_profil_top.jpg)
10.08.2010 20:43:41
Vláda nemá vizi, jak ČR přivést zpět mezi nejvyspělejší státy
Řeč na 3. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 10. srpna 2010.
Vláda dnes žádá o důvěru Poslaneckou sněmovnu, ale ptám se nejen sám sebe, ale také za velké množství občanů, kteří mne navštívili v mé poslanecké kanceláři, co bude dál.
Jedna odpověď je jasná. Vládní koalice má většinu a vláda důvěru získá. Jedna věc jsou samozřejmě sliby jednotlivých politických stran před volbami, druhá věc je koaliční smlouva ODS, TOP 09 a Věcí veřejných a z toho opsaný dokument, který je nazván Programové prohlášení vlády.
Je to pravděpodobně nejdelší dokument, který jsme četli, a zároveň je sice literárně členěný, ale o co je delší, o to je méně obsažný. Dalo by se říci slova, slova a slova. Když to porovnám se sliby z minulosti, tak vidím jedinou srovnatelnou linii, a to setrvání na principech, které tuto společnost do krize přivedly. Pokud chcete léčit krizi prostředky, kterými jste ji způsobili, nebude to jistě nic, co bychom mohli přivítat.
Celkově ale musím říci, že až na výjimku skutečnou vizi, kterou by mělo být programové prohlášení vlády, o tom, jak řešit krizi v ČR, vláda nemá. A programové prohlášení je spíše jakýmsi kabinetním řešením, nebo chcete-li snůška kabinetních kompromisů, ani ne odpovídající volebním programům těchto třech stran. Má to ale tu jednu výjimku - a to je omezení demokracie.
Jistě na mne někteří budou chtít pokřikovat, ale v klidu si pojďme rozebrat alespoň úvodní, abych byl konkrétní, když vláda v této věci konkrétní je.
Vláda navrhuje vytvoření Národní rozpočtové rady, a teď poslouchejte, protože to je citát, "bez jejíhož souhlasu nebude možné projednat žádný legislativní návrh". To neznamená nejen pro mne, ale pro nás pro všechny, i pro vás poslance vládních stran, že nikým nevolení, nikomu neodpovědní lidé budou mít daleko větší pravomoc než ti, kteří se podrobili demokratické volbě a kteří nesou, pokud ji chtějí unést, alespoň politickou odpovědnost.
Je to podle mého názoru, ale to nejen podle mého názoru, narušení parlamentního charakteru státu. Já to řeknu ještě jinak. Článek 9 odst. 2 Ústavy České republiky říká, že nelze narušit nejzákladnější demokratické principy státu, tedy principy, na kterých stát stojí. V tomto ohledu totiž, pokud by vláda chtěla něco takového do Ústavy zahrnout by potřebovala oněch 120 hlasů, které by musely říct, co to Rozpočtová národní rada bude znamenat, komu bude odpovědná, jakým způsobem bude fungovat a jaký to je orgán, jestli stojí nad Parlamentem, protože v našem ústavním systému ani vláda nemůže zabránit Parlamentu aby projednal návrh zákona, který předložil poslanec, Senát jako celek, krajské zastupitelstvo jako celek, a tento zákona je projednán. Je to nejen na vládní koalici, jestli potom zákon zamítne a ponese za to politickou odpovědnost, ale nikdy není možné, z Ústavy České republiky, aby nikým nevolený orgán mohl zabránit demokratickému projednání návrhu zákona.
Legitimita takové rady je nejen pochybná, ale je neústavní. A dokonce si dovolím prohlásit, že jr protiústavní.
Protože to, že je něco extra constitutione neznamená ještě, že je kontra constitutione. Ale takové ustanovení by bylo kontra constitutione a bylo by zcela mimo demokratický charakter našeho státu. Považuji tedy jedinou vizi, kterou má tato vláda, že omezí jednotlivé demokratické ústavní principy našeho státu.
Setkali jsme se s tím už po volbách, kdy vládní koalice, tehdy ještě vznikající, řekla, že omezí počet výborů. Jedním z těch dotčených výborů byl výbor petiční. Petiční právo je jedno z nejzákladnějších lidských práv a všechny politické strany nejen v České republice, ale v celé evropské sedmadvacítce respektují to, že petiční právo nemá být omezováno, naopak, že názory lidí mají být realizovány. Co se stalo? Ještě nemáme ani zákon, který by měnil principy výstavby parlamentních orgánů, a už byl zrušen sekretariát petičního výboru. Takovou vůli má vládní koalice. Ještě jsme zákon neprojednali, ještě ze zákona je povinné zřizovat petiční výbor, ale už nemáme příslušné pracovníky, kteří by petici alespoň pro poslance připravovali. Samozřejmě, lze to řešit i jinak. Já jen podotýkám, že onen chvat něco znamená. Že znamená to, že místo uplatňování demokratických principů, místo toho, abychom respektovali právní předpisy a dodržovali náš Ústavou předepsaný slib, se tady někteří chovají jako na dobytém území.
Chci připomenout všem těm, že nikdo, kdo je členem vlády, nikdo, kdo se stal poslancem, není vlastníkem České republiky. Měl by být správcem těch společných záležitostí, a chcete-li měl by být správcem tohoto státu, a to dobrým správcem, ne-li přímo dobrým hospodářem.
Mohl bych pokračovat v jednotlivých záležitostech. Chci jen připomenout, že jednotliví stínoví ministři Komunistické strany Čech a Moravy už jednotlivé kapitoly rozebírali. A nebudu se tedy vracet k těm věcem, které tady byly řečeny. Dovolím si ale na onen málo demokratický charakter vládního prohlášení upozornit ještě ve spojitosti se zahraničně politickou pasáží programového prohlášení. Je opět jedna z nejdelších, které v historii jsme četli. Nicméně je také nejméně obsažná. A v podstatě se dá říci, že prohlášení zná ze zahraniční politiky jenom deklaraci transatlantické vazby, Severoatlantickou alianci a Evropskou unii. Autorům prohlášení, doufám, že alespoň na Ministerstvu zahraničních věcí měli dost rozumu, se podařilo odstranit evidentní neprofesionální formulace, které se dostaly do koaliční smlouvy.
Obzvlášť podařená totiž byla formulace o diverzifikaci zdrojových zemí energetických zdrojů a přepravních tras s cílem snížení české závislosti na jedné zemi a preferování výstavby plynovodu Nabucco. To jsem se nasmál, když jsem to četl! Představte si, co udělala Česká republika a její zahraniční politika! Nebudu se vyjadřovat přímo k chimérickému programu Nabucco. Ale tento projekt počítá se svým fungováním se státy jako je Írán a přepravní kapacitu Turecka. Když jsem to četl, tak jsem si uvědomil prohlášení našeho předsedy vlády a některých ministrů vlády, protože Turecko je prosím ta země, ke které Česká republika v situaci, když na turecké humanitární lodi byli izraelskými vojáky masakrováni turečtí občané, nebyla schopna vyjádřit ani elementární soustrast. Myslíte si, že v této příležitosti si Turecká republika bude brát vážně vůbec nějaké zájmy České republiky? Opak je pravdou. Páni ministři, alespoň trochu pohledu když už ne do příštího roku, tak alespoň do toho příštího půlroku. To by nám slušelo.
Ve vládním prohlášení sice máte, že zavazujete tuto zemi až do roku 2016, kdy si říkáte, že to bude finančně vyrovnané, ale budete tady pravděpodobně nejdéle do roku 2014. Přesto ve svém vládním prohlášení, resp. koaliční smlouvě, nejste schopni reagovat ani na to, co je nejzákladnější.
Prohlášení samo o sobě upustilo i od v koaliční smlouvě přítomného servilního zdůraznění prohlubování a rozšiřování spolupráce se Spojenými státy, jako kdybychom nevěděli, že právě v Praze se podepisoval ten moderní dokument, který se týká odzbrojení. Žel v programovém prohlášení není ani jediná zmínka o nezastupitelné roli Organizace spojených národů. Organizaci, která jediná disponuje globální zodpovědností za světový mír a bezpečnost. Autoři absolutně opominuli roli mezinárodních organizací univerzálního charakteru. Nezmiňují se tedy ani o OBSE ani OECD. Radu Evropy, to jsem ani nepočítal.
V prohlášení totiž chybí přihlášení se k respektování mezinárodního práva. Pravděpodobně je pro nás více onen misijní charakter Severoatlantické smlouvy než samo mezinárodní právo. Je mi líto, že k tomu bych se měl přihlásit.
Koaliční smlouva ještě vzpomínala spolupráci se sousedními státy, ale samotné vládní prohlášení již nikoliv. Je to o to smutnější, že prohlášení opominulo i jedinečné až strategické partnerství se Slovenskou republikou. Zřejmě 400 tisíc slovenských občanů v České republice a 65 (????) Čechů na Slovensku nestojí nové vládě za jedinou symbolickou větu. Prosím, napravte to alespoň v závěrečném prohlášení, pane premiére. Bylo by to trapné!
Prohlášení se nezmiňuje ani o regionální spolupráci v rámci Visegrádské skupiny, i když od tohoto seskupení voliči právem očekávají, že se stane nástrojem společně prosazovaných zájmů v Evropské unii. Překvapilo mne to, protože zvláštní iniciativa ministra Karla Schwarzenberga, kterou představil ve Varšavě o sdílení ambasád, byla příslibem, že Visegrádskou skupinu budeme prosazovat. Možná, že to je jinak, že se jen podřídil madam Ashton. Na místě je tedy otázka, proč právě s Varšavou a zda v tom není opět nějaká jiná utajovaná diplomatická hra.
Nejproblematičtějším faktem zahraničně politické části prohlášení je skutečnost, že je koncipována jako kdyby ve světě v posledních letech nedošlo k žádným změnám. Připomínám znovu onu květnovou smlouvu tady z Prahy mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Místo respektování pozitivních trendů v rusko-amerických vztazích nová česká vláda chce mluvit o schopnosti reagovat na nové hrozby a přizpůsobování kapacit a nástrojů. Čímž se pravděpodobně rozumí ono centrum včasné výstrahy na území České republiky. To je projekt, který je mimo Severoatlantickou smlouvu a o kterém není známo, zda se děje v součinnosti USA a Ruské federace nebo v rozporu se zájmy těchto dvou států, které se rozhodly pro Prahu jako pro město, kde smlouvu novou uzavíraly.
Je to nerozumný a nebezpečný trend. Je třeba si zodpovědně uvědomit, že v našem civilizačním prostoru rozvinutého průmyslového severu nemá sbližování a spolupráce obou států, tedy Spojených států amerických a Ruské federace žel žádnou jinou alternativu, když už v Evropě žádný nový trend nepodporujeme.
Prohlášení by mělo definovat vztahy i k prudce rozvíjejícím se asijským státům jako je Čína, Indie, Vietnam, Japonsko, Jižní Korea. A neopomíjet ekonomicky rozvíjející se státy Jižní Ameriky, Afriky nebo Blízkého Východu. To, že to tam není, možná je jenom trendem, že úspory se budou hledat tam, kde zatím se nehledají, to znamená na zrušení ambasád v těchto státech. To by jistě bylo zajímavé šetření, ale jistě na nepravém místě.
Pokud jde o Irák a Afghánistán, tyto dvě mezinárodně politické pasti, o kterých samotný velitel amerických vojsk Petraus tvrdí, že není možné se z nich prozabíjet ven, je třeba chápat jako tragické dobrodružství aliancí ochotných pod vedením Spojených států a do budoucna si vzít ponaučení, že obcházení mezinárodního práva se nevyplácí a zejména nevede ke kýženým očekáváním. Ale tomu se samozřejmě vládní prohlášení vyhýbá obrovským obloukem.
Mrzí mě, že občané České republiky neznají, byť třeba zcela negativní, stanovisko k přijetí eura nebo nepřijetí eura. Měli bychom se k tomu vyjádřit, protože jsme pro ostatní členy sedmadvacítky nečitelní, nemáme schopnost komunikace a pod vedením této vlády žel Česká republika bude jen upadat do stále méně významné pozice v rámci mezinárodního společenství. Ono samo snižování úrovně diplomatického zastoupení v Praze je toho dostatečným svědectvím.
Jestliže Česká republika propásla jedinečnou možnost českého předsednictví v Evropské unii, aby navázala politické a ekonomické vztahy v zahraničí, tak dnes už toho nedosáhneme, protože jednak naše nečitelná zahraniční politika, naše neschopnost vnímat současné trendy je tak obrovská, že ostatní státy ono území České republiky rádi obejdou a budou místo Prahy jednat přímo s Bruselem. Je mi to líto, ale kdybych měl rozebírat stejně podrobně i další pasáže, dospěl bych jen ke stejnému názoru, který prezentovali moji kolegové z klubu Komunistické strany Čech a Moravy.
Vláda mou důvěru nemá. Nemá ji z programových i personálních důvodů, nemá ji proto, že nemá vizi, jak občany České republiky přivést zpátky mezi nejvyspělejší státy světa, jak je vyvést z krize a tak znovu být těmi, kteří mohou do světové politiky, evropské politiky, vnést ony pozitivní směry, jako to udělala řada jejich předchůdců v minulosti. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
