Bezpochyby máme dostatek odborníků, abychom dokázali řešit exekutivní problémy této země. Zároveň ale říkáme, že do voleb s nikým nejednáme. Otevřeně mohu říci jediné: pokud by ekonomická krize byla natolik hluboká a její dopad na občany ještě drastičtější, jsme ochotni vstoupit do vlády národní shody, kde by byly všechny politické strany.

Nevylučoval bych to. Problémy Česka jsou dvojí. Vedle zvyšování nezaměstnanosti je to situace ve veřejných financích. Ta opravdu není nejlepší. Navíc řešení navrhovaná některými stranami jsou natolik sociálně necitlivá, že by mohla vyvolat vlny odporu.

Vystoupení z NATO není podmínka, je to pouze součást našeho programu. A pokud jde o přirovnání KSČM k ježibabám a čarodějnicím, Jiří Paroubek mi napsal, že svůj výrok myslel tak, že je absurdní vytvářet z komunistů nějaké strašáky. Jeho SMS mám ještě schovanou.

KSČM se s nikým nehádá. Vedeme vysvětlovací, nikoli konfrontační kampaň.

E15: Nakolik je reálná povolební spolupráce komunistů a sociální demokracie? 

Nejpravděpodobnějším scénářem je velká koalice ODS a ČSSD.

Takový scénář jsme byli nuceni realizovat v době opoziční smlouvy. Tehdy jsme jednali s Unií svobody a s KDU-ČSL, abychom nebyli jediní, kteří budou mocenskou dohodu ODS a ČSSD kritizovat. Ta dohoda byla velmi nebezpečná, protože směřovala ke změně ústavy.

Vedle parlamentní práce bychom se soustředili na komunikaci s občany. Například by to byly petiční akce na podporu prosazení zákona o referendu, aby se nemohl změnit volební zákon a nevznikl systém dvou politických stran. To by bylo naprosté zdecimování politické kultury, která již nyní trpí výrazným zhrubnutím.

Nemyslím, že změna ve vedení ODS učinila hrozbu velké koalice méně pravděpodobnou. Naopak. Mohu to doložit na příkladu dvou zákonů z poslední schůze sněmovny. Společně je předkládali Petr Nečas a Zdeněk Škromach. A podívejte se na krajské volby, kde ODS a ČSSD stály proti sobě. Přestože ve třinácti krajích mohla být vytvořena koalice ČSSD a KSČM, nakonec vznikla jen ve dvou. Velkých koalic je již nyní nadbytek.

Záleží na výsledku voleb. Pokud vykonávám funkci místopředsedy sněmovny, nikdo by nemohl proti mému případnému řízení schůze nic namítat. Tím však rozhodně nechci tvrdit, že by případná povolební jednání byla o nějakých figurách. A tím méně o mně.

Vadí nám rozpor mezi slovy a činy. Tato strana spoluvytvářela uplynulých dvacet let, včetně mafiánského kapitalismu, abych citoval bývalého prezidenta Václava Havla. Nedivím se, že řada lidí je znechucena a trpí deziluzí.

Už jsme na to narazili. Je to setrvání Česka v NATO. V době nástupu vícepolárního uspořádání světa chceme překonat relikty studené války. A jedním z nich NATO evidentně je. Opravdu bych si nepřál nové bipolární rozdělení na ose NATO a Šanghajská organizace pro spolupráci. Pokud to riziko někdo nevidí, je slepý. Takovým uspořádáním by byl vytvořen třetí svět. A byla by to právě Evropská unie, která by se jím stala.

Říkáme: Budujme evropské bezpečnostní struktury, a onen relikt studené války nechť je už konečně poslán tam, kam patří. To jest na smetiště dějin.

Nevytváření těchto struktur a nepoužití Helsinského procesu při jejich formování je krokem zpět. Ohrožuje zájmy Evropské unie jako celku i jednotlivých členských zemí. Nemyslím, že by se o Bruselu a tím méně o Praze mělo rozhodovat v Moskvě a ve Washingtonu.

Vytvoření evropských bezpečnostních struktur je úkol Evropské komise i Evropského parlamentu. Nemyslím si, že by to byl úkol nesplnitelný.

Bombardování Jugoslávie bylo hrubým porušením mezinárodních smluv. Tuto válku rozpoutaly Spojené státy. Nechápu, proč bychom jejich teroristický akt měli napravovat. Ať si ho Američané zaplatí. Tato válka proti bývalé Jugoslávii byla válkou proti Evropě a oslabila ekonomiky jednotlivých členských států unie.

Bylo to tím, že po roce 1989 skončilo bipolární uspořádání světa. USA tehdy říkaly, že rozhodují pouze ony. Rozhodování uvnitř NATO i Evropy nevedlo k výsledku, protože ho Američané nechtěli.

Pokud by se na tom opravdu vážně pracovalo, do deseti let.

Evropa musí mít zcela jistě jednotky rychlé reakce a pak takové, které by zajišťovaly teritoriální obranu evropského prostoru.

Pochopitelně, že více práce pro firmy i české občany je hlavní pilíř. KSČM v tom má největší šance, protože je schopna vyjednávat s rozvíjejícími se státy. Mám na mysli Čínu, Vietnam, Indii, země Blízkého východu, Jihoafrickou republiku, některé jihoamerické státy.

Zcela jistě energetické bloky, zařízení, jako jsou cukrovary, pivovary, lihovary, cementárny. V tom má Česko opravdu vynikající jméno. Mám konkrétní příklady. Bude se stavět nový železniční dopravní systém ve Vietnamu, podobné požadavky má Kazachstán. Česko by rozhodně mělo vstoupit na tyto trhy se státní podporou. Vytvořilo by se tak skutečně velké množství pracovních míst.

Jistě. A abychom se na ně mohli vrátit, je třeba určité stability na politické scéně právě kvůli státní, chcete-li vládní podpoře jednotlivých projektů. Trh Evropské unie i Spojených států je již zaplněn. Jaký má smysl, aby se na něm firmy předháněly v zuřivé konkurenci?

Myslím, že ne, protože krizi můžeme řešit zvýšením zaměstnanosti. Máme tradiční výroby, které jsou směřovány na export. Řecko nikdy takovou průmyslovou strukturu nemělo. Je ale třeba zvýšit exportní schopnost Česka. Tím pokryjeme rostoucí zadluženost. Uspořit lze jedině zvýšenou výrobou.

Je to hned druhý bod našeho programu. Měli jsme vynikající vědecko-výzkumnou základnu. Od roku 1989, kdy země investovala do vědy 2,57 HDP, jsme nyní na půlce procenta.

E15: Vytipoval byste pouze perspektivní obory s důrazem na aplikovaný výzkum? 

Dělba práce v rámci Evropské unie je nutná. Když třeba v Japonsku v padesátých letech řešili krizi, rozhodli se pro automatizaci a automobilový průmysl. Obojí jim vyšlo. Podobně moudré rozhodnutí bych Česku také přál.

E15: Jste proti prodeji i části akcií ČEZ a zároveň chcete podporovat státní regulaci cen elektrické energie. Proč? 

Jen hlupák prodává to, co mu vydělává. Byl bych naopak pro to, abychom koupili zpět část distribuční sítě ovládanou společností E. ON, protože tam, kde tato firma působí, je elektrická energie nejdražší. Je to v jižních Čechách a na jižní Moravě.

Navrhujeme parametrické změny. Za prvé zrušíme zastropování. Za druhé stanovíme částku, která musí být placena, aby byl systém i v době ekonomické krize funkční. A konečně je třeba zdůraznit, že od roku 1995 důchodový systém ročně přišel o částku v rozmezí od devíti do osmnácti miliard. Tyto prostředky je třeba do systému vrátit. Česká správa sociálního zabezpečení ho spravuje za 1,8 procenta. Nejefektivnější důchodový fond to dokáže za pět procent. To znamená, že svým klientům ubírá o 3,2 procenta více než stát. Vysvětlete mi, proč bych to měl měnit?

Lidé dnes platí dvakrát. Nejprve zdravotní pojištění a pak ještě lékaře. Ústava přitom stojí na principu, že mezi poskytovatelem péče a pacientem je pouze zdravotní pojišťovna. Pacient není schopen posoudit, jestli lékař není ve vleku farmaceutických firem. Na rozdíl od pacientů to ale revizní lékaři zdravotní pojišťovny poznat mohou. Dvojí platba je totálně nesmyslná. Argumenty pravice jsou zcela lživé, nesmyslné a hloupé.

Pokud máme určitou částku od zaměstnance a také od zaměstnavatele, tak částku parametricky změníme. Podle našich propočtů jde o jednu setinu procenta. Tím dostaneme do zdravotnictví určitě více, než jsou zhruba tři miliardy, které se vyberou na poplatcích. Zároveň chceme zrušit zastropování u nejbohatších vrstev. Získali bychom tak dalších deset miliard.

Nejsme proti přímé volbě prezidenta. A co se týče prezidentských pravomocí, případné změny by vycházely z toho, že český prezident, ač je nepřímo volen, má více pravomocí než například přímo volený rakouský prezident. Je tedy otázka, jestli při přímé volbě zachovat hlavě státu tolik pravomocí. Také bychom omezili náklady na volební kampaně stran. Podmínky by měly být pro všechny stejné.

Úspory si představit umím, státní správa je přebyrokratizována. Nelze však udělat plošný škrt. Také je potřeba si uvědomit, že reforma státní správy je v prvních dvou letech nákladnější než její samotný provoz, protože musíte vyplácet odstupné a podobně. Byrokracie nám bohužel narostla i na úrovni obcí a krajů. Zde bych viděl revizi jako základní úkol dalšího volebního období. A zcela jistě považuji za zbytečné plýtvání některé armádní zakázky.

Naší myšlenkou je progrese jak u fyzických, tak u právnických osob. Určitě si nemyslíme, že by firma s deseti zaměstnanci měla platit stejné daně jako velká korporace. Je otázka, zda ona hranice má začínat nad deseti nebo padesáti miliony korun. O tom bychom rádi diskutovali s ostatními stranami. A zcela jistě podpoříme zdanění hazardu. To není standardní podnikání.

E15: Letos jste byl nominován do ankety Papaláš roku za pokus zabránit veřejnoprávní České televizi ve vysílání seriálu Proces H. o justiční vraždě Milady Horákové. Můžete to vysvětlit? 

Ne, ne. Vysílání seriálu jsem zabránit nechtěl, to není pravda. Mám k dispozici dopis řediteli České televize, který to dokládá. Bylo to tak, že soud vyhověl Jiřímu Paroubkovi v tom, že jeden z jeho sporů přeložil až na dobu po volbách. A totéž jsem žádal po České televizi. Chtěl jsem, aby seriál vysílala také až po volbách. Souvisí to s tím, že je neustále směšována bývalá KSČ s KSČM. Přitom jsme politická strana, která existuje teprve dvacet let.

Politici i média o nás takto dvacet let mluví. Mohou nás obvinit z čehokoli, protože se nemůžeme bránit. Bude naše reakce umístěna v novinách na stejném místě a na stejně velkém prostoru? Bude naše reakce vysílána v hlavních zpravodajských relacích? Právo na odpověď je v Česku zatraceně zkresleno. Přál bych si alespoň francouzský nebo německý mediální zákon.

Když se podíváte na veřejnoprávní rozhlas a televizi, v žebříčcích obsazenosti politických debat jsme na pátém až šestém místě. S diskriminací KSČM ale příslušné mediální rady nechtějí nic dělat.