Teď jsem sice cestování omezila, ale jinak hodně jezdím mezi lidi. Navštěvuji seniory, mluvím s dělníky a dělnicemi, se zaměstnanci v sociálních službách i ve zdravotnictví. Díky tomu slyším z první ruky, co lidé chtějí. Že příspěvek seniorům je na místě, protože penze jsou nízké. Že pracující lidé vnímají jako velkou nespravedlnost, když nedosáhnou na přídavky na dítě a porodné. Že lidé potřebují jistotu v práci.

Nedivím se, že tihle lidé chtějí místo změn jistotu a stabilitu. Změna pro ně dnes často znamená, že přijdou o práci, a když už horko těžko najdou novou, tak možná méně placenou a třeba dál od bydliště. Když pracujete na směny v provozu, nejde vám o kariérní výzvy, ale o uživení rodiny. A když pracujete, abyste se uživili, těžko po vás někdo může chtít velkorysost nebo solidaritu s těmi, kteří se nesnaží alespoň tak jako vy!?

Takže pokud chceme od lidí solidaritu, musíme jim nejprve dodat pocit jistoty v životě, který je i kvůli koronaviru docela nečitelný. To je úkol pro nás politiky. Proto jsem připravila Antivirus, abychom milion pracovních míst udrželi. Proto jsme teď schválili Kurzarbeit. A proto naše úřady práce nově pomáhají lidem hledat pracovní místa ještě ve výpovědní lhůtě.

Vědět, co lidé chtějí, jak přemýšlejí, co je trápí, je základ pro to, abyste je mohli v politice zastupovat. Aby vám věřili, že se za ně doopravdy perete. Hodně o tom říká rakouský spisovatel (s českými kořeny) Robert Misik v eseji Falešní přátelé obyčejných lidí. Ta teď vychází v českém překladu a můžete si ji bezplatně stáhnout ZDE.

Zvlášť by si tuhle esej měl přečíst každý český pravičák, který nad normálními lidmi a jejich zájmy ohrnuje nos. Jsem moc ráda, že jsem s panem Misikem mohla debatovat minulé úterý alespoň on-line.

Přeji vám hezký zkrácený týden, v pátek a v sobotu budou volby. Běžte prosím volit, ať za vás nerozhodují jiní!