myslím, že jde o velmi slavnostní okamžik a připomenutí 28. října má smysl pro nás pro všechny. Bylo to jen několik málo lidí, kteří měli odvahu v roce 1918 obletět celý svět, objet ty, kteří v té době měli možnost něco rozhodnout, a domluvit se s nimi o tom, že vznikne společný stát Čechů a Slováků. Museli pro to najít dostatečnou politickou podporu a schopnost ho vybudovat. Je potřeba jim za to nejen poděkovat, ale také vzpomenout, že to nebylo nic jednoduchého. Potřebovali jak naše lidi, kteří byli v různých státech světa, potřebovali k tomu Wilsona, potřebovali k tomu Brestlitevský mír, aby si lidé uvědomili, že je možné vybudovat něco nového a po válečném konfliktu, kterému se říkalo "velká válka", teprve později jsme zjistili, že byla první světová, takže následoval další konflikt, najít dostatek schopností na to, aby tento stát vznikl.

Slavíme vznik Československa a slavíme ho jako Česká republika a jsem šťastný, že ho slavíme společně také jako založení Československa i se Slováky. Rozešli jsme se a možná, že je to příklad pro celou Evropu, že i rozvod může být kulturní. Obrečel jsem to v roce 1992, nevzdal jsem se a byl jsem svědkem toho, jak krok za krokem Češi a Slováci byli schopni budovat svou budoucnost vedle sebe jako přátelské národy. Ne každý to dokázal, a tak jsem přesvědčen, že Češi, Moravané, Slezané, Slováci, jsou národy, které mají budoucnost v celé Evropě, v celém světě. Máme být na co hrdí, protože jsme dokázali vyrobit od špendlíku až po jadernou elektrárnu cokoliv, co jsme si zamanuli. Je potřeba si neklást malé cíle, ale cíle, které povedou naše národy k tomu, že nejen, že nevymizíme, že nebudeme odnárodněni, ale že budeme trvalou součástí světového společenství. Jsem přesvědčen, že na to máme a že to dokážeme, když své půtky budeme řešit tady, ale vždycky český národní zájem kdekoliv za hranicemi našeho státu budeme schopni obhájit.

Děkuji vám.