V souvislosti s padesátým výročím tragického činu studenta Jana Palacha se opět vynořují mediální bubliny, které se snaží tuto historickou postavu našich dějin zpochybnit, či snad dokonce popřít. A tak se dovídáme, že to byl psychicky nevyrovnaný člověk, sebevrah, člověk páchající čin, který neměl valného výsledku a podobně.

 Nepřísluší mi hodnotit tuto osobu, neboť jsem v době okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy ještě nežil. I když, coby člověk zajímající se o historii, mám mnoho povědomí o situaci a společenské náladě i o samotné osobě, přesto to z vyšších mravních principů nemohu udělat. Jako člověk si musím jeho dobrovolného odchodu ze života a snahy o probuzení společnosti jen vážit. Co ale mohu, je popsat, jaké historické a společenské hodnoty nám tato osoba přinesla, protože tvrdit, že Jan Palach je bezvýznamný člověk, by bylo stejně troufalé, jako to, že byl psychicky nevyrovnaný.

Studentský protest…

Nebyl to ani první, ale ani poslední studentský protest. Ten první, jehož se účastnili studenti v roce 1939 a který byl namířen proti totalitě nacistického Německa, dal základ pro vznik dne mezinárodního významu. 17. listopad (s odkazem na události 17. 11. 1939, kdy došlo k uzavření českých vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava) je shodou okolností jediný mezinárodní významný den, který má původ v české historii. A jakoby červená nit, jsou to právě studentské protesty, které v české historii zvyšují morální kredit tohoto národa. Svým činem Jan Palach, coby student historie a politické ekonomie, se po třiceti letech vrátil k odkazu studentstva protestujícího proti totalitě a byl tomuto odkazu věrný. Stejně tak, jako studenti za dalších dvacet let po něm. To přeci není málo.

 Akt sebeobětování

Druhým neméně významným činem, je přihlášení se k určité tradici národních velikánů, kteří přes veškeré mnohé nabídky, zůstali věrni svému poslání a pravdě. Vždyť přece i Jan Hus, kdyby odvolal, nemusel by v Kostnici dopadnout tak, jak mu následně kostnický koncil předurčil. Dnes již z historických pramenů víme, že Jan Palach se snažil vyburcovat společnost, např. obsazením rozhlasu a podobně. Ale on sám pochopil, že nato nemá dostatek sil. Položil tedy na misku vah svůj život stejně tak, jako to udělal mistr Jan Hus, nebo legionáři, kteří v první světové válce bojovali za stát, který de jure ještě dávno neexistoval.

 Palachovo jméno

V neposlední řadě svým aktem vzbudil mimořádnou společenskou pozornost. Vždyť to byl právě totalitní systém, který se ho bál natolik, že ještě po smrti byl vyjmut z hrobu, aby byl zpopelněn a odvezen. I zde lze najít historické paralely např. u českých králů, kterým nebyl dán klid ani po jejich smrti – Přemysl Otakar II. Jméno Palach pak dalo název jednomu týdnu v lednu v roce 1989, který předznamenal pád totality. Ti lidé, kteří se scházeli a demonstrovali proti komunistické zvůli v lednu 1989 a později i v listopadu stejného roku, nesli odkaz činu, který můžeme hodnotit jakkoliv, ale jeho morální velikost mu upřít zkrátka nemůžeme.

Jan Vondrouš