Napomáhají tomu také informace o možném nátlaku na vyšetřovatele, ať už jde o odchody elitních policistů či fotografie dokladující sledování významného žalobce. V široké veřejnosti už převažuje názor: „Nebudeme si utahovat opasky, když mzdy většiny z nás jsou podprůměrné, šetří se na zaměstnancích, důchodcích, studentech, rodinách s malými dětmi, nemocných lidech aj. a tím vším se pokrývá schodek vzniklý korupcí a okrádáním státu na předražených zakázkách.“

Premiér Nečas má strach připustit ve sněmovně jednání o korupčních kauzách. Nemá dost odvahy k tomu, aby spojil kroky vlády s hlasováním o důvěře vládě. Naopak sám drží ochrannou ruku i nad ministrem Vondrou, jehož podíl – přinejmenším jako manažerské selhání – na kauze Promopro je nezpochybnitelný. Než aby vláda sama vyhodnotila možná podezření na korupci a vyvodila z toho včas i personální závěry, premiér raději přehlíží, že se její členové v rámci boje o větší díl moci udávají navzájem. Taková situace však podrývá zásadním způsobem důvěryhodnost ústavních institucí a celého českého státu.

Považuji za naprosto nezbytné, aby se touto situací zabývala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. A protože to nejde jinak, KSČM znovu předloží návrh zákona o referendu, který by umožňoval občanům prosadit svou vůli i za takového rozložení sil v parlamentu, jaké existuje dnes. Uvidíme, jak se k návrhu postaví koalice. Pravděpodobně jako vždy z obavy o svou moc lidem šanci opět nedá, jen bude slibovat referendum k otázkám, které nejsou na pořadu dne, jako je např. přijetí eura.

Pokud návrh neprojde, budou mít občané alespoň zcela jasno. A věřím, že se připojí co nejvíce z nich k veřejným protestům organizovaným parlamentní i mimoparlamentní opozicí.