Děkuji vám, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat vaším prostřednictvím panu poslanci Jandovi za jeho přesné a trefné popsání situace sportu v České republice. Já myslím, že to bylo velmi ve shodě s úvodním velmi podrobným představením té novely o agentuře z úst a pera Milana Hniličky, vaším prostřednictvím.

No, dovolte mi - já tedy když jsem dělal sport, tak to už končila druhá světová válka, takže dneska už jsem jenom ten, kdo dává finanční prostředky na sport z titulu role starosty. Já jen chci poprosit a myslím, že to tady zaznívá a nechci přesvědčovat přesvědčené a nechci přesvědčovat nepřesvědčené, nicméně jenom opravdu tři čtyři věty k tomu záměru. Já bych byl velmi nerad, abychom s tím záměrem, s tou negací toho, že všechno je špatně, ten záměr zabili. Já si myslím, že se asi všichni shodneme, že začala velmi dobrá a důležitá debata, protože když ten svaz, který máme ve všech městech, nebo ten spolek, ten sportovní klub, nedostane peníze od ministerstva, pak je nedostane od kraje a pak už má poslední instanci a pak už má jenom to město. A když to nedostane od toho města, tak pak už jsou jenom ti rodiče, kteří na to dají nějaké finanční prostředky.

Možná jsem někoho přeskočil a možná jsem někoho nezmínil. Na druhou stranu právě proto jsem, a možná stejně jako můj předřečník pan kolega Janda, právě na rukoudání a protože Milana Hniličky si vážím, vaším prostřednictvím, jako bývalého hokejku, a myslím, že drží slovo. A pokud jsme připraveni to otevřít a začít to debatovat, tak si myslím, že můžeme dojít k situaci, kdy se sportem je třeba něco dělat. Není to pravé, není to levé, ale je potřeba to vyřešit, protože zkrátka a dobře, takhle to dál nejde. Děkuji a omlouvám se za to, že jsem vyplnil celý limit.