Nejen migrační vlna z islámských států totiž může brzy zesílit. Takový nápor by se již nemusel České republice vyhnout. Karty jsou však již rozdávány. Žel, teď bude záležet především na tom, jak onu hru rozdají v USA, kterým se klid někde ve světě nehodí. Pokud totiž Donald Trump a jeho spojenci rozhodnou neuvážlivě, hrozí nám všem nebezpečí. Dalším ohniskem napětí má být totiž do této chvíle stabilní Írán. V médiích se v posledních dnech hojně píše o íránských pouličních nepokojích, které si vyžádaly asi 22 lidských životů.  Důvodem je prý především špatná ekonomická situace země, vzrůstající nezaměstnanost. Startovacím důvodem nepokojů ale byla přitom cena vajec, která se za posledních šest měsíců zvýšila o 40 procent. Podobně stoupaly i ceny dalších základních produktů. Donald Trump by zřejmě velmi rád demonstrace podpořil a stejně jako jeho předchůdci „pomohl obyvatele země zachránit“. Jak? Samozřejmě silově, za pomoci armády. Americkému prezidentovi jen stačí, aby média začala psát o demonstracích jako o volání íránského lidu po svobodě a demokracii. Amerika se pak „obětuje“ a jako správný hrdina vyrazí na pomoc. Začíná v Íránu další revoluce? Nebo jde jen o „bouři ve sklenici vody“? Ptám se i sám sebe. Z některých médií se můžeme dočíst, že prezident Rúhání je v poslední době velmi často kritizován právě za špatnou ekonomickou situaci země a od jeho volby přitom uplynulo půl roku. V tomto ohledu si netroufám na kritiku, hodnocení či kohokoliv vinit. Šlo by v tuto chvíli o stanovisko bez hlubšího poznání skutečného stavu. Obávám se však, že se někteří přece jen pokusí do demonstrací zasáhnout. Komu asi nevyhovuje stabilita jedné země z regionu, kde je válečných konfliktů až moc? Další válka by však měla fatální následky. Samotná destabilizace Íránu, který by tak následoval Amerikou zpustošený Irák či Afghánistán. Destabilizován by byl tak celý region. Pomyslné hráze by byly protrženy a Evropa by musela čelit nejen masivní migrační vlně. A to je důvod k obavám. Pokud skutečně íránský lid volá po změně, měli bychom ho nechat, ať si sám rozhodne o budoucnosti Íránu. Neměli bychom jakkoliv zasahovat. Nejde o naši zemi. Očekával jsem, že současný ministr zahraničí zaujme stanovisko k této „íránské krizi“, která může mít pro nás nedozírné následky. Zřejmě asi zaspal. Ostatně jako většina českých politiků, kteří snad ani nepostřehli, že jsou sankce proti Íránu zrušeny, a proto dál trvají na zákazu dodávek pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr. České firmy tak mají smůlu. Se zákazem neudělají nic. Stejně jako my neuděláme nic, pokud USA pošlou do Íránu po zuby ozbrojenou armádu, která zemi vyhladoví a srovná ji se zemí…