Z celé té neuvěřitelné selanky mne zaujal projev Petra Pitharta na Albertově před několika stovkami studentů, i když jsem čekal, že po loňské anabázi, jich letos přijde několik tisíc. Petr Pithart zde mimo jiné řekl: „Vy víte z vlastní zkušenosti, že v mnohých částech země se nežije lidem stejně, že je to stále větší a větší problém. Ale není tomu tak proto, že by se pomyslná pražská kavárna nadřazovala venkovské hospodě. Taky nevím nic o tom, že by se tady někdo sám označoval za elitu,“ V další části vystoupení pravil, že podle něj je naopak výsadou české společnosti, že v hospodách spolu sedí u jednoho stolu inženýr se zedníkem.
Vypadá to efektně, ale má to jeden velký háček. Petr Pithart venkovskou hospodu nezná, nikdy tam nechodil a tudíž mluví o něčem, o čemž nemá ani potuchy. A přesně tento styl je vlastní Pražské kavárně, která sice sama sebe neoznačuje za elitu, ale jako elita se chová, mluví a poučuje. Věty Petr Pitharta na Albertově , byť diplomatické, jsou toho důkazem. Část postav pražských elit se s venkovskou hospodou, tedy s venkovem, ale nijak nepáře. Jeden z nich, který také dnes mluvil nahoře „u koně“, na rovinu říká, že je zde málo inteligentních a vzdělaných lidí a proto se rozhodl, že nebude kandidovat na prezidenta republiky …
A pokud se týká výsady české společnosti, bráno slovy Petra Pitharta, že v hospodách proti sobě sedí inženýr se zedníkem, tak se obávám, že jenom dobíhají společenské zvyklosti, které se zde zakořenily v dobách minulého režimu. Ty stále ještě platí v oněch venkovských hospodách, kam ovšem pan Pithart na rozdíl ode mne nechodí. V Praze je to ovšem už jinak, tam už to je hodně odděleno. V opačném případě bychom tu neměli Pražskou kavárnu.