a voňavé beránky a mazance, které k ní patří, navrch!
Myslím, že uprostřed velikonočních svátků by k sobě měli být vlídní i politici, a ani vy určitě nestojíte o propírání témat, z nichž se člověk jindy leda rozčílí. Nechám tedy pro dnes bokem rozdílný pohled koaličních stran na bankovní daně i zbytečné průtahy nad dohodou o zálohovém výživném pro matky samoživitelky či otce samoživitele, kteří na své bývalé polovičce nejsou s to vymoci alimenty na děti. Však na „ring volný“ bude ještě času dost.
Zato jsem ráda, že se nám ve Sněmovně podařilo společně uhájit proplácení prvních 3 dnů nemocenské, což pomáhá zdraví i peněženkám řady zaměstnanců. Na elektronické neschopence budeme dál pracovat, je to podle mě fajn věc, ale nemocenská je důležitější už kvůli našemu zdraví. Bez zdraví nejsou pracovní výkony a bez pracovních výkonů neroste HDP, to je přece jasné jako facka. Navíc: zrušení karenčky nikdy nebylo podmíněné současným zavedením e-neschopenky, jak často a rádo tvrdí ANO. Koaliční smlouva tady mluví zcela jasně.
Potěšil mě také úspěšný rozjezd neziskového projektu Sociální inkubátor. Každým rokem opustí české dětské domovy asi tisícovka děvčat a chlapců, z nichž pak ale zhruba tři stovky nemají kam jít, chybí jim příbuzní či přátelé, kteří by jim pomohli. Na prahu dospělosti tak často končí na ulici. Jsem ráda, že se najdou lidé, kteří jsou ochotní jim poskytnout jak psychoterapeutické služby, tak nad nimi převzít jakýsi patronát a pomoci jim vstoupit do nového života. Je správné vyzkoušet různé metody občanské pomoci, než přijde na řadu veřejná sociální síť.
Velký dluh má stát i v poskytování bydlení těm, co se ocitnou v nouzi. Patří k nim lidé na startu, ale i seniorského věku. Bez domova či v nevyhovujícím bytě přežívá 54 tisíc domácností, v nich 20 500 dětí. Na ubytovnách loni podle Platforma pro sociální bydlení žilo 2 300 rodin s dětmi. Varovné také je, že během tří let tam o sedmdesát procent vzrostl počet domácností se seniory. Těší mě, že naše poslankyně Kateřina Valachová hlídá, aby do konce roku byl ve Sněmovně návrh zákona o dostupném bydlení. Bez legislativní, ale i praktické asistence státu si města a obce s lidmi v bytové tísni nepomohou, vždyť často o nich nemají ani přehled. Vedle nechvalně známých dluhových pastí se tu rozšiřují bytové pasti, z nichž se vymotat je skoro nadlidský výkon. Proto by dostupné bydlení mělo být prioritou všech parlamentních stran. Jinak nám hrozí efekt lavinové koule a jednou skončíme pod širákem všichni.
Komplikovaná situace se netýká jen nízkopříjmových skupin a nejsme v ní ani v evropském rámci sami. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj tento týden upozornila na růst nákladů na bydlení, ale i vzdělání a zdravotnickou péči, který je rychlejší než zvyšování platů střední třídy. Ta se s každou další generací tenčí a více zadlužuje. Dnes činí 64 procent populace vyspělých zemí, což je o tři procenta méně než v osmdesátých letech. I to dokládá neradostný trend, kdy úzká skupina lidí na planetě bohatne stále více a rychleji, zatímco ostatní se musejí potýkat se stále vyššími životními náklady.
Vidíte, nechtěla jsem aspoň dnes, na Boží hod velikonoční, vést vážné, nebo dokonce černé řeči, ale neubránila jsem se. Svět se nám totiž mění před očima. A tím nenarážím jen na smutný osud katedrály Notre-Dame, jejíž požár naštěstí vyburcoval k solidární pomoci jednotlivce i firmy po celém světě. Byla bych však šťastná, kdybychom podobnou míru solidarity dokázali projevovat i živým lidem, kteří si ji zaslouží.
Tím spíš jsem ráda, že minulý týden se podařilo ve Finsku vyhrát volby sociálním demokratům – po dlouhých 20 letech. Ukazuje se, že rozumná sociální, hospodářská i environmentální politika si dokáže prorazit cestu. Jen se musí hodně chtít a nepolevovat v drobné mravenčí práci.
Nemá pravdu diskutér, který tady minulou neděli napsal, že osmdesát procent voličů sociální demokracie nemá ani IQ na to dočíst moje řádky. To poslední, co by mne napadlo, je podceňovat lidi a třídit je podle původu, vzdělání, věku či pohlaví. Každý máme nárok na důstojný život a každý máme právo svobodné volby. Jsem také ráda za všechny připomínky a podněty, které mi posíláte. Ty zásadní předávám kolegům, aby žádný dobrý nápad nezůstal ležet ladem.
Také jsem zaslechla, že se snad opičím po panu Babišovi a sepisuji tady „Andrejoviny“. Tak to prr! Ani náhodou! Pan premiér nás ministry opakovaně vyzýval, abychom komunikovali stejně bezprostředně jako on - a já v tom s ním naprosto souhlasím. V dnešní době představují sociální sítě nejrychlejší cestu, jak oslovit maximum lidí. A je správné, abyste věděli nejen co děláme, ale i co si myslíme. Až nám rupne v bedně, aspoň budete vědět, že nás máte bleskově odstavit.
V těchto dnech například dostávám otázku, jestli se mne jako ženy nedotýkají velikonoční zvyky, ke kterým patří i pondělní pomlázka, nebo jak říkáme u nás na východní Moravě „mrskačka“ nebo „šibačka“. Kdepak! Kdo mne zná, ví, že si umím dupnout a zjednat respekt. Ale k velikonočnímu pondělí mužská nadvláda patří. Jen ať si chlapi těch pár hodin v roce pro mě za mě myslí, že jsou pány tvorstva!
Kdyby přesto byli koledníci moc dotěrní, tak u nás na Slovácku, ze kterého pocházím, existuje krutá pomsta: holky kluky polévají studenou vodou...
Ale i kdybyste Velikonoce oslavili jen procházkou jarní přírodou, je to hodně. Je prima občas vypnout a všední starosti hodit za hlavu. Já jsem s rodinou strávila víkend v ,,lesních lázních” a bylo nám báječně! Přeji Vám pěkné pondělí i zbytek týdne!
Vaše
Jana Maláčová
