Ve svém minulém článku jsem upozorňoval na rozdíl, jak se k okupaci Československa v roce 1939 postavili dva novináři, rozhlasový moderátor František Kocourek a právě tolik citovaný šéfredaktor Přítomnosti Ferdinand Peroutka.

Zatímco první při vojenské přehlídce německé branné moci na Václavském náměstí, kterou moderoval vedle nacistických pohlavárů, prokázal nesmírnou odvahu a svým vlasteneckým výrokem o "černé vráně, která se snesla nad Prahu" podprahově povzbuzoval zničené Pražany, Ferdinand Peroutka psal několik týdnů po okupaci o Hitlerovi jako "o muži, který má za pouchých 6 let své vlády tak pronikavé úspěchy, že do národní galerie slávy nemohou Němci postavit nikoho výše".

František Kocourek i Ferdinand Peroutka byli vězněni v koncentračních táborech, přežil Peroutka, a oba zaslouží naši úctu. Nicméně ten první projevil velkou vlasteneckou odvahu, která Ferdinandu Peroutkovi právě v této pohnuté době nakrátko chyběla. Nicméně byl to velký novinář, spisovatel a publicista a velká osobnost první republiky – přítel prezidenta Masaryka, spisovatele Karla Čapka a řady dalších předních osobností. Zemřel v emigraci v roce 1978 v New Yorku. V roce 1991 ho prezident Václav Havel vyznamenal in memoriam Řádem T.G.M.

Proč to všechno píši? Abych srovnal. Před asi dvěma týdny prezident Miloš Zeman sdělil, že v den letošního 28. října vyznamená in memoriam Františka Kriegela. Okamžitě se zvedla vlna pravdoláskařů, která Kriegla dehonestovala za jeho komunistickou minulost.

František Kriegel byl přitom jediný, kdo v roce 1968 nepodepsal Moskevský protokol, tedy souhlas s okupací Československa, a jak správně podotkl na jeho adresu zakladatel Charty 77 a její předseda František Janouch: "čest našeho národa zachránil židovský chlapec z Ukrajiny"

František Kriegel prokázal nesmírné vlastenectví a hrdinství, které nemá v naší novodobé historii obdoby. Významný český filozof Kotík dokonce prohlásil, že často o jeho činu přemýšlel a v české historii našel pouze jedno jediné srovnání, a to Husovo "Neodvolám".

Za svůj čin byl František Kriegel perzekuován a když v roce 1979 zemřel, tak Husákův režim dokonce znemožnil uspořádání jeho pohřbu.
Tento člověk, obzvlášť proto, že pocházel z komunistických řad, přesně věděl, co jeho čin přinese. Přesto do takového rizika šel a to i přes to, že neměl jistotu, že se vrátí z Kremlu živý a zdráv. Šel do toho, za čest svého národa, za ideály vlastenectví a národní hrdosti. Zkrátka neuhnul a tendenční historikové nám nemusí dávat návody, jak Kriegelovo jednání dávat do souvislostí doby, jak je číst jak to teď dělají v případě Peroutky. Mám třeba na mysli jeho článek „Dynamický život“ z 26. dubna 1939, kde se dokonce píše o tom, že si Hitler zajistil právo pořádat střední a východní Evropu po svém.

A přesto u Františka Kriegela už nyní avizované ocenění mnohým lidem, hlavně politikům, vadí. Pokládám je za neuvěřitelné pokrytce a měřiče dvojím metrem. A nebo je to tak, že ke kritice prezidenta Miloše Zemana se hodí úplně všechno bez ohledu na obsah?