Ještě jsme se nestačili vzpamatovat a přišla válka na Ukrajině. Opět rozdělení. A opět bez prostoru pro diskuzi. Nesouhlasíš? Jsi „ruský šváb“. Automaticky, bez znalosti tvého příběhu, názorů, hodnot. Stačí jiný úhel pohledu a rázem se ocitneš na pranýři nikoli kvůli činům, ale kvůli domněnkám.

Zvlášť bolestivé je, že mnozí útočníci se skrývají za anonymní profily. Lidé beze jména, beze cti, ale s plnou pusou urážek. A často jsou to právě muži, kdo bez váhání útočí na ženy, které mají odvahu veřejně vystoupit. Proč? Zrcadlíme jim něco, co v sobě potlačili? Vadí jim, že žena může být silná, samostatná a otevřená?

Jedním z příkladů je i nedávný incident s vojákem české armády. Člověk, který by měl být příkladem klidu, disciplíny a úcty, se uchýlil k napadání civilisty. Zásah nadřízených nakonec dopadl překvapivě spravedlivě, takže přijal kázeňský trest. Ale zůstává otázka, zda chceme ve zbrani jedince, kteří podléhají fanatismu? Kolik takových lidí ve strukturách státu je?

Politici naši společnost nijak nespojují, ba přesně naopak. Mnozí aktivně těží z rozdělení. Rozdmýchávají vášně, posilují fanatismus a ignorují potřeby vlastního národa. Vládne diletantství a arogance. Český občan je až na posledním místě. Solidarita? Ano, ale pro všechny kromě nás.

Ptám se, co se to s námi stalo? Kam zmizel soucit, schopnost naslouchat, ochota chápat jiného člověka i bez souhlasu s jeho názory? Co je naší záchranou? Máme ještě šanci?

Ale i přes všechno to temno si myslím, že naděje stále existuje.

Pokud se znovu naučíme spolu mluvit, ne jen křičet. Naslouchat, ne jen soudit. Pokud pochopíme, že skutečná síla je ve svobodném myšlení, ne v davové hysterii. Naděje je v každém člověku, který se nebojí říct pravdu, přestože ví, že za to může být umlčen. Je v lidech, kteří se učí znovu vést dialog. Je ve všech těch, kteří se odmítají podřídit nenávisti. V těch, kdo i přes zklamání věří v možnost změny ne skrze politiky, ale skrze sebe. Možná právě tohle je šance, že se konečně probudíme. Že pochopíme, že rozdělení slouží jen těm, kdo nás chce ovládat. A že budoucnost bude taková, jakou si ji sami dovolíme vytvořit. Lidskost nezmizela. Jen se tiše stáhla, ale stále čeká, až ji znovu přivedeme k životu.