Je alarmující, že stát, který se jinak pečlivě stará o naše zdraví, stále ještě nezareagoval na nebezpečí, které nám maso přináší. Je totiž prokázáno, že konzumace většího množství masa škodí zdraví. Především zvyšuje hladinu škodlivého homocysteinu v krvi a způsobuje kornatění cév, zejména pokud se jedná o maso tučné. A to ani nepočítám výskyt tasemnic, botulismu a dalších problémů spojených právě s masem.
Maso navíc neškodí jen těm, kdo jej konzumují. Každý, kdo s tím má zkušenosti, mi jistě potvrdí, že typický masitý pach je cítit po celém řeznictví a musejí jej čichat i vegetariáni. Zejména zaměstnanci řeznictví jsou tomuto odéru vystaveni neustále, ať jedí maso nebo ne. A před tímto pachem musí náš uvědomělý stát zaměstnance chránit.
Obhájci existence řeznictví často tvrdí, že vegetariány nikdo nenutí do těch řeznictví chodit, mohou přece navštěvovat třeba zelinářství. Tento argument je ale k smíchu. I řeznictví je přece veřejným prostorem, takže by tam měla platit jasná pravidla, která nebudou diskriminovat nikoho – ani vegetariány. Kromě toho znám obce, kde se nacházejí třeba dvě řeznictví, ale ani jedno zelinářství. A co mají vegetariáni dělat tam? Chodit pro mrkev a zelí do sousední vesnice?
Věřím proto, že naši zákonodárci pochopí, jaké dobro přinese zákaz řeznictví, a konečně nás dostanou do civilizovaného světa, kde v obchodech nesmrdí maso.
To, co jsem zde napsal, možná vypadá absurdně, nicméně to přesně popisuje argumentaci dobrotrusů, kteří obhajují ten zákaz svobody volby, který teď sněmovna prosadila. Princip tohoto zákazu totiž spočívá v tom, že stát nutí provozovatele jednoho druhu služby (kuřácká hospoda/řeznictví), aby tuto službu zrušili a případně ji nahradili službou jiného charakteru (nekuřácká hospoda/zelinářství).
Dochází tak k situaci, kdy se dvě strany (hospodský-zákazník) svobodně dohodnou na poskytnutí služby (koupě piva a posezení s možností kouření cigaret), přičemž třetí strana (118 poslanců odtržených od reality) jim možnost této dohody jednoduše zakáže. Což je v rozporu s proklamacemi o ,,svobodné společnosti“, v níž se údajně nacházíme.
Navíc si myslím, že i ti zaměstnanci a zákazníci, které má ten zákon chránit, na tom budou podstatně hůř než doteď a že těm pachatelům dobra, kteří ten zákon schválili, budou chtít nakopat zadel. Ukážeme si to opět na našem příkladu – byl-li by zakázán prodej masa, řeznictví by jednoduše zavřela (jen málokteré by se asi hned přeměnilo v zelinářství) a zaměstnanci, které se stát snaží tímto opatřením ,,chránit“, by přišli o práci. Normální lidé by akorát nadávali, že si nemají z čeho udělat guláš, a vegetariáni by museli tak jako teď chodit pro zelí do sousední dědiny.
Stejně tak zákaz kuřáckých hospod (navíc umocněný tou estébáckou praktikou jménem EET), způsobí, že řada hospod skončí. Některé možná jakž takž přežijí (se zdražením), nicméně zejména ty vesnické, které už teď přežívají na hraně rentability, budou muset zavřít. Protože řada štamgastů – radši než aby museli platit za pivo víc a ještě chodit na každou cigaretu ven – si radši koupí basu lahváčů a zůstanou doma.
Ti, kteří nadávali na to, jak je v hospodách zakouřeno, si stejně nebudou moct sednout do hospody bez kouře, protože na mnoha místech žádné hospody nebudou. Případně – pokud nějaká hospoda přežije – budou nadávat na to, že se při vstupu do hospody (nebo i při průchodu kolem ní) musí proplétat mezi hloučky kuřáků, kteří budou zabírat celý chodník, místo aby pokojně čadili uvnitř.
To je prostá logika. Ale chtít po pachatelích dobra, aby ji používali, to bych už asi chtěl moc.
