Jedno je jisté, pro odpověď na výše položenou otázku se musím také vrátit do situace podzimu minulého roku. Tehdy podle ústavního zákona určený termín předčasných voleb byl zrušen Ústavním soudem, který dal paradoxně za pravdu přeběhlíkovi, poslanci Melčákovi, jehož tzv. právo být poslancem zvítězilo nad právem občanů vybrat si své zástupce, kteří nebudou zrazovat.

Proč se však poslanec Melčák prostřednictvím pravicového advokáta Kalvody na zmíněný soud vůbec obrátil? Domnívám se, že to nebylo kvůli jeho právu dokončit volební období, ale proto, že někdo jiný potřeboval čas připravit se na volby. Zbývá zeptat se, kdo. Jen těžko to mohlo být kvůli SPO-zemanovci, kteří v té době začínali. Jako mnohem reálnější varianta se však nabízí jiná varianta, dokonce spojená se jménem pana Kalvody. Ten, jak známo, byl vůdčím představitelem smutně proslulé a dluhy oplývající ODA, tedy pravicové strany, jejímiž mnohými členy bývali i dnešní představitelé TOP 09. Nešlo tedy o to, aby právě tato strana se mohla zkonsolidovat a připravit, díky bohatým finančním injekcím, na květnové volební klání?

Na podzim by bývala uspěla velmi málo. V té době i Věci veřejné pomýšlely spíše na Prahu než na celou republiku. Vznik TOP 09 je pevně spojen s tím, jak Topolánkovo vedení pravice začínalo prohrávat u lidí i v politice střet za střetem, a přitom ODS se svého předsedy ani nepokusila zbavit. Vzniklo nebezpečí, že pravice naplno prohraje ve volbách. Proto vznikla Občanská demokratická strana číslo dvě, tedy zmíněné TOP 09, které si vypůjčilo členskou základnu z historické KDU-ČSL. Ovšem to potřebovalo určitý čas, který na podzim nebyl.

A jsme u nedávných voleb. Čas, který takto byl získán, recyklovaná TOP 09 a stejně tak Věci veřejné, jež skutečně občas mohly nabídnout neokoukané kandidáty, plně využily. Nemalé prostředky plynoucí z těžko identifikovatelných zdrojů jim mohly umožnit za velké angažovanosti pravicových sdělovacích prostředků, včetně veřejnoprávních, velmi efektivní kampaň. ODS se sice na poslední chvíli zbavila Mirka Topolánka, ale to už nemohlo ovlivnit činnost ODS 2, která navíc lživou argumentací využila řecké krize ke strašení českých voličů, aniž by řekla, že na našem vysokém dluhu se její představitelé, ještě jako členové jiných stran, úspěšně svými vysokými funkcemi podíleli.

Skutečně, řecká krize přišla jako důležité a, jak se ukázalo, i jako vítané téma. Většině voličů zřejmě stačilo jako rozhodující podnět v jejich rozhodování, protože hrozba dalším zadlužováním a povinností splácet dluhy dalšími generacemi byla citově účinná. Zejména, když se zamlčelo, že dluhy v Řecku udělala pravicová Nová demokracie, která programem jako by vypadla z oka naší ODS. Programy levice, byť sebelepší, sebepropracovanější, se ztrácely a dostávaly na vedlejší kolej.

Navíc využití nejmladší předvoličské a voličské generace, jež nezná souvislosti a ani pochopitelně zmíněné programy, sehrálo svou roli. Volby nanečisto, trapný klip využívající »sporu« generací některými médii, i když jsme v jejich úspěšnost nevěřili, svou roli, alespoň u těch nejmladších, sehrály. Také velmi ostrá a špinavá kampaň sehrála, pokud jde především o ČSSD a ODS, svou úlohu. Navíc k výsledkům, jež známe, přispěl svými některými velkopanskými výroky i předseda Jiří Paroubek, jenž namísto získání voličů je spíše odradil.

Pokud jde o KSČM, příčinami poklesu množství voličů se budeme v nejbližších dnech zabývat. Ukazuje se, že ani my nejsme imunní vlivu některých faktorů mimo nás, že přece jen budeme muset se zamyslet i nad takovým množstvím vcelku malých mítinků, jaké jsme uspořádali nyní, a znovu se pokusit dostat se základními body našeho programu ještě výrazněji do každé domácnosti. Bude také potřeba promyslet naši spolupráci s dalšími subjekty, jež by otupila jednosměrně zaměřené antikomunistické kampaně.

V následujícím období bude se nám hůře pracovat. Lze předpokládat, že vítězná pravice využije své síly a bude se snažit omezit demokracii, svobodu slova i projevu, kriminalizovat jiné myšlenky. Tomu se komunisté budou muset naučit čelit a udělat vše, aby pravicová totalita dostala alespoň určité bariéry.