Předstupuji před vás s návrhem novely zákona o daních z přidané hodnoty. Jejím předmětem je snížení limitu tzv. vratky DPH zahraničním turistům ze zemí mimo Evropskou unii za nákupy v České republice.
Současná výše limitu této vratky je již přes patnáct let zakonzervována na částce 2 tis. korun. A nově by dle našeho návrhu bylo tisíc korun. Je to novela velmi jednoduchá, ale pro podporu cestovního ruchu velmi potřebná, zvlášť v dnešní době. Cestovní ruch je jednou z nejvíce postižených oblastí koronavirovou krizí. Jen pár čísel pro ilustraci. Ve druhém čtvrtletí využilo ubytovacích zařízení v České republice meziročně méně o téměř 83 % lidí, v Praze poklesl počet ubytovaných turistů dokonce o 94 %. Podobný vývoj nastal u objednaných nocí a samozřejmě i tržeb.
Bude nejspíše trvat řadu let, než se cestovní ruch vrátí k číslům z loňského roku, tedy před vypuknutím koronavirové krize. A jistě tato novela žádný dramatický obrat nezpůsobí. I tak ale má smysl. Snížení limitů vratky DPH bude jasným signálem, že Česká republika stojí o zahraniční turisty. Že chce, aby tady utráceli a podporovali místní výrobce včetně těch menších a regionálních.
Jsem proto přesvědčený, že návrh je rozumný, dobře propočítaný a prospěšný. Začnu od konce. Když říkám prospěšný, tak nemyslím jen pro zahraniční turisty, kteří trošku ušetří, ale hlavně pro tuzemský cestovní ruch a jeho provozovatele, na které koronavirové restrikce dopadly mimořádně ničivě, ale také pro výrobce různých tradičních předmětů, tedy často na menší firmy a drobné podnikatele, potažmo pak pro celou českou ekonomiku. Obchodníkům a výrobcům by vzrostly tržby, cestovní ruch by dostal alespoň malou vzpruhu.
Důvodů, proč tento limit snižovat, je však více. Na otázku proč tento limit snižovat mám názor takový, že je to špatně položená otázka. Správně bychom se měli ptát, proč ho nesnižovat, anebo ještě lépe, o kolik jej snížit. Zároveň bych rád připomněl, že s tímto návrhem nepřicházím poprvé, ale po velmi intenzivní diskuzi na půdě Poslanecké sněmovny, která probíhala jak formou seminářů, tak na podvýboru pro cestovní ruch a na řadě osobních schůzek.
Jak jsem již zmínil, předmětem návrhu je stanovení nové minimální hranice tisíc korun. Jde o kompromis, během projednávání návrhu padaly z různých stran i jiné cifry. Například 750 korun, což dnes v přepočtu odpovídá asi 30 eurům. A to podle názoru expertů z oblasti cestovního ruchu funguje jako jakási psychologická hranice při rozhodování o nákupech. Ale dobrá. Nakonec jsme přistoupili na limit o něco vyšší, oněch zmíněných tisíc korun, neboť to považujeme za rozumný kompromis pro všechny zainteresované strany, včetně státní pokladny.
Vláda zaujala k našemu návrhu nesouhlasné stanovisko. Než se dostanu k rozebírání jejích argumentů, rád bych řekl, proč si naopak myslím, že jde o změnu rozumnou. Jednak je tu faktor času. Současný limit oněch 2 000 korun platí už od roku 2004, tedy přes 15 let. Navíc tehdy byla koruna vůči euru slabší, takže to odpovídalo menší sumě v eurovém přepočtu, tedy to bylo lehce přes 60 euro, dnes je to zhruba 75 euro. Takže z pohledu zahraničních turistů došlo postupně ke zhoršení.
Dále je tu faktor konkurenceschopnosti, kde oproti ostatním evropským zemím výrazně zaostáváme. V některých evropských zemích je totiž tento limit výrazně nižší nebo dokonce nulový. Což je příklad sousedního Německa, největšího konkurenta v turistických nákupech. Anebo Španělska, turistické velmoci, které limit na nulu snížilo v roce 2018, což se projevilo zvýšením nákupu i v některých méně atraktivních destinacích.
Jistě, jen kvůli vratce DPH se sem najednou další tisíce turistů nepohrnou, to by bylo naivní očekávat. U některých, kteří například váhají mezi různými zeměmi střední Evropy, to nicméně může hrát velkou roli. Typicky u organizovaných zájezdů, nákupní turistiky, která je obecně populární. Zvláště pak u movitých asijských turistů, jejichž cílem je mimo jiné po Evropě utrácet.
Až snad koronavirus jednou zeslábne a začnou se sem opět vracet, bylo by dobré být na souboj o jejich přízeň dobře připraveni. A připraveny by měly být i finanční zdroje. My jsme pro ně jen jedním koutkem Evropy, jakkoliv malebným. Takže i toto může být jazýčkem na vahách při jejich rozhodování. Zároveň by Česká republika přestala přicházet o značné sumy z tržeb, neboť právě pro velmi blízkou vzdálenost z Německa se zahraniční turisté rozhodnou pro blízký přejezd do Německa a své peníze utratit tam. Naprosto typickým příkladem je návštěva Karlových Varů, kde turisté přejedou do Německa, kde je limit nulový, a utratí své peníze za našimi hranicemi.
A nejde jen o našeho souseda v konkurenceschopnosti. U limitu pro vratky DPH zaostáváme i za zeměmi, jako jsou například Polsko, Nizozemí, či Estonsko. Podle některých odhadů by snížení limitu mohlo do České republiky, tedy po uvolnění restrikcí, přilákat i přes 50 tisíc nových turistů. Nákupy mimoevropských turistů mají navíc zřetelný ekonomický přínos. Odhaduje se, že u každé koruny z vratek DPH se do ekonomiky vrací téměř čtyři koruny.
Důležitým faktorem je ale také podpora českých obchodníků a řemeslníků, kterým by se zvýšily tržby. Ona podpora malých a středních podnikatelů je navíc znatelná právě proto, že by se to nově týkalo i zboží okolo tisíce korun, což jsou typicky hračky, klenoty a jiné výrobky.
Navíc by to mohlo mít pozitivní efekt i na pohraniční regiony, kde - a na tom se snad shodneme všichni - ekonomika nekvete tak, jako ve velkých městech. Ať už jde o kraje Ústecký, Karlovarský, či třeba Jihomoravský. To ostatně potvrzuje fakt, že tržby turistů jsou koncentrovány primárně na Prahu, na kterou připadá až 90 % celkových útrat. Snížení limitu by tak mohlo podpořit právě tento regionální obchod. To vše navíc v době, kdy na malé a střední podnikatele dopadá stále více povinností a státem zaváděných nařízení. Například EET, jehož další vlny nás zanedlouho bohužel čekají po odkladu způsobeném koronavirem.
Pokud to tedy myslíte s podporou živnostníků, řemeslníků, prostě menších a středních podnikatelů, vážně, tak máte jedinečnou šanci to dokázat. Stačí málo, zdvihnout pro tento zákon ruku. Ostatně celý program Tax Free, kterého je Česká republika členem od roku 2000, má jeden výrazný pozitivní efekt. A to kontrolu obchodníků, protože turista musí mít při uplatnění nároku v ruce jednoznačně prokazatelnou účtenku pro obchodníka. Právě vratka DPH a její popularita je tak mnohem efektivnějším nástrojem v boji proti šedé ekonomice, než EET, neboť obchodník i turista mají motivaci a zájem na tom, aby byla účtenka ke zboží dodaná.
Tím se dostávám k vládním výhradám vůči předkládanému zákonu. Tou nejsilnější asi je, že dojde ke snížení výběru DPH a výpadku ve státním rozpočtu. Snížení vratky DPH má ale naopak za cíl stimulovat ekonomiku, podpořit obchodníky, motivovat turisty k nákupům, a to, jak jsem již říkal, hlavně v regionech. Ale konkrétně. Vláda odhaduje negativní dopad na veřejné rozpočty v rozmezí 100 až 400 milionů korun. Samozřejmě nemůžeme znát dopředu přesný finanční efekt takové změny, i tak ale musím tento odhad rozporovat. Jednak je tato částka nadhodnocená vzhledem k odhadovanému objemu zboží, u něhož by se nově vracela.
Uvedu modelový příklad. Když vezmu jako průměrnou cenu nového nákupu 1 500 korun, tedy na půl cesty mezi novým a starým limitem, je DPH ve výši 260 korun. To by muselo být podle zmíněného vládního odhadu nějakých 385 tisíc až 1,5 milionů nových nákupů. To by znamenalo několikanásobné navýšení stavu z roku 2019, což je celkem nereálné. Navíc to neodpovídá žádným zahraničním zkušenostem.
A pak je tu také zjevný rozpor ve vládní argumentaci. Na jedné straně tvrdí, že to nebude mít na nákupy turistů v této cenové kategorii žádný větší vliv, protože turisty zajímá hlavně luxusní zboží, na druhé straně ale varuje před vysokými výpadky v příjmech z DPH. Pokud ale takový turista nakupuje například v Pařížské ulici tady v Praze, je mu snížení vratky vlastně lhostejné, neboli vláda si tak trochu protiřečí.
Navíc existují expertní odhady, o kterých jsem již hovořil, a které jsou založeny na fungování praxe a modelech v jiných zemích, kde k takovému kroku došlo. Ostatně jinak by bylo nezodpovědné vůbec takovýto návrh předkládat. Proto jsem přesvědčen, že dlouhodobý dopad na státní rozpočet by byl neutrální nebo možná dokonce pozitivní. Navíc i dopadová studie expertů z Hospodářské komory sice ztráty z výběru DPH vyčísluje na 52 milionů korun, zároveň ale počítá se zvýšenými tržbami obchodníků a útratami turistů, což ve finále přinese do státní kasy další peníze.
I kdybych ale nebyl přehnaným optimistou, jednoduše a prostě nemohu vládní argumenty v takové formě přijmout, ale naopak odmítnout. Navíc bych opět zdůraznil, že se nacházíme v úplně jiné situaci, než když jsem návrh do Sněmovny předložil. Momentálně do České republiky zahraniční turisté jezdí minimálně a návrat ke stavu z minulého roku bude trvat možná i několik let, a to i na straně státního rozpočtu.
Vláda také poukazuje na to, že snížením limitu se rozevřou nůžky mezi výhodností nákupu pro turisty ze zemí Evropské unie a těmi mimounijními. To je sice pravda, pokud ale nemůžeme ulevit těm unijním, proč tak neučinit alespoň u těch ostatních? A především, podobná opatření nejsou ničím výjimečným. Naopak, jde o jakýsi globální standard, jehož výhody můžeme i my sami využívat v řadě zemí. A jestliže k tomu neexistuje společný evropský přístup, ať kritici návrhu tuto výtku směřují spíše do Bruselu. Nemám vůbec problém s tím, abychom vybočovali. Pokud to bude ku prospěchu naší země, jiní navíc vybočují ještě víc.
Vláda dále argumentuje zvýšením administrativní zátěže celní správy a nedostatečnou elektronizací celého systému, což by zvýšilo riziko odvodů. To neberu. Neschopnost státu zajistit takovou službu nemůže být argumentem, a to ani v tomto, ale ani v žádném jiném případě. Snížení limitu vratky skutečně povede k většímu počtu formulářů, které budou muset celníci zpracovat, a tedy i mírně vyšší administrativní zátěž.
Nicméně již loni byla naplánována elektronizace tohoto procesu, jak mě ubezpečila i sama paní ministryně financí, kterou jsem již v této záležitosti interpeloval. Předpokládám tedy, že tento elektronický systém již je k dispozici a funkční a tím pádem není třeba se vyšší administrativní náročnosti obávat. Navíc opět platí, že budeme rádi, když se během několika let dostaneme na počet příchozích turistů z minulých let, což znamená, že celníci budou mít tak jako tak méně práce než dříve.
A do čtveřice. V nesouhlasném stanovisku se hovoří o tom, že zahraniční turisté, na které by úleva dopadla, se tak jako tak zajímají spíše o dražší a luxusnější zboží. To je ovšem definice kruhem (?), nebo rovnou Hlava XXII, protože cílem novely je právě rozšířit sortiment zvýhodněného zboží i na levnější výrobky, často řemeslné výrobky nebo ručně vyráběné zboží. Zjednodušeně řečeno, nejen na módní zboží z Pařížské, jak už jsem o tom mluvil dříve. A právě na drobné zboží z krámků od českých výrobců.
Dámy a pánové, když to shrnu, navrhovaná změna není vůbec ničím radikální. Je to jen drobná podpora turistickému ruchu a zvláště našim živnostníkům a řemeslníkům, prostě menším podnikatelům. A i malá pomoc je pomoc.
Doufám tedy, že mé argumenty vyslyšíte a změnu zákona číslo 235/2004 Sb. podpoříte, stejně jako to udělala Asociace krajů České republiky, Hospodářská komora, Sdružení zaměstnavatelských svazů, Svaz obchodu a cestovního ruchu a řada jiných organizací. Tímto gestem dáte najevo, že vám nejsou problémy a požadavky českých obchodníků či řemeslníků lhostejné, ať už zasedáte ve vládních či opozičních lavicích.
Děkuji vám za pozornost.
