Agresivní protlačování (údajného) práva na tzv. manželství pro všechny, tedy tlaku na uzákonění institutu manželství i pro stejnopohlavní, především pak pochopitelně pro homosexuální, páry je součástí ze Západu přicházející agendy ideologie a praxe progresivistické levice, která je založena na strategii rozložení staletých společenských vazeb a řádu privilegizací nejrůznějších (často uměle vytvořených) menšin, včetně těch sexuálních.

Manželství pro homosexuály samozřejmě  není naplněním žádného práva (natožpak práva základního), jak často uvádějí jeho mediální a političtí propagandisté.

Co jsou to lidská práva

Základní (univerzální, nezadatelná a nezcizitelná) lidská práva tvoří práva občanská a práva politická, jako je například právo na život, právo na vlastnictví, právo na svobodu projevu, právo na svobodu vyznání a svobodu shromažďování nebo sdružování či všeobecné volební právo.

Tedy práva, která nám v současných demokratických politických režimech garantují ústavy a zákony - a práva, za která naši předkové pokládali své životy. A hlavně práva, která mají přirozený původ a jsou vlastní všem občanům daného státu bez rozdílu a bez ohledu na jejich etnický původ, pohlaví a další charakteristiky.

Mezi tato základní lidská práva ovšem rozhodně nepatří právo
na změnu významu hodnot (a termínů), na kterých stojí naše společnost stovky let – a na kterých stojí také náš společenský a etický řád.

Jde totiž rovněž o hodnoty, díky nimž jsme jako společnost, národ a stát přežili až do dnešního dne. Takovou pevnou a nezpochybnitelnou hodnotou je i manželství – historicky „svátost manželská“, což je velmi výstižné a zcela odpovídající označení.

Mezi základní lidská práva tudíž rozhodně nepatří domnělé „právo“ říkat jakémukoli vztahu libovolných dvou (či dokonce více než dvou) lidí manželství a ani „právo“ do takového vztahu vstoupit. Natož
s posvěcením státu.

Základním – ani žádným jiným -  lidským právem není ani nějaké hypotetické „právo“ mít v péči dítě. Naštěstí. Protože požadavek na „právo“ homosexuálů a homosexuálních páru na adopci dětí je už též nedílnou součástí progresivistické agendy.

Vydírání

To, o co se pokouší předkladatelé návrhu na tzv. manželství pro všechny, tak není nic jiného, než bezohledné – na hranici zastrašování a vydírání resp. mnohdy už i za ní – protlačování dalšího nároku, výsady či privilegia pro určité, tentokrát sexuální, menšiny.
Či spíše pro jejich samozvané „elity“.

Což je součást neblahého trendu, který naší západní křesťanskou společnost již po léta nahlodává, ničí a  z dlouhodobého hlediska žene do záhuby. Stačí se podívat směrem za naše západní hranice.

Ano, každá lidská bytost, každý občan ve svobodné a demokratické společnosti má plné právo nebýt jakkoli nediskriminován. Nebýt diskriminován právě v přístupu k základním lidským právům a svobodám. A už vůbec ne na základě svých vrozených či získaných charakteristik, například na základě své sexuální orientace. A nikdo nesmí být za tyto své osobnostní trestán či pronásledován.

Český stát homosexuály žádným způsobem nediskriminuje – což je zcela v pořádku. Požívají zde vysokou míru ochrany a tolerance, o které se jejich souputníkům ve většině světových zemí může jen zdát.

Požadovat či uznat tzv. manželství pro všechny tedy není žádným projevem tolerance a rovnoprávnosti, ale další snahou o politickou expanzi nároků jednoho menšinového společensko-ideového a politického proudu do veřejného prostoru a snahou být v tomto prostoru privilegován. A také snahou ostrakizovat a pranýřovat každého, kdo tuto expanzi a tyto požadavky kritizuje.

Je to snaha přinutit pod tlakem a hrozbami ostatní občany k tomu, aby poskytli svůj souhlas či respekt k tomu označovat za manželství to, co ze silných, dobrých a přesvědčivých důvodů za manželství nepovažují. Protože to manželství reálně není, nemůže být a také nikdy skutečně nebude.

Přičemž platí, že nikdo by ve svobodné a demokratické společnosti neměl být nucen, natož zákonem a státem, k tomu, aby popíral své vlastní přesvědčení a jednal proti vlastnímu svědomí, víře či vyznání. To je zcela za hranou.

Tradiční rodina je základem společnosti

Hnutí SPD proto naopak požaduje zakotvit do Ústavy České republiky definici institutu manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy a také definici institutu rodiny jakožto společenství, které tvoří rodiče (muž a žena) a děti.

Homosexuální páry mohou využít institutu tzv. registrovaného partnerství, schváleného formou zákona v roce 2006. Tento institut přiznává stejnopohlavním párům mnohá podstatná práva, například, co se týče vzájemného zastupování před úřady, majetkových záležitostí, dědictví, sociální podpory a pomoci či podnikání.

Zástupci homosexualistická lobby se tehdy dušovali, že tato právní úprava je pro organizace i jednotlivce, které reprezentují,  naprosto  dostačující. 

Dnes naopak tytéž subjekty hlasitě volají po rozšíření této úpravy směrem k tzv. manželství pro všechny – a mnohé z nich i po nároku homosexuálních páru na adopce dětí.

V této souvislosti je důležité poznamenat, že posláním manželství není pouze úřední registrace vztahu dvou osob, ale právě vytvoření dostatečného právního, ekonomického a věcného prostoru a podmínek pro řádnou výchovu dětí.

Stejně tak možnost adoptovat dítě – po příslušném důkladném a všestranném prověření – by měly mít pouze a jedině  heterosexuální páry. Nejlépe manželské. V zájmu dětí a jejich budoucnosti.

Odmítáme proto jakkoli podporovat experimenty, které by zničily tradiční a přirozené uspořádání společnosti, zejména pak tradiční
a přirozené zákonitosti v oblasti rodiny, manželství a rodičovství. 

Důsledky těchto experimentů by byly veskrze negativní. A to nejen v rovině právní, ale i v rovině mravní a metafyzické.

Řekněme tomu hlasité NE!