Limity svobody po &quot;česku&quot;

Dvacet let svobody je dnes nejužívanější tvrzení, jež má občana odvést od toho, aby zvažoval svou vlastní životní a sociální situaci. Chci jen připomenout stále platná slova našeho velkého básníka Jiřího Wolkera, "sám svobody kdo hoden, zná svobodu vážiti si každou, ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok". Nechci zpochybňovat pozitiva, která jistě byla a jsou, ale nelze mít "růžové brýle". Je tu spousta negativ a ta negativa mají navrch. Však také naši zemi přivedla k zadlužení, jež jsme dosud nikdy nepoznali. Půjčky a úroky z úroků budou splácet další generace a nikoli ti, co je svým katastrofálním hospodařením a rozhodnutími zavinili. Vraťme se k tomu, co je to vlastně svoboda? Je to vzájemný vztah mezi činností lidí a objektivními zákony přírody a společnosti? Jistě. "Nespočívá ve vysněné nezávislosti a přírodních zákonech, nýbrž v poznání těchto zákonů a tím získané možnosti dát jim účinkovat podle plánu určitým směrem." (Engels). Chápou dnešní vítězové a jejich hlásné trouby ve sdělovacích prostředcích takto svobodu? Nikoli. Vyznávají totiž žel svobodu jako kořistnictví bez zábran. Bez skrupulí vidíme snahu obohatit se na úkor kohokoli ve svém vlastním zájmu či zájmu svých souputníků. Tak se také stalo po roce 1989. Nestačilo však obohacování podle k tomu speciálně schválených zákonů. Tam, kde tyto zákony nestačily, došlo na jejich obcházení. Tak vznikly "tunely". Nové slovo, jímž jsme obohatili dokonce slovníky mnoha dalších zemí. Všelijak maskovanými nebo třeba i nemaskovanými převody svěřený majetek v prvních letech po "Listopadu" byl převáděn na společnosti, které se téměř z nuly najedenou staly bohatšími než původní firmy. Pochopitelně tím i majitelé těchto firem, z velké části členové nově dosazených vedení před tím státních podniků. Místo organizace výroby, prodeje, technických inovací a vývoje upadal význam a činnost i takových podniků, které více než sto let šířily slávu našeho průmyslu - viz pražské ČKD, brněnský Zetor, sklárny a porcelánky na západě Čech a jinde, textilky na severu Čech, obuvnický kolos Svit. Nebo Tatra Kopřivnice se ocitla na pokraji krachu, stejně jako Nová huť. Doslova pod ochranou ministerských úředníků se tunelovaly banky. Podivná rozhodnutí znamenala postižení tisíců klientů, ale překvapivě nikoli jejich manažerů. V nejkřiklavějších případech pak stát totiž jejich rozhodnutí a vlastně převod peněz posvětil, oddlužil je a znovu žel prodal zahraničním partnerům. V jednom rozhovoru Václav Benda dokonce přiznal, že šlo o řízený způsob zabránění tomu, aby nebyla vůbec žádná možnost návratu k minulosti. Byla vytunelována Agrobanka, Banka Bohemia, Kreditní a průmyslová banka, Česká banka, AB banka, Union banka. Nedořešeny zůstaly ztráty z podivných převodů u Komerční banky nebo ČSOB. V době tzv. kuponové privatizace se tímto způsobem obohatili majitelé a manažeři například CS fondů (šlo o 1,3 mld. korun), investičních fondů Trend a Mercia (1,4 mld.), Koženého "Harvard" (14 mld.), investiční fond Consus (71 milionů). Sem patří i způsob, jak přišli k miliardovým majetkům pánové Mrázek či Krejčíř, abych jmenoval ty, kteří se přece jen dostali do rozporu i s jinak přizpůsobenými zákony. Každý z nás zná nějaký ten příklad, kdy výklad slova svoboda je přizpůsoben tomu, aby byly legalizovány podivné transakce, aby některým lidem bylo umožněno se obohatit na úkor druhých, aby dokonce takové situace umožňovaly zákony. Jen připomínám, že na konci roku 1989 byla ČSSR nezadlužena a hodnota národního majetku ve výrobních prostředcích byla 2,7 bilionu Kčs. Situace dnes je taková, že většina národního majetku je prodána a ČR má oficiální státní dluh přes jeden bilion Kč, který dále roste. A ani to jim nestačí. Propadlá Topolánkova vláda ve svém tzv. reformním balíčku připravovala dokonce oficiální "tunel", jímž se měla stát změna statutu fakultních nemocnic na akciové společnosti, což byl první krok k jejich privatizaci a vytunelování, zdravotních pojišťoven, na něž by měla směřovat i část vybraných prostředků ze zdravotního pojištění či celého důchodového systému, jenž by tak umožnil nově vytvořeným soukromým pojišťovnám se obohacovat na úkor státu a klientů. A tak má ona svoboda v České republice své podivné limity. Není totiž plnou svobodou pro každého občana. Jen pro některé. Ti skutečně žijí v absolutní svobodě a beztrestně na úkor většiny těch druhých méně svobodných a ekonomicky téměř zcela nesvobodných. Ale otroky se lidé velmi neradi stávají. To by měl mít na paměti každý, kdo na podzim půjde k volbám.

JUDr. Vojtěch Filip

Limity svobody po "česku"

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory

JUDr. Vojtěch Filip

Limity svobody po &quot;česku&quot;

Divoká karta

Newsletter

Limity svobody po "česku"