Robespierre, Marx, Lenin, Mao, Che Guevara, nemluvě o takových energetických příštipkářích, jako třeba u nás Vítězslav Nezval, fyzik nad jiné povolaný, bytostný nepřítel tlakových pojistek: "Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni, jež hlad zhnět! Teď duní právo v jícnu temně a výbuch zazní naposled." Výbuch zazní! Tak Nezval pojednal fyzikální studii Euge`na Pottiera o explozích, zvaných Internacionála.

Pojistkáři vybudovali za posledních dvě stě let jakous takous obranu proti společenským tenzím. Začali jí říkat zastupitelská, případně přímá demokracie. Její princip je jednoduchý: vášně, spory, názorové rozdíly se neřeší silou, ale diskusí a respektováním většiny menšinou. Energie nesouhlasu se vybíjí v lavicích parlamentu, nikoliv na barikádách a v občanských válkách. Pravda, vždy se to nedaří, občas na sebe ti či oni poslanci vytáhnou kalašnikovy, nebo se poperou, ale jako systém je demokracie záležitost fungující. Pojistku přetlakového kotle hraje parlament i u nás. Parlamentní ventil je v České republice o to důležitější, že naše demokracie dosud nevyspěla. Je to demokracie pubertální, nezralá, uhrovitá, pochybnostmi zmítaná, často nevycválaná a zamindrákovaná. Nedokázala dozrát, protože vyrůstá v době pokračujícího skrytého třídního boje, řadou levicových a komunistických sil neustále vnucovaného společnosti. Nedokázala zmoudřet, protože je pořád spojena pupeční šňůrou s komunistickým totalitním systémem. Bažina nebyla vysušena. Budovaný dům se naklání hned tam, hned sem. Třídní zášť se probojovává do lavic parlamentu, vnáší do české politiky nestabilitu a napětí. Horní komora v této situaci, bez ohledu na to, jaké politické síly ji ovládají, hraje roli moderátora politických vášní.

Zdvojuje tlakový ventil. Možná, až jednou bude česká demokracie zralá, nebudeme potřebovat v parlamentu komory dvě. Zatím je však Senát pojistkou demokracie.

Publikováno v Literárních novinách, 11. 11. 2010, Rubrika: Domov, Strana: 6