Aniž bych to chtěl všechno zlehčovat, tak v jedné písničce se zpívá: "Nechtěla jsem, musela jsem." Já zkrátka musím vystoupit, i když jsem to gró v tom svém prvním vystoupení řekl. Já musím reagovat.
Ten zákon řeší zejména způsob a podmínky uzavírání smluv mezi obchodníkem a dodavatelem, přičemž zákon nerozlišuje, jestli je to dodavatel český, nebo dodavatel zahraniční. To znamená, že tak, jak se smlouva podle tohoto zákona uzavře, tak bude muset být dodržována. Zaprvé.
Zadruhé. Obchodníci dovezou argument, že to bude znamenat zvýšení dovozu potravin ze zahraničí. Obchodní řetězce budou prodávat takové zboží, které chtějí zákazníci. A tlak na české zboží, české potraviny roste. A dokonce to je už tak daleko – a neřeknu tady vůbec žádnou novinu, že z jedné země potraviny, o kterých já si nemyslím, že jsou nějaké špatné, ale měli tam pár skandálů, tak si myslím, že zákazníci velmi pečlivě zvažují, prohlížení etikety, a pokud jsou potraviny z této země, tak je zkrátka nekupují. Takže ten obchodník není úplně svobodný v rozhodování, on se musí řídit tím, co chce občan, co chce spotřebitel. A spotřebitel chce – a ta nálada je stále větší a větší, a také jsme pro to něco udělali v minulosti, Agrární a potravinářská komora a čeští zemědělci a čeští potravináři, chce české potraviny.
Kaufland, znáte jeho billboardy "Z lásky k Česku", tak nevím, jestli to tam píší úplně jen tak mimo. Ale dělají to proto, že chtějí vzbudit dojem, že v jejich obchodním řetězci dbají, aby tam byl určitý podíl českých potravin.
Mimochodem, je to čtyři pět let, co jsme udělali akci před jedním brněnským Lidlem. Byla nás parta pěti lidí; chlapů, vzali jsme velké košíky a od každého zboží z mléčného sortimentu jsme jeden kousek do toho košíku dali. Ten nákup stál asi 6000. Všechno, co tam měli, tak od každého jsme tam dali. Sýry, mléko, máslo, já nevím co všechno, nebo 5000 to stálo. A zaplatili jsme a před Lidlem jsme vzali další košíky a roztřiďovali jsme to na české a zahraniční. Pak jsme to spočítali a Lidl měl asi jenom 36 % českých mléčných výrobků. A dělali jsme to proto, že v sousedním Rakousku ten poměr byl úplně opačný, myslím, že ještě větší ve prospěch rakouského zboží. A pak přijela policie, ale mezitím my jsme odjeli. Tak to jenom takovou epizodku, abyste pochopili, nebo abych doložil, že tady o tom něco vím.
Pokud se týká těch řetězců, může mi někdo možná... Já jsem byl i ten, který s nimi občas bojoval, ale třeba jsme měli vynikající vztahy s obchodním řetězcem Billa, Agrární komora. A zejména s jeho generálním ředitelem Jaroslavem Cipkou, který je tak dobrý, že se kdysi přestěhoval z Vídně sem. Naučil se česky, bydlí tady někde v Praze, nebo u Prahy, a velí Bille v České republice a na Slovensku. A komunikovali jsme s ním proto, že jsme tam jasně viděli, že má zájem na tom, aby se prodávalo co nejvíc českého zboží v jeho obchodním řetězci, kterému velel. Prostě českého zboží. A měl jednoduchou zásadu – že tam má být hlavně to zboží, ty potraviny, které jsou vyrobeny v té zemi, v které ten obchod je. A to nejenom, že vykládal, ale i dělal.
Příklad. Skončil s nákupem bio jogurtů z Rakouska a začal nakupovat bio jogurty z Valašského Meziříčí. Myslím, že tam dodnes jsou. Loni začal do řetězce umisťovat české regionální potraviny. Takže je naprostý nesmysl, že obchodní řetězce budou reagovat tímto způsobem. To je zkrátka hrubá neznalost. A nebo je to hrubá spekulace nebo hypotéza. Bude to tak, jak to budou chtít zákazníci.
Dávám tady příklad, jak se obchodní řetězce chovají a jak tedy je potřeba tento zákon, který zejména míří na tu část právních vztahů, která je vyjádřena v obchodní smlouvě. Pekaři. Do většiny obchodních řetězců pekaři musí ráno v příslušnou hodinu dovézt příslušné množství příslušného sortimentu pekárenského zboží. Dovezou to na rampu, z té rampy je to jednoduchým způsobem dáno do regálů. A to, co se neprodá, tak večer musí pekař přijet, to zboží si sám naložit a odvézt. To je první věc. Marže u pekárenského zboží je v průměru 38 %. Ten den je to prodané, ten den je to tržba, to, co není tržba, tak si ten den pekař odveze a peníze jsou za 30 dní. Tak já nechápu, proč tady toto bychom měli chránit?
Argument, že největší řetězec má jenom 10 % trhu, to absolutně není relevantní argument. Protože těch řetězců je jenom osm, nebo těch skupin, a ten jejich zájem je jeden. Každého – co nejlevněji nakoupit, za rozumnou cenu prodat a mít co největší zisk. Takže je úplně jedno, jestli 10, 20, nebo 5 %, ale ta obchodní politika, ta je u všech naprosto stejná. A tím, že jich je 8, že ovládají 80 % maloobchodního trhu potravin, tak ten výsledek je jasný, v jakém postavení jsou ti dodavatelé.
Dále pivovary. Ano, Prazdroj, který je v majetku teď myslím, že Američanů, po jižní Africe, tak je pravda, že se neobejde žádný obchodník bez této značky. Ale také je pravda, že malé pivovary, což je obrovský boom a stále minipivovary nekončí, už mají 7 % trhu. Takže není to tak, že zkrátka a dobře jenom ten Prazdroj.
Pokud se týká těch smluv, ano, těch smluv je velké množství. Ale, přátelé, já si myslím, že žijeme v nějaké době, že žijeme v nějakém systému organizace obchodu, jejímž základem jsou počítače, a že to je především záležitost softwaru a k tomu nutné úřednické práce. Já takový odborník nejsem, já to nedovedu odhadnout, ale myslím si, že ta doba, která tam je, že je dostatečná.
Pokud se týká prodejny na venkově, velmi dobře to znám. Mám dokonale projetý, tak jako předpokládám všichni z vás, svůj senátní volební obvod. Loni jsem to objížděl všechno znovu, tak jako ve volební kampani, dědinu od dědiny atd. A zarazilo mě, mluvím teď o okresu Chrudim, zarazilo mě, nepočítal jsem to, ale odhaduji, že venkovu chybí prodejny. Ano, je to tak. Odhaduji, že prodejna na venkově tam v té oblasti je v každé čtvrté dědině, možná v každé páté, víc ne. A víte, kdo ty prodejny nechci říct zničil? Ale víte, proč ty prodejny skončily? No kvůli obchodním řetězcům. Vždyť to přece všichni víme, tak neargumentujme tady, proboha svatého, že tento zákon bude ničit venkovské prodejny. To tak zkrátka není.
A pokud se týká slovenské politiky k obchodním řetězcům, já ji znám. A já dokonce znám i in natura názory premiéra Fica na tuto politiku. A myslím si, že jsou to hrubé spekulace, když to řeknu velmi slušně, že Slováci to budou nějak měnit. A pokud to budou měnit tak, že to prostě přitáhnou. Vždyť víte, co se děje na Slovensku. Stlačují se tam ceny hlavních výrobků, např. pekárenských, myslím, že masa a nevím, co všechno, mléčných atd. Snížilo se DPH na 10 %. A jsou tam jakési komise, které chodí po obchodnících a kontrolují, jestli obchodníci na to reagovali s cenou směrem dolů nebo ne. Čili Slovensko bych vůbec v této souvislosti jaksi nebral.
Závěrem znovu tady zopakuji, to moje vystoupení nemá být, nejsem ani rozčilený, ale protože tu věc znám velmi důkladně a léta jsme tady za to narovnání vztahů a spravedlnost určitou bojovali, víte, ono se to dobře říká, ale vrátím se k tomu číslu a pak hned budu končit. 80 % maloobchodního trhu potravin mají velké obchodní řetězce. A ty potraviny, které vyrábějí zpracovatelé a prodávají jim je, ta, podívejte, oni to dostanou nadiktováno. Většina těch obchodů je podle mého názoru elektronických, oni vysadí cenu a ten zpracovatel potravinář má dvě možnosti. Buď se do té ceny vleze a fabrika mu jede dál, nebo se do té ceny nevleze a může tu fabriku zavřít. Nebo si tedy najít rychle nějakou hypotetickou prodejní síť.
Takže já to tady takhle vykládám proto, že do té věci jsem podrobně zasvěcen, že znám jak pozici prvovýrobců, tak pozici zpracovatelů. Ale znám i díky dlouholetým korektním vztahům s generálním ředitelem Billy i pozici obchodníků, tak zkrátka a dobře to nějakým svým způsobem mohu posoudit.
Čili, znovu opakuji, že to podpořím, znovu opakuji, že ten zákon je klíčový a že je potřeba ho podpořit. Samozřejmě není dokonalý a myslím si, že po nějaké době je třeba se vrátit k některým věcem, které se týkají malých českých výrobců. S tím souhlasím.
