Nebýt těchto vojsk, z nichž největší podíl v našem případě měla Rudá armáda – a nezastírám, že na porážce hitlerovského nacismu vůbec –, nezavlál by v květnu roku 1945 opět československý prapor v našich městech a vesnicích.

Přes schválený zákon o státním svátku 8. května a přes různé úvahy a spekulace je historickým faktem, že teprve 9. května 1945 byla naše vlast skutečně osvobozena, protože její srdce, Praha, byla do té doby stále ohrožována nejmilitantnějšími nacistickými silami a lidé tady i po podpisu smlouvy o kapitulaci v berlínském Karlshorstu umírali. Svědčí o tom nejen několik desítek mrtvých z oblasti pražské Zbraslavi, Smíchova, Radotína a dalších míst, či na pět set sovětských vojáků, kteří zahynuli v posledních chvílích války na našem území právě cestou do našeho hlavního města, anebo přímo v něm. Dík proto všem těm, kteří přinesli do našich domovů svobodu.

Je faktem, že Plzeň a některá další místa byla osvobozena Pattonovými vojáky, nešlo však o největší ani rozhodující střet, jak dnes se nám snaží vsugerovávat pravicová propaganda. Tíha osvobození byla na Rybalkových a Leljušenkových tankistech a dalších vojenských útvarech pod velením maršálů Koněva a Malinovského, ale i partyzánech, kteří bojovali za svobodu naší vlasti, včetně hrdinů květnového povstání v samotné Praze. Proto pro mne, jako občana této země, je Dnem vítězství 9. květen. S jeho účelovou záměnou za 8. květen jsem se dodnes nesmířil.

V letošním květnu půjdeme k parlamentním volbám. Politické strany, zvláště pak ty pravicové, mají své programy plné slibů, které se po volbách rozplynou. Jsou však i plné hrozeb, podpásových útoků, denunciací. Mají i vyvolat strach. Komunisté se na něčem podobném nepodílejí. Nabízejí svůj program, nikoli znevažování či plané sliby. Nabízejí skutečná řešení. Odmítají nařčení, že jim jde o další zadlužování země. Problémy totiž nelze jednoduše přenášet na ty nejchudší. Proti tomu KSČM vystupuje a dále bude vystupovat. Tak také je sestaven její program.

Věřím, že většina z vás, občané, voliči, ho také vezme za svůj a koncem května vhodí do volebních uren svůj hlas právě Komunistické straně Čech a Moravy. 

Vojtěch Filip, místopředseda PS PČR a předseda ÚV KSČM