Právě až moje osobní účast na sebe však strhla výraznou mediální pozornost. Zaznamenala jsem tak v podstatě dvě věci: vlnu nenávistných komentářů – zejména ze strany pravicových politiků – a také vlnu pochvalných soukromých zpráv, které jsem dostala do e-mailu i do soukromých zpráv na Facebooku. Na kritiku i osobní urážky jsem zvyklá, vlna dalších podnětů mě však utvrzuje v přesvědčení, že svou práci děláme dobře.
Lidé si nejčastěji stěžují na to, že se neeviduje pracovní doba. Toto konání není žádný administrativní šotek, ale naprosto cynická snaha některých zaměstnavatelů obejít zákoník práce. Vyždímat z lidí více práce za méně peněz. Platí jednoduchá rovnice: pokud se pracovní doba řádně neeviduje, zaměstnanec nedostane takovou mzdu, jakou by si zasloužil. Dostane zkrátka méně. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale takhle to prostě nejde.
Senátorka za ODS Miroslava Němcová v této souvislosti říká, že je to „neskousnutelný případ toho, jak zachází státní moc s lidmi, kteří zaměstnávají jiné, odvádí daně našemu státu, podílí se na tom, abychom se v době po covidu ekonomicky zmátořili“. Její snaha vytlouct z celé akce politické a mediální body je přitom přinejmenším stejně cynická, jako je cynický přístup oněch zaměstnavatelů, kteří lidem neplatí za skutečně odvedenou práci.
Epidemie samozřejmě výrazně poznamenala fungování řady firem. To je pravda. Ale je také pravdou, že jsme těmto firmám zejména v průmyslu jako stát výrazně pomohli udržet pracovní místa. Jen u nás na MPSV jsme v nejúspěšnějším programu Antivirus pomohli ochránit přes milion pracovních míst. Pomohli jsme téměř 70 000 firem! Reakcí na takovou pomoc ale nemůže být, že v době snah o ekonomické oživení na to všechno zase doplatí jen zaměstnanci. Tahle logika platí možná u ODS.
Akce není namířená proti podnikatelům, ale proti těm, kteří záměrně nedodržují zákoník práce. Tedy klíčový zákon zajišťující ochranu práv všech zaměstnanců v naší zemi. Ve jménu ekonomického zájmu firem nemůžeme přehlížet práva lidí, bez kterých by tyto firmy nemohly fungovat, a tedy i tvořit zisky.
Chci jednoznačně říct, že se nenechám zastrašit. Kontroly budou pokračovat. A z logiky věci budou vždy neplánované. Vždyť k čemu je kontrola, o které firma ví dopředu? Některých takových kontrol se budu i nadále účastnit. Férové pracovní podmínky jsou totiž téma, které se v naší zemi trvale opomíjí. Většina politiků to neřeší prostě proto, že sytý hladovému nevěří. Já si osobně pročítám všechny zprávy, které mi přicházejí a věřte tomu, že zaměstnanci v naší zemi v praxi rozhodně nemají na růžích ustláno.
(komentář vyšel v deníku Právo)
