Pro větší názornost zde předvedu malé podobenství. Představme si Evropu jako velký dům a státy jako jednotlivé byty. Schengenský prostor v takovém případě odpovídá stavu, kdy někteří majitelé nechávají své byty trvale odemčené a umožňují tím každému, aby do jejich příbytků volně vstupoval.

.

A já se ptám: Mají místní obyvatelé v takovém případě více svobody, než kdyby své byty nechávali zamčené? Samozřejmě, že nikoliv! Sice mohou volně přijít k sousedům, kdykoliv se jim zachce, ale to není svoboda. Svobodu naopak tito lidé ztratili tím, že již nemohou kontrolovat, kdo chodí do jejich bytu.

.

A úplně stejná situace platí i ve skutečném Schengenském prostoru. Ani ten nám totiž nepřináší svobodu – a dokonce nám ji v mnoha ohledech přímo omezuje. Svoboda totiž nespočívá v tom, že procházíme jednotlivými státy, aniž bychom museli ukazovat pas. Svoboda je možnost určit si, koho na své území vpustíme a koho nikoliv. A právě o tuto svobodu jsme vstupem do Schengenu přišli.

.

Tím neříkám, že Schengen má jen negativní stránky. Je pravda, že v dobách klidu měl i svá pozitiva (byť bychom je neměli zaměňovat se svobodou). Avšak v této době, kdy se do Evropy valí hordy migrantů z naprosto odlišných kultur, se naplno ukazuje nebezpečí, které je v Schengenu skryto. Otevřené hranice nám totiž berou možnost kontrolovat, kolik vetřelců přichází na naše území. Přicházíme o nejdůležitější prvek naší obrany – a to se nám může krutě vymstít.

.

Pamatujme si, že hrozbě masové imigrace můžeme čelit pouze tehdy, pokud se staneme svrchovaným státem, kterému nikdo cizí nic nenařizuje a který má plnou kontrolu nad svými hranicemi. To by mělo být naším hlavním cílem, pokud nechceme, aby naše kultura byla nenávratně zničena řáděním radikálních islamistů a dalších podobných živlů.¨

.

Proto bychom měli Schengen opustit. A k tomu bychom měli vystoupit i ze samotné EU, protože dokud zůstáváme v tomto žaláři národů, přicházíme o svoji svrchovanost a stále trvá hrozba kvót na imigranty a dalších protidemokratických nařízení.