„Za každým jednotlivým památníkem, který můžeme vidět na ulicích našich měst a obcí, je konkrétní osud člověka. Osud člověka, kterému záleželo na naší svobodě více, než na vlastním životě. Pamatujme si ty osudy, vzpomínejme na ta jména. Jeden každý z těchto lidí si zaslouží naši vzpomínku a úctu,“ uvedl Jan Fischer ve svém projevu před Českým rozhlasem.
Dnešní akt měl připomenout povstání, které se odehrálo na konci druhé světové války 5. května 1945 v Praze i dalších místech tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Během těchto nepokojů v Praze, do kterých se zapojilo zhruba třicet tisíc lidí, přišlo o život 1698 z nich. V bojích o budovu Českého rozhlasu zemřelo devadesát lidí. Mezi nimi byli především jeho zaměstnanci, policisté a další účastníci povstání.
Projev premiéra Jana Fischera u příležitosti 65. výročí Květnového povstání českého lidu a konce druhé světové války
Každý národ potřebuje své hrdiny. Hrdinové, kteří se účastnili pražského povstání a jejichž památku dnes uctíváme, zbořili svými činy jeden negativní mýtus. Mýtus, že Češi ve své moderní historii nikdy nebojovali. Ve skutečnosti se v každé zlé době našli ti, kteří nám svým hrdinstvím vybojovali právo na samostatnou existenci. Bylo tak tomu i za druhé světové války.
Pravdou je, že naše svoboda a samostatnost v moderní historii hodně stojí na odvaze a vůli jednotlivců. Daleko více, než na politické vůli. To však význam hrdinství nijak nezmenšuje. Naopak. Tím větší jsou naše závazky vůči těm, kterým vděčíme za tak mnoho.
Za každým jednotlivým památníkem, který můžeme vidět na ulicích našich měst a obcí, je konkrétní osud člověka. Osud člověka, kterému záleželo na naší svobodě více, než na vlastním životě. Pamatujme si ty osudy, vzpomínejme na ta jména. Jeden každý z těchto lidí si zaslouží naši vzpomínku a úctu.
V minulém století jsme spolu se sousedními národy zažívali pohnuté časy. Dvacáté první století je k nám zatím mnohem laskavější. Nesmíme to však přijímat jako samozřejmost. Nesmíme podlehnout pasivitě a pohodlnému pocitu, že se nám už nemůže nic zlého stát. Stále platí ono Burkeho: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali vůbec nic“.
Proto pamatujme na své hrdiny minulosti, važme si hrdinů přítomnosti a buďme připraveni učinit vše nezbytné pro to, aby zlo v budoucnu nezvítězilo. Ani u nás, ani kdekoli na světě. Ti, kteří bojovali v Pražském povstání a za druhé světové války, by se tak zachovali zcela určitě.
