Nejprve se podívejme na výrok Lubomíra Zadolárka z roku 2014, kdy probíhalo sestavování současné tragikomické vlády:
,,Česko by se mělo připojit k jednotné evropské měně i evropskému fiskálnímu paktu. (...) Budeme se snažit, abychom byli v co nejkratším čase schopni přijmout euro. Na datu ale ještě dohodnuti nejsme. Fiskální pakt, to je věc, ke které bychom se také rádi připojili a kterou budeme prosazovat v koalici.“ [1]
Nyní – po dvou letech – měl Zablowjob výbornou příležitost vyjádřit sympatie člověku, který projevil podobně zvrácený názor. Předseda ÚV KSSEU Juncker ukázal dosavadní vrchol své arogance, když chtěl brexit zneužít k prosazení eura i do těch zemí EU, které používají své národní měny. Dalo by se čekat, že se Zao-ce-tung bude tetelit blahem – nicméně jsme se dočkali překvapení, když ze svého ústního otvoru vypustil tato slova:
,,Podle mého není (Juncker, pozn. JS) člověkem na svém místě. Musíme se ptát, kdo je za ten výsledek referenda v Británii zodpovědný.“ [2]
Je skutečně pozoruhodné, že ten samý Zao-ce-tung, který před dvěma lety tolik prosazoval přijetí eura, najednou ostře vystupuje proti člověku, který nám chce euro vehementně vecpat. Proč ale k takovému názorovému veletoči vlastně došlo? Že by Zablowjob konečně začal používat zdravý rozum? To jistě ne. Příčinu hledejme někde jinde.
Zadolárek jistě cítí, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Problémy mu dělá jak ona třísetmilionová sekyra, kterou jeho spolustraníci tak zdárně zasekli, tak i výrazný pokles voličské podpory způsobený xenofilní politikou řady vrcholných představitelů ČSSD. A právě proto se snaží vlísat do přízně voličů, kteří z drtivé většiny euro ani současnou podobu EU nechtějí – protože kdyby to neudělal, dost možná by si jeho strana v příštích volbách ani nevrzla (což se ale možná stane tak jako tak).
Nenechme se proto oklamat. Je více než pravděpodobné, že Zadolárek je stejně kovaným eurosoudruhem jako předtím – a pouze předstírá opak, aby vylepšil pošramocenou pověst své rodné strany. Nezapomeňme na to, že je Zablowjob je členem strany, jejíž dlouhodobý program otevřeně propaguje multikulturalismus a diktaturu nevolených globálních rádobyelit – a mezi jejíž vrcholné představitele patří i takoví xenofilové, jako je ministr pro diskriminaci většinové společnosti Dienstbier.
Každopádně bychom měli spíše věřit těm politikům, kteří mají konzistentně protiunijní názory již delší dobu. A tuto důvěru bychom měli dát najevo již v podzimních krajských volbách, protože právě ty se mohou stát generálkou na CZexit.
