Svoboda má svou cenu. To je vzkaz pražského povstání. Vzkaz stejně stručný, jako silný. Před sedmdesáti lety se občané rozhodli, že nebudou pouze čekat na osvobození, které už bylo doslova za rohem. Ale že se o svou svobodu zaslouží sami.
Cena svobody nebyla nízká. To si dnes zde můžeme připomenout i při pohledu na pobořenou a nikdy nedostavěnou Staroměstskou radnici. Hlavně však na téměř tři tisícovky těch, kteří položili v bojích život. Padli doslova v posledních hodinách války. Padli často tam, kde žili. Zemřeli při obraně svého domova, svých blízkých, svého města, své země a její národní existence a samostatnosti.
Kdo byli tito lidé? Jisté je, že byli hrdiny. Kdo riskuje život, místo aby se ukryl někde ve sklepě a počkal pár dní na vítěznou armádu, je zcela nepochybně hrdina. Za tímto obecným pojmem se ovšem skrývá osud konkrétního člověka.
Kdokoli z nás, kdo se dnes projde po Praze, může na tyto lidské osudy narazit. Můžeme si přečíst na domech jména, povolání a věk těch, kteří zemřeli v posledních dnech války během květnového povstání.
Vzpomeňme na tyto hrdiny. Nejen dnes, ale kdykoli uvidíme onu prostou mosaznou cedulku s pár slovy. S pár slovy, které upomínají na někoho, kdo zemřel za svobodu. Za svobodu svoji, za svobodu svých blízkých, ale i za svobodu příštích generací. Tedy i za tu naši.
I díky hrdinům Pražského povstání se naše země mohla přiřadit k vítězným mocnostem. Jakkoli šlo o boje v posledních dnech války, nic nebylo předem rozhodnuto. V Čechách stále operovala milionová armáda Střed. Právě díky akcím povstalců se zcela zhroutil její týl. A nakonec šlo o největší bitvu svedenou Čechoslováky během druhé světové války.
Važme si těch, kteří v této bitvě bojovali. Mravně není žádný rozdíl mezi tím, kdo bojoval za svobodu na frontě a kdo za ni padl v zázemí. Oběť těch, kteří padli během bojů v Praze, není o nic menší, než u vojáků západní a východní fronty.
Važme si toho, že dnes žijeme ve svobodné zemi. V zemi, která je díky zapojení do euroatlantických struktur bezpečná a stabilní. Že žijeme ve státě, který nám nevnucuje jediný správný pohled na historii. Že žijeme v občanské společnosti.
Tato občanská společnost vyrůstá právě i z odkazu Pražského povstání. Během něj se spojily všechny složky české společnosti. Bez ohledu na politické preference a společenské postavení.
Pražské povstání se svým významem nepochybně řadí mezi velké světové revoluce bojující za svobodu. Je málo okamžiků v životě národa, kdy se stírají názorové a ideologické rozdíly a do popředí se dostává společný zájem. Dny mezi 5. a 9. květnem 1945 mezi takové významné okamžiky dějin patří.
Před sedmdesáti lety zde v Praze svobodní občané bojovali a umírali za občanskou svobodu. Nikdy na ně nezapomeneme!
