Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,
Senát se bude v příštích týdnech zabývat vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí tento návrh nazývá důchodovou reformou. Obracím se na Vás jako bývalá ministryně práce a sociálních věcí s žádostí, abyste tuto takzvanou reformu zamítli. Dovolte, abych své důvody pro toto odmítavé stanovisko blíže rozvedla.
Nejdříve uvedu výhrady formálního charakteru. Důchodová reforma má být vlajkovou lodí, klíčovou reformou této vlády. Vláda přislíbila, že půjde o důkladně promyšlené a provázané změny důchodového systému. Za poslední rok a půl jsme však byli svědky neustálých a zásadních změn klíčových parametrů předlohy včetně mnohých pozměňovacích návrhů ze strany vládních poslanců v druhém čtení. Ještě několik hodin před hlasováním ve třetím čtení neměla vláda zajištěnou většinu hlasů ani v řadách vlastních poslanců.
Za druhé, jistě se shodneme, že v tak zásadní oblasti, jako jsou důchody, jež svým významem mnohonásobně přesahuje čtyřleté volební období, by měla panovat shoda, chcete-li společenská smlouva, a to napříč politickým spektrem. Nicméně, vláda Petra Fialy tento návrh prosadila na sílu a přes vážné výhrady opozice parlamentní i mimoparlamentní. Zkrátka a jasně, odlišné názory nevzala vůbec v potaz. V důsledku toho Vám jako předsedkyně Sociální demokracie mohu garantovat, že nespravedlivou důchodovou reformu Fialovy vlády zrušíme stejně, jako jsme to my, sociální demokraté, udělali s důchodovou reformou kabinetu Petra Nečase.
Ačkoliv vládní předloha obsahuje účetní, vpravdě jen parametrické změny, předloha bude mít drastické dopady na konkrétní lidské osudy. Vláda Petra Fialy velmi dobře ví, že lidé v Česku nevydrží pracovat do 67 let. Upozornilo ji na to samo ministerstvo zdravotnictví. Mezi Vámi, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, je mnoho lékařů, a jste si proto také dobře vědomi, že velká část společnosti bude mít potíže vydržet pracovat i do 65 let. Vláda také zná statistiky Eurostatu, podle kterých je délka dožití ve zdraví v Česku 61,8 roku – je takřka o rok kratší, než kolik činí průměr Evropské unie.
Upozorňuji rovněž, že srovnání s věkem odchodu do důchodu v jiných členských státech EU neobstojí, neboť zdravotní kondice Čechů je mimořádně špatná. Absence zdravotní prevence, výrazně nezdravý životní styl, fakt, že ČR je nejprůmyslovější zemí EU a že máme v unijním srovnání nadprůměrně odpracováno (dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost, nadprůměrná týdenní pracovní doba, vysoká přesčasovost, nízký podíl státních svátků a volna ve srovnání se státy EU apod.), jsou zde hlavními faktory. Také důchodové systémy zemí EU se hodně liší – zjednodušeně řešeno, pokud například někomu chybí jeden odpracovaný rok, jinde v EU se mu nekrátí důchod tak drasticky, jako je tomu v českém systému.
Nejvíce však takzvané vládní důchodové reformě vyčítám, že postrádá jakékoliv vyčíslení dopadu výdajů státu například na jiné dávky nebo ve zdravotnictví, jež zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let přinese. Starší pracující budou více nemocní. Budou nuceni více čerpat zdravotní péči i nemocenskou. Násobně se zvýší počet žádostí o invalidní důchod. Vláda ale buď neví, nebo tají, kolik to bude stát. Mnozí z nás to už fyzicky nezvládnou a navzdory přísným sankcím v podobě krácení peněz odejdou do předčasného důchodu.
Už před rokem 2022 (než to bylo kvůli vysoké inflaci výhodné) odcházela dříve do penze téměř pětina lidí, a to věk odchodu do důchodu nedosahoval ani hranice 65 let. Svět kolem nás se také razantně proměňuje a v příštích letech budou zanikat stovky tisíc pracovních pozic. Bohužel lze očekávat, že v nezaměstnanosti skončí zejména starší spoluobčané. Tito lidé pak budou potřebovat vyšší podporu v nezaměstnanosti a budou ji čerpat delší dobu, než je zvykem doposud.
Náklady důchodového systému se tedy sice opticky sníží, finančně ale podobnou měrou narostou jinde. Značně narostou také náklady na administraci těchto jiných výdajů státu. Očekávatelným výsledkem bude pouze přesunutí problému z jedné rozpočtové položky státu do druhé, náklady zůstanou obdobně vysoké. Co však naroste ještě více, bude chudoba lidí, kteří celý život pracovali, jejich pocit nespravedlnosti a nedůvěra ve stát. Skutečně má pracující člověk, který dělá celý život vše správně, pracuje a platí daně, místo zaslouženého důchodu a odpočinku běhat po úřadech a žádat o podporu, aby vůbec přežil?
V celé veřejné debatě také téměř zapadlo, že největší osekání důchodů nastane již od roku 2026, kdy se bude krátit náhradový poměr zejména nízkopříjmovým pracujícím. I u těchto lidí lze předpokládat, že je vláda pošle přímo žádat o sociální dávky namísto zaslouženého spravedlivého důchodu po celoživotní práci.
Podle dostupných statistik se v Česku rovněž razantně zhoršuje duševní zdraví. Ano, příčin je vícero. Mentální kondici obyvatelstva ovšem rozhodně nepřidá přesvědčení vlády, že je potřeba držet lidi pod krkem a vymačkávat jako citron, nutit je pracovat, i když nemohou, jinak přijdou o nemalou část důchodu. Na důchody potřebujeme více peněz, to je zřejmé a víme to. Demografie je neúprosná. V současnosti vydáváme 8 procent HDP, za pár desítek let bude zapotřebí přibližně o 3 procenta více. To jsou výdaje, které vynakládají sousední Polsko či Rakousko již nyní.
Řešením ale není zvyšování sociálního pojištění, zvyšování věku odchodu do důchodu (ten má činit maximálně 65 let) ani krácení důchodů. Peníze na dofinancování důchodového systému je nutné hledat mimo důchodový systém. Celá západní Evropa, kterou se tato vláda ráda ohání, to už dávno pochopila a dofinancovává důchody z poloviny z jiných daňových příjmů.
My, sociální demokraté, navrhujeme, že chybějící peníze dofinancujeme z hospodářského růstu, vyšších mezd, podporou porodnosti a v neposlední řadě změnou daňového mixu, aby byl více spravedlivý. Náš podrobný plán obnáší sektorové daně a zdanění nadnárodních korporací, aktuálně vyvádějících z Česka stovky miliard prostřednictvím transferových cen.
Samozřejmě budeme motivovat ty, kdo pracovat mohou a chtějí, aby pracovali nad rámec věku odchodu do důchodu. Sociální demokracie ale nebude posílat lidi, kteří celý život pracovali a odváděli do důchodového systému, potupně žádat o dávky, jako to dělá asociální vláda Petra Fialy.
Milí zákonodárci, naslouchejte hlasu těch, kdo Vás zvolili – většina lidí má ze zvyšování věku odchodu do důchodu skutečný strach. Lidé se oprávněně bojí, že nevydrží tak dlouho pracovat.
Další náklady, které jako společnost zaplatíme a které neumí vyčíslit nikdo, jsou sociálního charakteru. Kdo bude pomáhat mladým s vnoučaty nebo pečovat o naše rodiče, když sami budeme muset pracovat do tak vysokého věku?
Vážená paní senátorko, vážený pane senátore, Senát by měl být radou starších a moudřejších. Věřím, že si uvědomujete, jak zásadně nespravedlivé a nebezpečné je odsoudit lidi, kteří celý život poctivě pracovali, k tomu, aby se ve stáří stali obětí systému, místo aby mohli důstojně odejít do důchodu. Takovou nespravedlnost přece nelze dopustit!
S pozdravem
Dipl.-Pol. Jana Maláčová, MSc.
