V celé nahotě se nicméně začíná ukazovat obsahová prázdnota některých často používaných argumentů.
Ona mantra dvou procent výdajů na obranu má původně podobu pouhého doporučení Aliance svým členům. Za současné ekonomické situace je politicky neúnosné dávat resortu obrany zhruba 80 miliard korun ročně. Podobný podíl HDP v Alianci dnes není schopen vydávat téměř nikdo. Koneckonců ani fixace výdajů na HDP v jakékoliv výši není ideálním řešením.
Co armáda totiž potřebuje především, jsou předvídatelné příjmy v horizontu několika let tak, aby mohla efektivně plánovat v čase. Zdá se, že konečně existuje politická vůle obrátit trend a začít obranný rozpočet znovu navyšovat. Dobrým signálem by byl růst rozpočtu ministerstva obrany pro příští rok na částku 43,5 miliardy Kč. To by de facto jen odpovídalo předběžnému příslibu odsouhlasenému předchozí vládou.
Navíc tato částka by umožnila pokračovat v již schváleném Střednědobém plánu činnosti a rozvoje resortu obrany, tedy v zásadním strategickém dokumentu, jenž má udávat směr výstavby armády v příštích čtyřech letech. Nicméně celá debata o výdajích na obranu by se měla týkat delšího období než pouze rozpočtu na rok 2015.
V této souvislosti by bylo jistým projevem pokrytectví pokračovat v prohlášeních, že „problémy resortu vyřeší jen hledání vnitřních úspor“. To je totiž jeden z nejtrvanlivějších mýtů – jakýsi relikt pravicových vlád, které mluvily o „řezání tuku“. Jaký dopad na morálku ozbrojených sil tato neustále se opakující prohlášení mají, si nechci ani domýšlet.
Musíme uznat, že resort za několik let soustavného tlaku učinil velký krok kupředu a přistupuje k hospodaření mnohem odpovědněji. Dnes už ale není téměř kde brát. U munice a náhradních dílů vojáci žili ze zásob a ty jsou dávno spotřebovány. A žilo se především na úkor personálu, a jeho úbytek tak dosáhl katastrofálního stavu.
Pro ilustraci – jen za první čtyři měsíce tohoto roku odešlo z různých důvodů z AČR téměř 450 vojáků. Do jejich vycvičení a vystrojení investoval resort odhadem 200 miliónů korun a pak, převážně kvůli nedostatku financí, nedokázal vytvořit podmínky k jejich udržení. Důsledky pokračujícího šetření nás tak vycházejí mnohem dráž, než si vůbec umíme představit.
Po letech strmého snižování obraných rozpočtů za předchozích pravicových vlád nelze očekávat obrat k lepšímu přes noc. Podstatnější než sliby mytických dvou procent HDP na obranu je zaručit předvídatelnější prostředí pro rozvoj armády.
Rozvoj ozbrojených sil je totiž závislý na komplexních a zdrojově náročných programech, které je nutno rozplánovat na mnoho let dopředu. To samé se týká i vzdělávání, výcviku a udržení kvalitního vojenského personálu.
A bez shody na realistickém výhledu rozpočtu na příští léta napříč politickými stranami, tedy i včetně opozice, se ze začarovaného kruhu propadu výdajů a úpadku schopností nikdy nedostaneme.
Článek vyšel v dnešním vydání deníku Právo (28.5.2014).
