Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Ten předkládaný materiál je zpráva o vztazích mezi EU a Tureckem. Jedná se o poměrně stručný patnáctistránkový dokument, který vznikl na pokyn Evropské rady konané v prosinci 2020.
Jeho vypracováním byl pověřen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a zároveň i Evropská komise. Zpráva poměrně přehledně shrnuje současný stav ve vztazích mezi EU a Tureckem v oblasti politické, hospodářské a obchodní. Zohledňuje jak pozitivní, tak samozřejmě i negativní stránky současné euroturecké agendy. Text se měl původně stát podkladem pro debatu hlav států a vlád o vztazích EU s Tureckem, nicméně vzhledem k popisnému charakteru tohoto dokumentu a chybějící strategické analýze nebyl text pro debatu použitelný. Debata sice proběhla, ale lídři se neshodli na dalším postupu v této otázce. Evropští lídři budou znovu o vztazích s Tureckem diskutovat na nadcházející Evropské radě ve dnech 24. a 25. června letošního roku. Pokud mohu blíže k samotnému dokumentu, tak ten dokument v podstatě odráží již dříve odsouhlasený duální přístup EU k Turecku. Cílem tohoto duálního přístupu je jednak reagovat na pozitivní chování ze strany Ankary nabídkou rozvoje pozitivní spolupráce s Tureckem, a naopak na eskalační kroky ze strany Turecka navrhuje restriktivní, případně sankční opatření.
Jestli mohu k pozitivním stránkám spolupráce mezi EU a Tureckem, tak mezi ty pozitivní aspekty určitě patří jednak obnovení dialogů s Řeckem k vymezení kontinentálního šelfu a mořských zón, za další konání neformálního summitu ke kyperské otázce v dubnu 2021, úspěšná spolupráce ve zvládání migračních tlaků na základě společného prohlášení EU a Turecka z března 2016 nebo spolupráce s Tureckem v oblasti obchodu, investic, energetiky, dopravy a v dalších odvětvích. Co se týče negativní stránky vzájemných vztahů, tak tam převládá především pokračující turecké angažmá v regionálních konfliktech, ať už je to Libye nebo Sýrie.
Je zde také velmi nízká úroveň harmonizace s unijní společnou zahraniční a bezpečnostní politikou. Turecko čas od času zneužívá téma migrace k politickým účelům a tlakům na EU. A jsou zde i problémy s dodržováním mezinárodního práva, což se dá identifikovat zejména ve vztahu ke Kypru a Řecku. V neposlední řadě je to i oblast lidských práv a svobod v Turecku. V závěru ta předkládaná zpráva definuje jisté možné kroky, které má EU vůči Turecku k dispozici, ať už je to tedy v oblasti pozitivní agendy, např. pokračování prací na modernizaci celní unie, obnovení dialogů na vysoké úrovni nebo další spolupráci v oblasti migrace. Co se týče těch možných negativních nástrojů, které by mohla EU vůči Turecku uplatňovat, tak je to od možnosti rozšiřování sankčního seznamu nebo režimu, je to omezování ekonomické spolupráce, případně omezování spolupráce mezi Tureckem a evropskými institucemi. Co se týče pozice ČR, za vládu ČR musím říct, že ten dokument hodnotíme jako vyvážený a dobře shrnuje ty hlavní aspekty turecko-evropských vztahů. Osobně vítám obnovení zájmů ze strany Ankary rozvíjet přátelský dialog s EU, nicméně musím uvést, že na pozitivní rétoriku musí navazovat i skutečná a dlouhodobá změna turecké politiky. Jak už jsem o tom mluvil v úvodu, jsem také zastáncem duálního přístupu k Turecku, tedy pokud Turecko bude pokračovat v eskalaci napětí, budeme podporovat rozvoj pozitivní agendy, pozitivní spolupráce. Nicméně pokud se Ankara vrátí k eskalaci, zvážíme v rámci unijní solidarity a jednoty podporu dodatečných restriktivních opatření, po dobu případných nových sankcí je ale nutné velmi důkladně zvažovat, aby nebyla kontraproduktivní a splnila svůj účel. V každém případě je nezbytné udržet s Tureckem dialog a spolupráci v klíčových oblastech, jako je především bezpečnost, boj proti terorismu a migrace. Musíme pokračovat také v unijní diskusi o formě a výši unijní podpory pro velkou uprchlickou komunitu, která se nachází v Turecku. Děkuji za pozornost.
