Stalo se tak na návrh předsedů senátních klubů KDU-ČSL a STAN a za nadpoloviční neúčasti senátorů včetně předsedy Milana Štěcha a tří místopředsedů. Návrh usnesení, který podepsali předsedové zmíněných dvou klubů senátoři Petr Šila a Jan Horník, kteří mimochodem v rozpravě vůbec nevystoupili, a který se ještě během jednání mírně změnil je obecný, nic neříkající a hlavně Senátu nepříslušející, jenž se velice brzy obrátí proti němu samotnému a který přináší řadu otázek.
Otázka první – je Senát potřebný? Vím, zní to ode mne, senátora, divně, ale musím být poctivý. Znám názor lidí na tuto otázku a znám i jeho vývoj, který začal být mírně pozitivní. Včerejším aktem se Senát ocitl v bodě nula a soudě podle velkého množství reakcí na sociálních sítích a podle přímých reakcí, které dostávám osobně se opět diskuse o potřebnosti Senátu rozbíhá na plné obrátky. První sklizně může přijít v letošních podzimních volbách.
Otázka druhá – je na místě, aby Senát s mandátem, jaký má, kádroval prezidenta republiky zvoleného v přímé volbě? Tato otázka je nejpodstatnější a tak si připomeňme čísla.
Volba prezidenta 2013, druhé kolo – voliči v seznamu 8 434 941, volební účast 59,11%
Senátní volby 2014, druhé kolo – voliči v seznamu 2 853 618, volební účast 16,69%
Senátní volby 2012, druhé kolo – voliči v seznamu 2 796 196, volební účast 18,60%
Senátní volby 2010, druhé kolo – voliči v seznamu 2 774 982, volební účast 24,64%
Senátní volby celkem, druhé kolo – voliči v seznamu 8 424 796, volební účast 19,98%
K tomu je nutno ještě doplnit, že současná podpora prezidenta dosáhla 70%, kdežto poslední číslo Senátu je 30%.
Otázka závěrečná – co dál? Možností je několik. Tou první, která převládá doposud, je strkání hlavy do písku a tváření se, že se nic neděje. Tou druhou je pokračování v absurdní hře, kterou včera rozehrálo 18 senátorů a kterou jim umožnilo svou nepřítomností 46 kolegů v čele s předsedou Senátu a třemi místopředsedy. Pokračování a rychlejší rozuzlení. Tou třetí je v nových senátních volbách letos na podzim zvolení takových senátorů, kteří by skýtali záruky vážného pokusu o reparát instituce zvané Senát.
Nemyslím si, že jsme v Senátu na ozdobu a že nás naši voliči zvolili, mimochodem rovněž v přímé volbě, abychom podráželi prezidenta republiky, kterému velká většina z nich důvěřuje a ve kterém vidí velkou autoritu a státníka, který hájí, a to nekompromisně, jejich zájmy. Bude to ale těžké, protože ztracená důvěra se těžko získává zpět. A ještě těžší to je, když se ztratí důvěra, která je velmi malá.