudců a některých funkcionářů soudů až po právo udělovat milost či vyhlašovat amnestii.

Soudci mají zákonem, který je jejich jediným limitem nezávislosti, stanovenou povinnost zdržet se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Co víc ohrožuje důvěru než po řadě měsíců nebo dokonce let odhalené tajemství, že státní úředník si zve soudce do kavárny k rozhovoru o rodině a fotbalu, a soudce rád takovému pozvání vyhoví. Možná šlo skutečně jen o ojedinělé setkání dvou fotbalistů, kteří si zavzpomínali a pochlubili se svými ratolestmi. Zarážející ale je, že ona kavárenská povídání nebyla jediná. Ústavní soud se v reakci na to, podle slov jeho předsedy Pavla Rycheckého, dohodl, že soudci Ústavního soudu se nebudou scházet s účastníky těch řízení, která dosud neskončila. 

Soudci ale mají být nejen nezávislí a nestranní, bez čehož by vůbec nemohlo být žádného spravedlivého procesu, ale jako takoví se mají veřejnosti i jevit. Staré anglické rčení, které připomíná i Evropský soud pro lidská práva, hovoří o tom, že spravedlnost nemůže být pouze vykonávána, ale musí být také vidět, že je vykonávána. Nabyl-li tak soudce dojmu, že je ovlivňován, má takovou snahu rázně odmítnout (ne způsobem „a co by si pan prezident přál, aby bylo v zákoně zrušeno?“), o věci informovat předsedu soudu, na plénu Ústavního soudu s takovými skutečnostmi seznámit před rozhodováním v dané věci kolegy a samozřejmě učinit příslušný záznam do spisu. Nic takového se, žel, nestalo. Na rozdíl od postupu nejvyššího státního zástupce, který pozvání na schůzku s prezidentem republiky odmítl s odkazem na údajnou obavu ze zásahu do vyšetřování výběrového řízení na zakázky Lesní správy Lány, ústavní soudce Vojtěch Šimíček se zúčastnil i další. Jeho rezolutní NE by kancléře rázně umravnilo a minimálně by jej na kávu již nezval. Šimíčkovo poukazování na to, že se kancléř v dané věci sešel i s dalšími soudci, na podstatě věci nic nemění. Ba právě naopak.