Karel Schwarzenberg se před pár dny začal pomalu stahovat z vysoké politiky. Říkal jsem si proto, že je nejvyšší čas pro malou rekapitulaci toho, co v životě (především v tom politickém) dokázal. A musím uznat, že toho bylo víc než dost – nejdříve se stal senátorem, pak ministrem, několikrát poslancem a dokonce málem i prezidentem!
.
Řekl jsem si, že bych chtěl taky něco takového dokázat. Taky bych chtěl být ke stáru miláčkem mládeže, randit s o půlstoletí mladší ženou a nechat se natisknout na placky s punkovým čírem. Proto jsem se rozhodl, že budu Karla ve všem napodobovat, abych dopadl stejně jako on. A aby to bylo přehlednější, vypsal jsem si to pěkně v bodech:
.
Bod I: Šlechtický původ
Tak tohle by pro mě neměl být problém. Můj prapradědeček byl nemanželským dítětem jednoho šlechtice z hořovického zámku – a po nahlédnutí do jeho rodokmenu jsem zjistil, že mám v příbuzenstvu snad všechnu historickou šlechtu od Přemyslovců přes Karla Velikého až po britskou královnu (to si nevymýšlím, to je fakt). Takže potud dobré. I když se pro jistotu ještě přižením třeba k Lobkovicům, ať to mám posichrované.
.
Bod II: Mumlání
Tak to snad taky zvládnu. Kdo mě zná osobně, tak může potvrdit, že občas trochu drmolím a není mi moc rozumět. A s přibývajícím počtem vypitých piv tato nesrozumitelnost lineárně narůstá (takže si píšu poznámku: Na debaty chodit aspoň po třech pivech).
.
Bod III: Usínání
No, možná si někdy budu muset pomoct Rohypnolem, ale měl bych to taky zvládnout. Ostatně, při přednáškách na naší škole (snad jen kromě zoologie s Konvičkou, tam bych toho Rohypnolu potřeboval aspoň kilo) k tomu občas nemám daleko. Zvlášť když večer předtím vezmu kytaru do některé hospody a hrajeme dlouho do noci.
.
Bod IV: Sprostá mluva
Tady budu mít trochu problém se svojí vrozenou slušností. Asi bych na rozdíl od Karla nedokázal před novináři natvrdo říct, že nemám oči na zadní části těla. Ale co, tak se to naučím! Budu se pravidelně dívat na Zprávy ČT, to by mě k těm sprostým slovům mohlo donutit. A každý večer před spaním si budu nahlas opakovat: ,,Ho*no, p*del, s*ačka – toť knížecí značka!ʻʻ A časem to možná zvládnu napsat i bez těch hvězdiček.
.
Když jsem se dostal až sem, říkal jsem si, že už mi nic nechybí k tomu, abych byl jako Karel. Takže teď už stačí si užívat politické kariéry, ve volných chvílích tisknout placky s čírem a čekat třicet let, než se narodí moje budoucí přítelkyně. Nebo snad ne?
.
Vtom mě napadlo, jestli Karlův úspěch nespočívá ještě v něčem jiném. Proč vlastně tolik lidí volilo Karla? Protože byl mediálním miláčkem. Kdo rozhoduje o tom, kdo bude mediálním miláčkem? No přeci mezinárodní kmotři, kteří vlastní média. A proč si kmotři vybrali právě Karla? Že by kvůli jeho mumlání a usínání? To asi těžko. Spíše kvůli jeho politickým názorům, které, přiznejme si, musí těmto kmotrům znít velmi libě.
.
A tady jsem narazil. Usnout a mluvit sprostě sice ještě jakž takž dokážu, ale podporovat ekonomická zvěrstva, jásat nad cizími vojáky na našem území a nad přílivem islámských vetřelců, podkopávat státní svrchovanost a paktovat se s kmotry, to bych fakt nedokázal.
.
Takže z toho nakonec nic nebude. Zklamaně vyhazuji Rohypnol, vypínám ČT, rozčesávám číro a pozvolna se smiřuji s tím, že mě Karlův osud prostě nečeká.
