Nejprve tedy, jaký je ten současný stav. Svět je rozdělen, není bipolární a už vůbec ne takový, že by jeden stát byl schopen svou vůli vnutit komukoliv. Vzpomeňte na výprask NATO v Afghánistánu po dvaceti letech okupace. Jsou jasná tři centra moci, a to jednak USA se svými evropskými satelity, které zahrnují necelou miliardu obyvatel planety, ale přes krizi kterou prochází stále tvoří významný podíl světového hospodářství a pro nedostatek vlastních surovin jsou ochotny vést válku kdekoliv.

Dále to je ČLR s cca 1,4 mld. obyvatel, která sice také nemá dostatek surovin na vlastním území, ale po celou dobu svého ohromujícího ekonomického rozvoje si je zabezpečila nejen nákupem, ale i investicemi po celém světě, zejména v Africe, ale i v Asii i Evropě. A má dnes nejsilnější ekonomiku světa právě proto, že je nezadlužená, naopak je v pozici věřitele, a to i u USA. Přes devastující 90. léta zůstává třetím centrem RF s necelými 150 mil. obyvatel, která má dostatek surovin, je schopna technologicky rozvíjet všechny obory a čelí právě pro své surovinové bohatství silnému tlaku těch, kteří suroviny chtějí a potřebují. Tlak je jak politický, tak ekonomický, téměř odevšad, ale i vojenský, který je ovšem jen od těch, kteří si myslí, že místo obchodu budou hrozit silou, případně přímo vojensky zasahovat.

Česká republika žel jako součást EU a NATO, navíc se současnou slouhovskou vládou, je součástí toho bezvýznamného satelitu USA, o kterém se rozhoduje, resp. který plní cizí příkazy. Tu a tam je za ně pochválena, aby měli držitelé moci argumenty pro konzumenty, že tak to má být, tak je to dobře. EU promarnila svou šanci stát se čtvrtým pevným bodem multipolarity, když neformulovala svůj zájem a smířila se s falešnou tezí o euroatlantické civilizaci.

Proto je zajímavější, že se tvoří čtvrtý a pátý pevný bod moci, a to je zejména muslimský, nikoliv pouze arabský svět, který dnes vyjadřuje své zájmy zejména nároky Turecka, či společnými nároky států OPEC. Vidíme to na silné pozici SAE, Kataru, ale i dalších států, včetně Iránu, když jejich spolupráce byla dříve spíš nepravděpodobná. A protože spolupráce začala, vyrostl i význam těchto států. Čtvrtá pozice je dána silnější ekonomikou proti Indii, která přes jasný lidský potenciál nemá pozici současných největších dodavatelů ropy a plynu. Ale Indie právě pro svůj lidský potenciál a schopnost spolupráce se rýsuje jako pátý nepominutelný hráč světové politiky.

Otázkou zůstává, jak se v nejbližší době vyvine situace v Brazílii a v silných afrických zemích a jak do světové politiky promluví nejen Jihoafrická republika, ale další ekonomicky nepominutelné země právě Afriky.

Když si vezmu do úvahy, že spolupráce v rámci uskupení BRICS (Brazilie, Ruska, Indie, Číny a JAR) funguje, a to nejen na ekonomické úrovni, ale i na politické, což se ověřilo při hlasování o rezoluci OSN o Ruské speciální vojenské operaci na Ukrajině, kdy státy BRICSu, resp. Šanghajské organizace pro spolupráci nehlasovaly pro rezoluci a pokud nebyly proti, tak se zdržely hlasování, rýsuje se nám tady určitý základ nového vícepolárního světa. Kde tzv. západní svobodný svět, tedy USA a jeho satelity se ocitne v tlaku těch, kteří si nebudou chtít dát mluvit do svých zájmů. A vrátí nejen USA, ale také svým bývalým kolonizátorům letité ponižování a vykrádání přírodního bohatství a budou formulovat vlastní politické, ekonomické a společenské zájmy. Tyto státy vidí, že suroviny, o které je v minulosti kolonizátoři připravili a založili na tom své bohatství, se ukazují dnes jako základní podmínka pro uchování vlastní suverenity. Proto také budou spolupracovat s těmi, kteří jsou ochotni se o suroviny rozdělit za cenu akceptovatelnou, nikoli za ceny, které jsou dál vykrádáním ekonomiky.

Nás čeká prezidentská volba, ta podle kandidátů, kteří nám zbyli, je také bloková. Žel na jedné straně jsou návrhy podporované pětikoalicí, tedy Diviš, Fišer, Hilšer, Nerudová a Pavel. Proti nim stojí kandidáti, kteří tvoří alternativu tedy Babiš, Bašta, Středula a Zima. Myslím, že pokud máme výhrady k současné politice pětikoalice je nutné vybírat z alternativních kandidátů, kteří jsou schopni formulovat skutečný národní zájem, neklanět se Bruselu nebo za oceánem, ale bojovat za vlastní lidi doma.

Dávejte si pozor na to, kdo přikyvuje vládě a prodává nás ještě víc než v 90. letech v privatizaci, kdo by provedl měnu suchou cestou přijetím EURA a ztratil další nástroj na řízení hospodářství, tedy měnovou politiku. Kdo mluví o tom, za co by utrácel Vaše daně, které platíme nejen z příjmu, ale všichni při každém nákupu ve spotřební dani nebo DPH. Jestli to je ve prospěch nás plátců daní nebo ve prospěch cizích účtů tady i v zahraničí.

Češi byli a stále jsou nejzápadnější slovanský národ, vždy jsme byli ve středu Evropy a naše šance na úspěch a prosperitu byla dána tím, jak jsme byli schopni se bránit tlakům sousedů, abychom na ně pracovali, byli schopni formulovat vlastní zájem a spolupracovat s těmi, se kterými jsme si jako Slované blízcí na severu, východě i jihu. Na to nesmíme zapomínat, i když nás budou chtít přes náš nádherný, melodický jazyk označit za součást západní civilizace, za Kelty či jinak nesmyslně.

Rok 2023 bude rok bojů o charakter naší země. Buď si necháme vnutit slouhovský postoj současné pětikoaliční vlády, nebo zvedneme hlavu a budeme chránit svou identitu a suverenitu rozhodování. Nebude to lehký rok.