Někdo by mohl dokonce z toho dovodit, že se snaží převzít část politické moci. Já tvrdím, že atrahoval, tedy vzal na sebe více pravomocí, než sám má. Nechci opakovat argumenty, jež už v této záležitosti byly vysloveny, chtěl bych jen upozornit na některé další souvislosti, o kterých se zatím nemluví.

Jednak je jasné, že je toto rozhodnutí zcela v rozporu s tím, jakou argumentaci použila část ústavních soudců při schválení, resp. nevyslovení neústavnosti, u tzv. zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů z dílny Topolánka a spol., který deformoval veřejné finance, jako to neudělal nikdo před tím, a vedl naši republiku přímo do dluhové pasti.

A dále jde o rozhodnutí směru tzv. důchodové reformy podle představ pravice, která má umožnit soukromým pojišťovnám, aby pronikly do stávajícího průběžného sytému např. tím, že tzv. státní důchod by byl zajištěn zhruba polovinou, zbytek by si občané museli zajišťovat povinným pojištěním u soukromých nezajištěných fondů. To by byl skutečně »kšeft století«.

Protože do této chvíle většina Poslanecké sněmovny nesdílela takovou - chce se říci - vulgární představu, vstoupil na scénu Ústavní soud a po dotazu právníků z Ostravska, kteří se cítí údajně poškozeni solidárním systémem, rozhodl tento systém torpedovat. Tím nahrál nejen pravici v Poslanecké sněmovně, ale pravici vůbec, jež v zádech s Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou a dalšími nadnárodními globalizovanými institucemi se bude pokoušet prosadit své vize, které by mohly znamenat privatizaci důchodového systému a postupnou likvidaci solidárního zákonodárství v této a dalších oblastech.

Znovu se ukazuje, že voliči podcenili svou malou účastí v senátních volbách situaci, která po zvolení pravicových senátorů může v jejich neprospěch nastat. Senát totiž volí na návrh prezidenta republiky ústavní soudce, a tím ovlivňuje i jeho rozhodování. Ten pak jednoznačně rozhoduje proti zájmům lidí práce, nikoli jako orgán ctící Ústavu a hlídající její porušování. Pak samozřejmě můžeme vidět na billboardech ohlupující heslo o »vládě práva«, kde však chybí dodatek »nikoli spravedlnosti«, protože právo se po 20 letech změnilo, žel, spíše ve prospěch těch, kteří získali majetek v podivných restitucích a ještě podivnějších privatizacích. Zkušenosti z posledních let to ostatně plně dosvědčují, viz např. rozhodnutí o protiústavních zdravotních poplatcích, průlomy do Benešových dekretů či odsunutí termínu voleb z podzimu minulého roku, a tím povýšení práva přeběhlíka od slibu voličům nad práva většiny občanů. Kde zůstala ústavní věta, že »všechna moc vychází z lidu«? A proto připomínám, že to, jak budou v budoucnu vypadat naše důchody, zvláště pak našich dětí, záleží především na nás, voličích.

KSČM si je toho plně vědoma, a proto její program obsahuje tyto cíle:

• zastavit růst věkové hranice pro odchod do důchodu u mužů na věku 63 let a žen níže podle počtu dětí; 

• zachovat průběžný, státem garantovaný důchod jako základ důchodového systému; 

• odmítnout pokusy o privatizaci důchodového pojištění, penzijní připojištění umožnit nadále na dobrovolném základě s možným příspěvkem zaměstnavatele;

• uzákonit kategorii minimálního důchodu s jeho postupným zvyšováním na 10 tisíc Kč měsíčně;

• zajistit pravidelnou valorizaci důchodů podle růstu životních nákladů domácností důchodců, inflace a vývoje mezd a platů.

To jsou hlavní záměry, s nimiž KSČM jde do voleb a které bude po volbách také prosazovat. Odmítáme narušení solidárního systému, o nějž se pokouší pravice i za pomoci soudců Ústavního soudu, kteří svým rozhodnutím v této věci jen dokázali, že Ústava pro ně není tím hlavním. Tím zřejmě jsou další výhody pro pravicové voliče, a tudíž většinou pro majetnější části obyvatel naší země, i když to bude na úkor těch méně majetných.

Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM