já budu stručný. Já se nejdříve vyjádřím k návrhu pana kolegy Černohorského. Náš bod se jmenoval právě Privatizační zločiny od roku 1992 do roku 1998, a to z toho důvodu, že v té době docházelo k nejvyšším, k největším ztrátám. Také se týkal toho, že v loňském roce uplynula dvacetiletá promlčecí doba pro tyto věci. Cílem našeho usnesení je bod II, který citujeme, to znamená, aby bylo přijato - aby vláda připravila změny trestněprávních předpisů, nikoliv pouze trestního zákona, nebo trestního řádu, které by vedly k tomu, aby privatizační kroky, které byly v rozporu se zákonem po roce 1999, aby mohly být dál řešeny a potrestány.

Já nemám nic proti tomu, aby rozšířeno usnesení, souhlasím s ním. Jenom se netýká vlastně toho období, které tady posuzujeme, ale pokud s tím Poslanecká sněmovna vysloví souhlas, budu jenom rád.

Dovolte mi, abych doplnil své vystoupení z 9. května, kdy jsem přednášel usnesení a potom ho v podrobné rozpravě znovu zopakuji i s tou změnou, kterou přednesl kolega Černohorský, protože ji akceptuji. Ale ta základní čísla, která jsou dána právě tím nálezem Nejvyššího kontrolního úřadu, který se tím opravdu zabýval, a náklady transformace, tzn. ty náklady, které nese stát za tzv. privatizaci, činily 577 miliard 500 milionů Kč. Nucená správa stála občany České republiky - nucená správa IPB - 200 miliard Kč. Ztráty na privatizaci Chemapolu jsou vypočteny na 16 miliard 900 milionů Kč. Ta jedna z prvních privatizací týkajících se právě roku 1992 - 1993, Knižní velkoobchod Praha 21 milionů Kč, tím to v podstatě začalo, tak jak se prodával státní majetek, a za prodej jednoho domu potom to privatizátoři měli zpátky. Pokud jde o ANEX-CIRUS, to jsou ty známé padáky, ty přišly stát na 150 milionů Kč. Modernizace tanku T72, která skutečně byla spojena právě s privatizací některých podniků, stála 13 miliard Kč.

Kasárna na náměstí Republiky, které prodal stát, a vlastně prodělal při tom prodeji, protože penále v té smlouvě stály stát 400 milionů korun, takže nabyvatelé současného obchodního centra samozřejmě k tomu státnímu majetku přišli zatraceně lacino. Lehké topné oleje - 100 miliard. Pokud jde o Promopro, které se soudí, je ztráta pro stát 938 milionů korun. Opencard - 800 milionů korun, Zelená Praha - 250 milionů korun, Bezdrátová Praha - 390 milionů korun, Praha olympijská - 70 milionů korun, arbitráž Novy se CME - 10 miliard korun. Kdo si na to nevzpomíná, připomenu. Samotná Nova tedy ustála tu arbitráž mezinárodní, nezaplatila to, ale český stát na stejných dokumentech tu arbitráž prohrál. Pokud jde o Český dům - 26 milionů korun, Diag Human - zde už jsme zaplatili 360 milionů korun a nárok, který si uplatňuje protistrana, je ve výši 13 miliard korun. Doufám, že to nebudeme muset nikdy zaplatit. Mosteckou uhelnou tady připomněl kolega Valenta a ta ztráta 3 miliardy 200 milionů korun je specifikovaná tím - to je snad jediný příklad, který jsem neuváděl v tom svém úvodním slovu, když se nám poprvé podařilo ten bod zařadit - to je totiž tak, že české orgány činné v trestním řízení se tím případem v podstatě nezabývaly, nechaly tomu volný průběh, až teprve na základě šetření orgánů činných v trestním řízení švýcarského státu prostě došlo k tomu, že se dohledaly ty toky peněz, které byly vyváděny z rozpočtu České republiky. Pokud jde o OKD, nechám to vyčíslení samozřejmě na vyšetřovací komisi, ale předběžné odhady jsou na 85 miliard korun. A začalo to stejně jako Poldi Kladno, oddělením určité části, která byla důležitá pro ten podnik. U Poldi Kladno to byl ten energoblok, kdy ztratilo Poldi vlastně šanci být efektivní, vzhledem k tomu, že ho privatizátoři energobloku začali vydírat, přivedli Poldi ke krachu. Stejně tomu tak bylo v OKD, kdy ten převod té části té údržby, bez kterého žádný důl nemůže fungovat, ve skutečnosti znamenal propad a tu podivnou privatizaci, která skončila v rukou bývalých vlastníků, než to musel převzít stát. A znovu připomínám, že tak jak tam těch 85 miliard korun zahučelo, tak Česká republika jako vlastník, současný vlastník OKD tento podnik vede v zisku. A to potvrzuje jenom slova kolegy Valenty, který řekl, že všechny formy vlastnictví jsou si rovny a že není povinností státu něco privatizovat. A dokonce si myslím, že někdy je potřebné, aby si to stát ponechal. (Hluk v jednací síni přetrvává.) A mohl bych hovořit o dalších škodách, které třeba nebyly v miliardách, ale jenom ve statisících, jako byl například Internet do škol, kdy ta ztráta státu dosahovala téměř milionu korun 884 tisíc. Bylo vypočteno, že tam byly i náklady, které byly mimo.

Dovolte mi tedy, abych po skončení obecné rozpravy zopakoval svůj návrh v rozpravě podrobné a upřesnil ho tak, jak řekl kolega Černohorský, to znamená, abychom se zabývali v tom usnesení a tím úkolem pro vládu, až do roku 2005, tedy těch, které ještě můžou orgány činné v trestním řízení v České republice řešit.

Děkuji vám.