Měl z toho pochopitelně velký průšvih. Tehdejší totalitní režim nechtěl, aby kdokoliv upozorňoval na jeho problémy, a tak všemožně perzekuoval každého, kdo se něco podobného opovážil říct. Ale což o to, tehdy se tomu nešlo moc divit; horší ale je, že s tou svobodou (po) projevu to není nikterak slavné ani teď.
Je to asi půl roku, kdy byl Michal Kesudis odsouzen za to, že na Facebooku schvaloval atentát na české okupanty v Afghánistánu. Já sice ten pracovní úraz těch žoldáků neschvaluji (byť se afghánským odbojářům vůbec nedivím, že to provedli), ale pokud někdo ano, má na tento názor právo a ve svobodné společnosti by měl možnost jej svobodně vyjádřit.
Těm, kteří pamatují nacistický protektorát, by navíc měla v mysli naskočit varovná kontrolka. Tresty za schvalování atentátu jsme tu už jednou měli – za heydrichiády. Pravda, tehdy se za to rovnou střílelo, zatímco Kesudis vyvázl ,,jen“ s roční podmínkou. Nižší trest ale nic nemění na tom, že pokud bychom měli svobodu (po) projevu, vyjádření názoru by nebylo trestné.
A není to poslední podobný případ. V posledních týdnech hýbe médii žaloba na Martina Konvičku – opět za jeho názory, které vyjádřil na Facebooku (děsivé, jak se tato sociální síť stává nesvobodnou – ještě že já tam nejsem). Zajímavé je, že ti, kdo jej zažalovali a kdo by nejradši viděli Konvu za mřížemi, mají obvykle plná ústa tolerance – ale odlišné názory tolerovat odmítají. A taky odmítají pochopit jednu zásadní skutečnost.
Svoboda (po) projevu slouží k tomu, aby se směly otevřeně říkat i opačné názory, než jaké má establishment. Právě tato svoboda je tím hlavním, co odlišuje svobodnou společnost od té totalitní. A základem této svobody je respektování všech názorů – i těch, se kterými nesouhlasíme. Mně se třeba nelíbí někteří lidé, kteří se teď s Konvou spolčili a snaží se mu vylézt po zádech, aby se udrželi v politice. To ale neznamená, že bych je chtěl zavírat za to, co si myslí.
Ti, kdo označují Národní demokracii, Blok proti islámu a další protisystémová uskupení za extremisty nebo fašisty, by si měli zamést před vlastním prahem. Extremismus není projevování vlastních, byť třeba odlišných názorů. Skutečným extremismem je snaha o to, aby ostatní nemohli tyto názory svobodně projevovat. A takových extremistů je mezi pravdoláskaři a sluníčkáři víc než dost.
Je hezké mít svobodu projevu. Ale pokud k ní nemáme i svobodu po projevu, je to trochu nanic. Proto nenechme sluníčkové extremisty, aby nám tuto svobodu vzali, a nedovolme, aby se tu za názor chodilo do vězení!