Postup byl tento: Privatizační komise zjistila účetní hodnotu subjektu a vybrala zájemce. Tomu předala podklady. Zájemce si nechal subjekt ocenit znalcem. Částka určená znalcem několikanásobně převyšovala částku prodejní. S tímto odhadem tržní ceny šel zájemce do banky a úvěr bez problémů dostal. Za úvěr přitom ručil majetkem, který stále ještě nebyl jeho! Z úvěru poskytnutého takto bankou zaplatil tu účetní hodnotu a ještě mu zbyla pěkná sumička do začátků. Podnikatel, spíše podnikavec "zlatokop", si po převzetí subjektu založil, žel, další firmu, na kterou většinou převedl aktiva původního subjektu. Potom přestal bance splácet úvěr. Banka byla nucena převzít zástavu, tedy spíše to torzo, které z původního subjektu zbylo. Podnikateli prý prostě "nevyšel podnikatelský záměr"! A na státu bylo, aby prokázal úmysl. Někteří to navíc jistili převedením majetku na osoby blízké. Takto tedy vznikl pojem "tunelování". A takto se nám tady "narodili" noví kapitalisté. Abych nezapomněl: Všechny tyto transakce národního majetku nepodléhaly právnímu přezkumu. Na to byl dokonce vytvořen zvláštní zákon! Při takzvaném očišťování bank od takto vzniklých nedobytných úvěrů bylo zapotřebí tato pasiva někde skrýt. No, bylo to vyřešeno tím, že vláda založila Konsolidační banku. Vznikl tak světový unikát - banka, která spravovala jen samá pasiva. Když už to bylo příliš nápadné, byla tato banka přejmenována na Českou konsolidační agenturu. Současně s tím bylo vedení ČKA povoleno prodávat tam uložené dluhy za částky, které nezřídka tvořily pouhých 8 - 10  procent původní výše dluhu. Uvedu příklady mých historických interpelací k Mototechně České Budějovice nebo Ostroji Opava a další. Tak se také běžně stávalo, že původní dlužník si koupil svůj dluh ( přes třetí osobu, samozřejmě ) za částku, která nepokryla ani úroky z tohoto dluhu. Tento dříve dlužník byl po této transakci samozřejmě už opět vážený podnikatel. Po zaniklé ČKA zbyl dluh ve výši 236 miliard korun. Ale toto číslo chci po ministru financí ověřit a přimět jeho i ostatní členy vlády, aby s tím něco dělali. Copak je možné nechat se takto okrást, nehledat viníky a nepokusit se je donutit k zaplacení dluhu a potrestat? Proč mají občané platit dluhy někdejších privatizátorů, ( a budeme platit i nadále všichni bez rozdílu ) a takto vzniklí milionáři, multimilionáři a někteří dokonce miliardáři se nám mohou smát.....

JUDr. Vojtěch Filip, místopředseda Poslanecké sněmovny PČR a předseda ÚV KSČM