Problém je v tom, že práce a volební výsledky pana Skály neoslovují občany naší země, nerozšiřují počet voličů KSČM a už vůbec ne růst autority strany ve společnosti. To lze měřit např. volebními výsledky a mohu je připomenout. Pan Josef Skála kandidoval již několikrát. 

V roce 2014 - do Evropského parlamentu - získal jen 766 preferenčních hlasů.

V roce 2017 - do Parlamentu ČR - jako místopředseda KSČM získal 2631 hlasů - tj. o polovinu méně než J. Dolejš, který přeskočil  o 2,5 tisíce hlasů "jedničku" kandidátky KSČM M. Semelovou a získal jediný mandát pro KSČM a stal se poslancem. 

V roce 2018 ve volbách do městského zastupitelstva na Praze 2 - získal jen 392 preferenčních hlasů a na Praze 2 nebyl nakonec nikdo z KSČM zvolen zastupitelem...  

Jinými slovy, sám dopadl vždy velice žalostně (!!!). A pro KSČM neměla jeho kandidatura potřebný přínos, naopak spíše některé občany od volby naší kandidátky odradil. Jak se může srovnávat s Kateřinou Konečnou, která si "odpracovala" desetitisíce preferenčních hlasů.

Za sprostotu a nehoráznost považuji Skálovu velkou kritiku Arťoma Korjagina, který  získal v roce 2018 ve volbách do městského zastupitelstva (Praha 10)  1 304  preferenčních hlasů...! Tedy více než trojnásobek hlasů, které přinesl J. Skála.  Mladý, nezkušený, v podstatě začínající politik, který ale u voličů získal větší podporu. Toho si dovolí kritizovat! Asi proto, že nežvaní a odpracoval si to. Nemám zájem se zabývat ostatními planými řečmi a rozvracením strany, které si vzal pan Skála za své. Dovolím si jen zveřejnit své krédo, kterého se dlouho držím ve své práci, „pokud se chce někdo znemožnit, rád mu to umožním". Ono to je někdy zdlouhavé, ale účinné.  Já nemám rád řeči, za kterými není práce. Na řeči bez odvedené práce doplatili nejen naši předchůdci, ale i jiné strany a hnutí, které tady byly na jedno použití. 

KSČM není na jedno použití, je trvalou a respektovanou součástí české, evropské, ale i světové politické scény.