Ještě bych se krok zpátky vrátila k těm zahraničním karanténám. Myslím si, že je dobře, že lidé, kteří se vrátí ze zahraničí, nakazili se v zahraničí, tak nedostanou izolačku navíc, budou mít nemocenskou. Myslím si, že tak jak je to napsáno, tak je to spravedlivé, protože kromě toho, že se v této velmi složité době, a vůbec to nechci hodnotit, vrátili ze zahraniční dovolené, tak abychom jim, omlouvám se za ten výraz, dotovali ještě další dovolenou pomocí izolačky, tak to si myslím, že by mohlo spoustu lidí v době, kdy státní rozpočet je velmi napínán, pouze iritovat.
Otázka zněla, zda považuji bonus za dostatečný. Řeknu vám upřímně, nepovažuji. Kdyby měla sociální demokracie ve vládě a v Poslanecké sněmovně většinu, tak bychom logicky šli cestou nemocenské. Vůbec bych se nebála jít cestou stoprocentní nemocenské, protože, tak jak jsem to ve svém úvodním slově popsala, je to běžné v zahraničí. Ukazuje se, že Rakousko a Německo pandemii zvládly díky této stoprocentní nemocenské. Myslím si, že to je investice, která by se nám mnohonásobně vrátila, protože lidé by se nebáli zůstat doma. Protože ale ctím sociální dialog, tak jako málokterý ministr přede mnou, ministr práce a sociálních věcí, tak jsem šla na ten kompromis se zaměstnavateli, protože mi vyložili důvody a argumenty, proč je pro ně ta částka 370 Kč velmi vysoká, je to ta maximální horní hranice. Věřte tomu, že kdyby to bylo možné, šla bych na vyšší částky. Zajišťovali bychom kompenzaci i lidem s vyšším příjmem. Ale protože ctím sociální dialog, je pro mě extrémně důležitý, tak jsme šli touto cestou. Nicméně pokud se v příštích dnech a týdnech ukáže, že skutečně těch 370 Kč nepomáhá pandemii zkrotit tak, jak jsme očekávali, už jsem to avizovala i ve sněmovně i na vládě, tak půjdeme cestou novely zákona. Budeme na denní bázi tu pandemickou situaci, hlášení kontaktů, hlášení počtu karantén sledovat, budeme na to reagovat. Myslím si, že těch příštích několik dní, příští týden, pokud novela zákona začne platit od 1. 3., bude kritických.
Ještě jednou bych chtěla zdůraznit, ministerstvo práce a sociálních věcí pomáhá podnikatelům. Jako málokteré ministerstvo v této zemi. Od začátku. Sociální dialog je pro mě svatý. Nemusím tady vyjmenovávat ty zákony, které se nám společně podařilo prosadit. Ale nejsme národní fronta. Můžeme mít často i rozdílné názory. Ty pozměňovací návrhy, které tady padly, jsou toho příkladem.
Co se týká dohod, dovolte, pane senátore Goláni, abych na vás reagovala. Nikdo nikomu přece nezakazuje, aby uzavíral dohody. To přece není o zákazu dohod, to není o tom, že bych říkala, že dohody jsou zlo. Dohody jsou velmi flexibilní nástroj, který bez vysokého zatížení zdanění práce a bez vysokého administrativního zatížení dokáže a pomáhá řešit na obou stranách, jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele, potřebu nějakého menšího rozsahu práce. To je dobře. Je to velmi dobře. Nikdo tady nezakazuje dohody. Otázka ale zní, proč se podnikatelé tolik brání tomu ty dohody hlásit.
Ta navazující logická otázka by byla: Je těch dohod skutečně tolik, že by je to tak administrativně přetížilo? Protože říkají, že jich je málo. Tak proč se brání tomu hlášení? A pokud je jich skutečně tolik, tak není to alarmující? Co to vypovídá o trhu práce v ČR? Další otázka, která by mě mohla napadnout... Podnikatelé už přece teď musí ty dohody evidovat. Tady je potřeba si to říct. Už teď existuje povinnost evidovat dohody. Ale ta funguje papírově. My jsme v roce 2021!
My chceme tu evidenci dohod přenést do 21. století! Do elektronické formy. Myslím si, že máme shodu na tom, že digitalizace a elektronická evidence je to, co všichni chceme, protože to stojí méně času, je to méně zatěžující, jak administrativně, tak, řekněme, papírově.
Chceme jen tu současnou povinnost evidovat dohody, přenést do 21. století. A pokud je jich tak málo, jsou používány pouze na ty nezbytné, malinkaté úvazečky, které se tady vyjmenovaly, tak přece to pro nikoho nebude zatěžující. A máte mé slovo, já se tak neprofiluje, ale jsem velkou příznivkyní digitalizace, v příštích týdnech a měsících předvedeme zejména na úřadech práce to, na čem jsme velmi usilovně pracovali v posledních měsících, že chceme všem občanům, podnikatelům, státu zjednodušovat práci, zjednodušovat námahu, protože to je ta cesta. Takže jde nám o digitalizaci.
Poslední věc. Pokuty. To musím skutečně lépe vysvětlit. Ten 1 milion korun je maximální hranice, horní hranice. My jsme si ale s kolegy na ministerstvu práce a sociálních věcí nechali vytáhnout přehled pokut za poslední tři roky od Státního úřadu inspekce práce. Mohu vám říci, že ve velké části případů se takováto pochybení řeší domluvou, resp. napomenutím. Jen v menšinové části se to řeší pokutou. A ty pokuty se v průměru pohybují na úrovni 10 až 12 tisíc. To znamená, jeden milion korun, můžeme se podívat, kdy naposledy byl takovýto případ použit. Myslím si, že vůbec. Nebo v podobném rozsahu. To je prostě pro případ vědomého, opakovaného porušování zákona a nespolupráce.
Co se týká dotazu pana senátora Drahoše, pane senátore, máte mé slovo, mohu vás ujistit, že povinné testování ve firmách prosazuji na vládě již několik týdnů. Protože si myslím, že to je klíč, kromě té pozitivní motivace, jak se dostat z těch nekonečných uzávěr. Myslím si, že je dobré, žádoucí by bylo také, aby výsledky toho testování ve firmách byly propojeny na systémy ministerstva zdravotnictví a hygieny, abychom okamžitě věděli, že pokud máme pozitivní antigenní test, aby hygiena a lékaři s tímto mohli pracovat. Proto navrhujeme také izolačku, aby to byl všechno krásně do sebe zapadající systém.
My jsme včera na vládě ráno, během odpoledne se to bohužel změnilo, diskutovali, že ta finanční podpora firem, aby testovaly, těch 60 korun za test na zaměstnance, 4 testy měsíčně, že bude platit od 1. března. Já si myslím, že bychom měli v co nejbližším možném termínu zavést i tu povinnost. Pokud se nepodaří dostatečný počet testů zavést takto rychle, např. v řádu jednoho týdne, tak můžeme ten termín posunout. Ale naší ambicí by mělo být zavést to povinné testování co nejrychleji. A je to v zájmu firem. My jsme včera měli také zase krátkou tripartitu. Firmy říkají, že to je v jejich zájmu, spolupracují na tom a chtějí to. Jsou za tu finanční motivaci velmi rády.
Co se týká škol, já se domnívám, že největší náklady pandemie bohužel nesou rodiny s dětmi. Ty děti, které nechodí do škol, já vím, že to nejsou náklady, které jsou bezprostředně vidět, ale ty náklady nás budou příští roky, možná desetiletí velmi trápit. Je to čas, který se nedá dohnat. Proto si myslím, pokud příštích několik týdnů dobře zvládneme, že ta první fáze rozvolňování by se měla týkat zejména dětí, které se musí vrátit do škol. Věřte tomu, že sociální demokracie, zejména pan ministr Hamáček, pro to dělá maximum.
Pan senátor Štěpánek zmínil, že hlášení volných pracovních míst na úřadech práce je hloupý nápad. Hloupý nápad. My jsme to tu měli do roku 2011. Má to naprostá většina nejvyspělejších zemí na celém světě. Ale my to považujeme za hloupý nápad. Tomu nerozumím. Pokud úřady práce v tuto chvíli v podstatě, omlouvám se za tu upřímnost, mají přehled pouze o tzv. levných pracovních místech, která jsou určena pro cizince, nemají aktualizované databáze, protože zde neexistuje žádná povinnost ta volná pracovní místa jakýmkoli způsobem aktualizovat, tak přece nemůžou úřady práce efektivně plnit svoji roli a zprostředkovávat práci. To přece není možné. My se tady bavíme už rok, zejména v té koronakrizi, v kontextu této koronakrize, o tom, jak efektivně stát by měl pomáhat. Když se snažíme, myslím si, že je to nešťastné, máte pravdu, že se ty návrhy objevily formou přílepku, když se o to snažíme, protože mimořádná doba si žádá mimořádná opatření, tak je to také špatně. Před rokem jsme se bavili o tom, že nevíme, kolik je nepojištěných dohodářů. Nevíme o tom, protože stát nemá evidenci. Když ji zavádíme, tak je to také špatně? Co tedy? Chceme funkční stát, který lidem pomáhá? Nebo nechceme funkční stát, který lidem pomáhá? Myslím si, že ta debata o tom je. Skutečně nikdo nechce zatěžovat podnikatele. Ještě jednou, myslím si, že sociální dialog musí být vyvážený. Ale tentokrát bohužel se se zaměstnavateli neshodnu.
Děkuji.
