Reakce mohou být různé, jsou jednotlivci, kteří se snaží vyblokovat příjem téměř veškerých informací a nemají doma televizi. A to v době, kdy již svítí navigační, tabletové nebo dokonce digitální TV obrazovky na přístrojových deskách či opěrkách předních sedadel velkého množství osobních aut, kde děti řidiče sledují filmy nebo hrají oblíbené hry. Druhou krajností jsou všeználci, kteří vše viděli, všude byli (a naši rodiče ještě dodávali, že „od všeho mají klíče!“).
Existují pochopitelně ještě další skupiny lidí, kteří se kvantem každodenních informací „vypořádávájí“ po svém. Někteří ignorací, jiní jednoznačně taxativními stanovisky, nejhorším přístupem se ale zdá nervozita a nezvládání vlastních emocí.
I ty vidíme všude kolem sebe. Aspiranti na fotbalové či hokejové tituly, rozhodují často svá utkání jednogólovými vítězstvími a přitom reagují v době, kdy je stav ještě nerozhodný, neuvěřitelně nervózně až hystericky v reakci na rozhodčí, kteří ještě soupeře nedokázali podle jejich představy „zaříznout“. Umělci, na které se nedostala předávaná cena anebo se, podle jejich názoru, objevili jen nedostatečně na reportážních fotografiích akcí, posílají raději sami (nebo přes své agenty) senzační informace často přímo bulváru! … . Dokonce i výtržníci nebo zloději si nemohou být jisti, zda vzápětí po jejich skutku, se neobjeví v záznamu kamer („velkého bratra“), které je usvědčí. Přitom se stejným problémem se už pomalu učí žít i statisíce řidičů, atd., atd.
Donedávna se zdálo, že jednou ze skupin, která informačnímu běsnění uniká, jsou politici. Ti lokální nebo regionální si s oponenty vyřídili účty rychle na místě, ti celostátní-nebo dokonce evropští - zase dokázali zdůrazňovat svůj „význam pro lidstvo“ a jejich problémy se tak mnohdy táhly léta, až někdy upadly i v zapomnění.
Výše napsané si dovolím ilustrovat jen určitými střípky informací k nedávno vzniklé „causy“ politického vedení v mém volebním kraji. Měřítka se mění. Jestliže Stanislavu Grossovi vystačil kdysi „strýček z Jihlavy“…, na několik týdnů obhajoby, měl případ, který se bezprostředně týká i hejtmana Jihočeského kraje daleko dynamičtější průběh. První věty jeho vysvětlení, v den začínajícího sjezdu ČSSD, když poprvé zveřejnil problém deník Blesk, nebyly nejšťastnější! Prohlášení Jiřího Zimoly pro televizi, že jde o „snahu oslabit jeho politickou pozici před sjezdem“ neobstálo ve srovnání s faktem, že do žádné funkce či pozice v ČSSD na sjezdu nekandidoval… .
Pak už záležitost nabrala efekt „sněhové koule“ hozené ze svahu: … vlastní úspory hejtmana vers. potřeba vzít si hypotéku…, původní vlastníky pozemků neznám vers. fotografie, kdy se ukázalo, že jsou spolustraníky a znají se více let…, zveřejnění až astronomicky vysokých ročních příjmů vers. obhajoba skvělé práce zainteresovaných podřízených…, snaha obvinit určitou skupinu novinářů vers. zvukové nahrávky ( např. o příkazu omezení placené reklamy kraje a jeho přímo řízených organizací v těchto médiích), které ale ovšem redakce obratem zveřejňovaly…, atd.
Dnes už je to „politický boj“ se vším všudy. A do hry vstoupily i spekulativní argumenty obhájců i kritiků. Pro jedny za to může Sobotka, pro jiné Babiš…! Pro krajský rozměr vystačí argument, že jde o snahu těch, kteří byli před časem v kraji volebně poraženi, získat zpět ztracené pozice, atd., atd.
Ve chvíli, kdy se ale objevily na facebookovém profilu hejtmana informace ze sociálních sítí typu: (cit.) „…7 miliónů ročně za práci pro jihočeské nemocnice... plus srovnání“ Merkelová 5,8 mil. ročně, Mayová 5,3 mil. či Hollande 4,8 mil.“, a začali se k nim vyjadřovat lidé v celé republice , včetně například komentátorů typu Lukáš Dolanský (TV) nebo Alexandr Mitrofanov (Právo)…, bylo jasné, že emoce začaly naplno převládat! Vedlo to k neúměrné nervozitě na tiskových konferencích, používání „silných“ slov, k vzájemnému osočování, apod.
Je paradoxní, že ale obě strany této „causy“ se dovolávají (i v médiích) aktivity několika poslanců naší strany - ať již krajských nebo celostátních. Zdržíme se komentářů či peprných vyjádření! Není to problém KSČM, která za celých 27 let, od doby kdy vznikla (!) se nepodílí na vedení či řízení státu, přesto je nevybíravě osočována jen a pouze za to, že existuje!
Nenávist, nevěcné argumenty a emoce do české politiky na všech úrovních KSČM nevnesla a nešíří je ani 10-15 % obyvatelstva, kteří nám opakovaně věří a volí nás. Záležitost by měli vyřešit především ti, kteří - ať už jakkoliv - zavdali příčiny k uvedené „cause“!