Předznamenává je našimi spojenci. No a milým krajanům je to málo, s jídlem roste chuť a přechází do útoku.
Jejich posledním terčem je umírněný a opatrný politik, druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu Milan Štěch a potažmo horní komora Parlamentu ČR. Na nedávné akci, při které vzpomínali na poválečný odsun z Brna, sestavili dopis adresovaný senátorům, který pronikl do médií, ve kterém se mimo jiné píše: „Dne 15. května 2016 přednesl předseda Senátu pan Milan Štěch na Terezínské tryzně nenávistný, ostře protiněmecký projev, ve kterém s uplatněním nepřípustného principu kolektivní viny bagatelizoval a ospravedlňoval poválečné vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva z Československa. Násilí, kterým bylo toto vyhnání provázeno, označil senátor Štěch za excesy jednotlivců, přestože šlo o státní mocí organisované, podporované – a následně amnestované – genocidium spáchané na československých občanech pro jejich ethnický původ“.
Nevím, do jaké míry je tento pamflet oficiální, určitě u něho nebyl Gerd Posselt, ale jenom to, že někdo z oněch „milých krajanů“ odešle z Brna do Senátu takto stylizovaný dopis je skandální a nebetyčná drzost. Drzost, která ovšem zapadá do kontextu zahraniční politiky této vlády. Vlády, která poklonkuje Berlínu, která hraje dvojí hru kolem migrace, kolem církevních restitucí, kolem prezidenta. Nejde přitom jenom o premiéra, který je čitelný a jehož konání je už dnes zřetelně pod imperativem ve stylu dělat vše tak, abych se udržel. Přeloženo do normálního jazyka – dělat vše tak, abych se zalíbil, abych vyhověl a oni mně podrží a budu premiérem. Ti „oni“ ale nejsme my Češi, je to někdo jiný.
Už vůbec nejde jen o ministra kultury Hermana, ten má čilé styky s krajanským sudetským sdružením už mnohaleté, stejně jako jeho někteří spolustraníci. Jde o mnohem sofistikovanější politiky. Jen pro ilustraci. Určitě se mnoha lidem líbí hesla a politické výroky Andreje Babiše. I když je opatrný a šetří jimi, tak čas od času se vyjádří, respektive se vyjádřit musí. A když už to udělá, tak je to jakoby jasné a každý tomu rozumí. Jak ale rozumět vyjádřením k obdobným tématům jeho spolustraníků, jako jsou například ministr spravedlnosti Robert Pelikán, či poslanec Zlatuška nebo europoslanec Telička. Jsou rovněž jasná, ale ve srovnání s těmi Babišovými přesně opačná, což je velmi zvláštní, neboť to jsou významní představitelé Hnutí ANO, jemuž Andrej Babiš předsedá. A jak známo, v jiných otázkách drží otěže pevně v ruce. A tak by možná neškodilo, kdyby se pan předseda ANO a místopředseda vlády k útoku zástupců „milých krajanů“ na předsedu Senátu vyjádřil a po něm i ti černí vzadu z jeho kamarily.
Jde přece o fundamentální historické otázky naší země, které jsou možná důležitější než elektronická evidence tržeb, či protikuřácký zákon a odpověď na ně by měla být jasná a jednoznačná. Nikoliv taková, aby si každý mohl vybrat.
